Článek
Vyvolají nedůvěru opozici
Premiér České vlády svolal své věrné a v obličeji měl strhanější rysy než obvykle. „Takhle obvykle vypadá, když ho trápí nějaká nespravedlnost,“ blesklo hlavou ministrovi zahraničí a přemýšlel, jak svého kamaráda rozveselit. Uvědomil si, že nějaký žert na bývalého předsedu vlády nebude fungovat, že je potřeba něco většího.
V mysli vzpomínal, kdo je teď premiérovi nejdál a nějak se mu všechny jména vytrácela. Prezident republiky? S tím už je jedna tlapa a dštění na Evropskou unii by taky nemuselo fungovat.
„Je potřeba rozbít soudcovskou mafii,“ pravil ministr mužně a podíval se premiérovi do očí. „To vím i bez tebe,“ opáčil roztrpčeně premiér, „chvíli to bude trvat, než všude dosadím své lidi. Deset procent nepohodlných dolů, deset procent nahoru,“ nastínil svůj plán, jak rozbít mafii nejen na sousedech, ale ve všech státních i nestátních organizacích.
„Dvacet procent už příští rok a následující třicet procent,“ pošeptala mu věrná poradkyně a premiér se rozšklebil na znamení úsměvu.
„Přátelé i možní nepřátelé, to všechno mě samozřejmě trápí. Ale nejvíc to, že opozice se rozhodla vyslovit naší vládě nedůvěru. Co si to ten plebs dovoluje? Copak my neděláme pro tuto republiku, nebo aspoň část mně svěřenou, od nevidím do nevidím, a od vidím do vidím? Všichni mohou vidět, že republika vzkvétá, například jsme zlikvidovali fronty u čerpacích stanic. A oni s nedůvěrou?“
„Máš pravdu, můj věrný příteli,“ pravila jeho poradkyně a navrhla, aby se i u opozice snížil její počet letos o deset procent, pak o dvacet procent až by úplně zanikla.
„Budou sice řvát, svolávat demonstrace. Ale nepomůže jim ani milion chvilek,“ vemlouvala se poradkyně do přízně premiérově. Ten radostně souhlasil a hned pověřil ministra spravedlnosti, aby připravil příslušný zákon.
„Já mám ještě lepší nápad,“ pravila ministryně financí, „co kdybychom my vyslovili nedůvěru opozici? Ta by čuměla, něco takového tady ještě nebylo.“
Mezi přítomnými tato informace vyvolala velké vzrušení. „Ano, ano, ano,“ ozývalo se ze všech stran a premiér se ukláněl na všechny strany, protože si myslel, že oslavný pokřik patří jemu.
„Pozvěte všechny novináře, i ty neoblíbené, aby o tom věděli. A pokud o tom budou zase informovat podpásově, navrhneme snížení novinářů o padesát procent. Nebudeme se s nimi mazlit,“ jásal i premiér a odešel žádat o dotace pro svůj komplex.
