Článek
Vždyť to demonstrace nebyly
Kterého premiéra by nerozplakalo, když se proti němu část lidu bouří? Předseda vlády a předseda nejsilnější strany ronil slzy do kapesníku, který mu věnoval po odhalení společné sochy kamarád Fico.
„Vždyť já jim chci vrátit, co jim kdysi ukradli. V kapsách jim zůstanou peníze za televizi či rozhlas a oni takhle. Co by ještě chtěli? Můžu se pro ně nechat rozkrájet, upálit jak Mistr Jan Hus a nic platno,“ plakal onen muž a kolem ho konejšili ministři z jeho hnutí.
„Nemusíš se hned rozkrajovat, antož upálit, pravda není všechno, ono se to otočí a bude zase dobře,“ konejšila ho ministryně financí.
„Vždyť já jim slíbil, že bude líp,“ lkal onen muž, „co se jim dá víc slíbit?“
A tady dochází k tomu, proč poslanec David Pražák opustil ANO. I on se zamíchal do tohoto konejšícího davu a neprozřetelně si pustil hubu na špacír.
„Vždyť jsi měl pravdu, když jsi jim slíbil, že bude líp, ale neřekl jsi jim, že to bude, až nebudeš vládnout,“ pravil onen prostořeký poslanec a už si pakoval kufry z poslaneckých lavic nejsilnějšího klubu.
Podle zákulisních informací jeho kancelář se nyní nachází ve sklepení budovy parlamentu, odkud nejede výtah a do parlamentního bufetu je to setsakramentsky daleko. A to je ten největší trest, který může poslance potkat.
Slova se ujal ministr hospodářství a obchodu, který byl ve všech školách, jež absolvoval, výborný počtář.
„Kolik se říkalo, že bylo na Václaváku lidí? Sto tisíc? Tak to vezměme takhle. Nejméně dva tisíce z nich byli novináři, ať už nám přející či nepřející. Na ty všechny se přišly podívat jejich polovičky, aby si je zkontrolovaly, že skutečně pracují. U žen to byli partneři. To už máš čtyři tisíce demonstrantů.
Na každého partnera či partnerku připadá další kontrola v podobě dětí, rodičů, strýců, bratranců a sestřenic, tet a strýců. Někteří, aby nebyli nápadní, si vzali jen tak nějaká hesla, která jim vnutili při vstupu na náměstí. Takže si vezmi, čtyři tisíce krát deset, to máš čtyřicet tisíc lidí, kteří neměli s protesty nic společného.
Takové čtyři tisíce lidí šli jen tak kolem, víš, jak je Václavské náměstí frekventované. A ti všichni mají partnerky a partnery a kontrolu z řad rodiny. To máš dalších 40 tisíc lidí, kteří s demonstrací neměli nic společného.
A teď si vezmi hlídače z řad policie, na které také dohlížela nejbližší rodina, dalších 40 tisíc lidí. Socha svatého Václava, která s tím neměla nic společného. Uklízeči a pracovníci na náměstí, číšníci v hotelích, kteří tam jen tak postávali a další a další, kameloti, divadelníci, co šli do práce.
Nakonec se ukazuje, že z těch lidí tam bylo na protest jen pár řečníků. A že někteří skandovali? Když je ti zima, skanduješ, co ti do huby přijde,“ takhle utěšoval premiéra onen ministr a pokračoval.
„A myslíš, že to na Letné bude jinak? Složení bude úplně stejné, čumilové, novináři, ochranka a jejich rodinní příslušníci. To není reprezentační vzorek, který by byl proti nám,“ vemlouval se ministr do přízně premiéra.
Ten se rozněžnil. Přestaly mu téct slzy a obličej se mu rozkrabatil. Tohle mu na mysl nepřišlo! Ještě že má tak zkušené ministry. Chvíli přemýšlel a pak vypustil myšlenku.
„Když se tak vezme, tak ani listopad 17. nebyl vůlí lidu, nýbrž čumilů a novinářů. To všechno byla kamufláž a já na to naletěl. Kdybych to odhalil už tenkrát, nemusel jsem mít starosti s Agrofertem, nikdo by mě nepeskoval za Čapí hnízdo, seděl bych v Maroku a hrál si na pískovišti a měl klid,“ po tomto zjištění se premiér zase rozplakal a nebyl k utišení.
