Pravda a lež a Donald

Pravda je to, co se dá ověřit. Fotografie někdo pořídil, nebo nepořídil. Mexiko zeď zaplatilo, nebo nezaplatilo. Čísla sedí, nebo nesedí.

Lež je záměrné tvrzení opak pravdy. Ten, kdo lže, pravdu zná — jinak by ji nemohl obejít.

Americký filozof Harry Frankfurt ale popsal ještě horší typ člověka: kecala. Lhář s pravdou stále počítá, protože musí vědět, od čeho se odchyluje. Kecal je k pravdě lhostejný. Neptá se, zda je to, co říká, pravda, ale zda to zabere.

A právě tady je nebezpečí. Lež se dá vyvrátit. Lhostejnost k pravdě rozežírá samotnou možnost se na čemkoli shodnout.

Ještě jeden rozdíl: omyl se opraví, když na něj někdo upozorní. Lež se po upozornění zopakuje — hlasitěji.

V roce 2020 Trump tvrdil, že mu byly ukradeny volby. Jeho vlastní úředníci — šéf kybernetické bezpečnosti Chris Krebs i ministr spravedlnosti Bill Barr — řekli, že žádný rozsáhlý podvod nebyl. Desítky soudů žaloby zamítly.

Trump to opakoval dál. Lež pak pomohla podnítit útok na Kapitol 6. ledna 2021.

Podobně v roce 2025 označil spisy o Epsteinovi za výmysl Comeyho, Obamy a Bidena — přestože vyšetřování probíhalo už za Bushe a znovu i za jeho vlastní administrativy.

E. Jean Carrollová Trumpa obvinila ze sexuálního napadení v šatně obchodního domu v polovině 90. let. Trump tvrdil, že ji nikdy nepotkal, a společnou fotografii z roku 1987 označil za zřejmě falešnou či vytvořenou umělou inteligencí.

Odborníci potvrdili, že je pravá. V roce 2023 porota v New Yorku shledala Trumpa odpovědným za sexuální zneužití Carrollové a za pomluvu; přiznala jí 5 milionů dolarů. Druhý proces, týkající se výroků z roku 2019, jí přiznal 83,3 milionu dolarů. Odvolací soud rozsudek v září 2025 potvrdil; Trump se u Nejvyššího soudu domáhá jeho zrušení.

I poté Trump pokračoval v dehonestaci Carrollové a nazýval ji psychicky nezpůsobilou.

Na začátku pandemie Covidu-19 Trump tvrdil, že je vše pod kontrolou a virus s teplým počasím zmizí. Z nahrávek rozhovorů s Bobem Woodwardem pak vyplynulo, že jeho smrtelnost znal už v březnu 2020 — a vědomě ji zlehčoval.

Podle expertů z Columbia University přispělo jeho zlehčování a zpochybňování nebezpečnosti viru k vysokému počtu obětí. Jejich zpráva z října 2020 odhadla, že při dřívějších opatřeních a pevnějším federálním vedení se dalo předejít 130 000 až 210 000 úmrtím.

V zářijové debatě 2024 Trump tvrdil, že haitští přistěhovalci ve Springfieldu v Ohiu jedí psy a kočky. Městské úřady i policie potvrdily, že žádné takové případy neexistují. Šlo o fámu z facebookové skupiny; video šířené jako důkaz ukazovalo ženu z jiného města.

Podobně překroutil slova guvernéra Virginie Ralpha Northama. Ten, pediatrický neurolog, v roce 2019 popsal, že v ojedinělých případech pozdního těhotenství s neživotaschopným plodem lékaři dítě porodí, udržují je v pohodlí a na přání matky resuscitují. Trump z toho vykonstruoval obvinění, že Northam chtěl dítě „popravit“, a mluvil o „demokratech vraždících novorozence“.

Moderátorka ABC Linsey Davisová ho opravila: v žádném americkém státě není legální zabít dítě po narození.

A od roku 2011 Trump zpochybňoval, že se Barack Obama narodil v USA — přestože to dokládal rodný list.

Jeffrey Epstein zemřel ve vazbě, kde čekal na proces s obviněním z obchodování s nezletilými. Jako kandidát Trump v roce 2024 slíbil, že spisy zveřejní.

V červenci 2025 ale ministerstvo spravedlnosti a FBI oznámily, že žádný seznam klientů neexistuje a další spisy zveřejněny nebudou. Trump případ označil za „podvod“ demokratů a své vlastní příznivce, kteří mu věřili, nazval slabochy.

Popřel také, že napsal sugestivní přání k Epsteinovým padesátinám, a deník Wall Street Journal zažaloval na 10 miliard dolarů. V září 2025 ale demokraté z kontrolního výboru Sněmovny zveřejnili dopis z alba z Epsteinovy pozůstalosti, který vypadal přesně tak, jak ho deník popsal. Trump i jeho mluvčí tvrdí, že podpis není jeho.

Když v listopadu 2025 hrozilo, že Sněmovna zveřejnění schválí, Trump změnil kurz a vyzval republikány, ať pro něj hlasují. Zákon prošel poměrem 427:1, Trump ho podepsal — a při tom věc znovu označil za „podvod“.

Ministerstvo termín 19. prosince nesplnilo. Až 30. ledna 2026 zveřejnilo zhruba 3,5 milionu stran z více než šesti milionů, po revizi a začernění. Letové záznamy ukazují, že Trump v 90. letech opakovaně létal Epsteinovým letadlem.

Doložený je rozpor mezi slibem, popřením a obratem. Proč k němu došlo a zda ve spisech něco chybí, se můžeme jen dohadovat.

Svou kariéru prý začal „malou půjčkou milion dolarů“ od otce. Podle vyšetřování New York Times mu otcovo impérium dalo přes 413 milionů dolarů v dnešní hodnotě.

Slib, že zeď na hranici zaplatí Mexiko, se nesplnil. Zaplatily ji USA — částečně penězi přesměrovanými z vojenských projektů.

A tvrzení o „žádných válkách“ kontrastuje mimo jiné se situací v Íránu.

Větrné turbíny prý způsobují rakovinu, což Americká společnost pro boj s rakovinou nepotvrdila. Dovozní clo prý platí cizí země, přitom ho platí dovozce — tedy americké firmy a spotřebitelé.

Inflace prý byla při jeho nástupu nejhorší v historii, přitom byla kolem tří procent. Slevy na léky prý dosáhly 400 až 600 procent, což je matematicky nesmysl: víc než 100% sleva neexistuje.

Trump opakovaně tvrdil, že po svém návratu do úřadu nebudou žádné další války. V únoru 2026 ale USA spolu s Izraelem zaútočily na Írán, zabily nejvyššího vůdce Alího Chameneího a zasáhly jaderná a vojenská zařízení.

Írán uzavřel Hormuzský průliv, jímž prochází více než pětina světového obchodu s ropou. Příměří z dubna ani červnové memorandum nevydržely: 8. července se dohoda zhroutila, když Írán začal útočit na obchodní lodě. USA drží blokádu íránských přístavů a v týdnu od 6. do 14. října zaznamenal britský námořní úřad 15 útoků na lodě.

Ministerstvo obrany odhaduje, že válka stála 43,6 miliardy dolarů.

V kampani 2024 Trump sliboval stáhnout benzín pod 2 dolary za galon. Dnes stojí kolem 4,34 dolaru a Moody’s odhaduje, že energie stály typickou rodinu zhruba 1 100 dolarů navíc od začátku války.

Trump nejdřív tvrdil, že když ceny ropy rostou, USA vydělávají. Pak slíbil, že po konci války ceny prudce klesnou. V říjnu na shromáždění v Ohiu řekl, že jsou nižší než za Bidena.

Podle CNN byly ale nižší po zhruba 95% Bidenova funkčního období. A tvrzení, že kromě pohonných hmot klesly všechny ostatní ceny, je nepravda.

Inflace není „zastavena“: v září dosáhla 3,7% meziročně. Potraviny sice klesly o 0,1% měsíčně, ale jsou o 1,8% dražší než před rokem.

Ke lži se připojilo i pokrytectví. Trump v září podepsal zákon počítající s cly až 100% na největší odběratele ruské ropy a plynu. O tři týdny později oznámil dohodu s Putinem a 16. října, dva dny před účinností cel, nová cla „v národním zájmu“ pozastavil.

Jednotlivé lži by se daly přejít jako politická přehánění. Důležitý je vzorec:

Tvrzení je opakováno i po vyvrácení. Vyvrácení je označeno za podvod. Ten, kdo vyvrací, se stane nepřítelem — hlupákem, zrádcem, psychicky nemocným.

Teď otázka, kterou si klade každý, kdo tohle čte: je to nemoc?

Poctivá odpověď zní: nevíme — a nikdo to s jistotou nevěděl.

Duševní poruchu může diagnostikovat jen odborník, který člověka vyšetřil a má k tomu jeho souhlas. Americká psychiatrická asociace od roku 1973 doporučuje (tzv. Goldwaterovo pravidlo), aby psychiatři nehodnotili veřejné osobnosti na dálku. Z televizních vystoupení se porucha stanovit nedá. Trump veřejně žádnou diagnózu nezveřejnil a žádný jeho ošetřující lékař nic takového neuvedl.

Přesto se o něm mluví. V roce 2017 vyšla kniha The Dangerous Case of Donald Trump, v níž 27 psychiatrů a psychologů, mezi nimi Bandy Lee, varovalo, že jeho chování je nebezpečné, a argumentovalo, že povinnost varovat veřejnost převažuje nad mlčenlivostí.

Jeho neteř Mary Trumpová, klinická psycholožka, ho ve svých knihách popisuje jako narcistu. Je ale zároveň členkou rodiny a stranou rodinného sporu — jde o svědectví, ne o odborný posudek.

Nejčastěji zmiňovaná je narcistická porucha osobnosti: vzorec grandiozity, potřeby obdivu a nedostatku empatie, často se zneužíváním druhých, závistí a arogancí. Egocentrismus a absence empatie jsou jádrem popisu. Pomlouvání a dehonestace soupeřů odpovídá tomu, co psychologové nazývají narcistickou zlostí — prudkou reakci na kritiku nebo odmítání.

Příklad: Tucker Carlson. Americký moderátor, který v roce 2024 dělal rozhovor s Putinem, byl léta Trumpovým spojencem. Po americko-izraelských úderech na Írán koncem února 2026 se to zlomilo. Carlson v dubnu označil Trumpův velikonoční příspěvek o Íránu za odporný a naznačil, že by Trump mohl použít jadernou zbraň.

Odpověď přišla do dne. Trump pro New York Post prohlásil, že Carlson je člověk s nízkým IQ, který netuší, co se děje, a že mu nezvedá telefon. O deset dní později totéž napsal o Megyn Kellyové a Alexi Jonesovi; o Candace Owensové dodal, že je hloupá a psychicky nemocná. V srpnu označil Carlsona i politiky Thomase Massieho a Marjorii Taylor Greeneovou za „losery“ a navrhl, aby Carlson absolvoval kognitivní test.

Z „výborného spojence“ se tak po prvním veřejném nesouhlasu stal „hlupák“. Psychologové takový sled popisují jako idealizaci a následnou devalvaci. Jde o popis chování, ne o diagnózu.

Existují i další pojmy. „Maligní narcismus“ je koncept Ericha Fromma a Otto Kernberga — narcismus spojený s paranoiou a bezohledností. Do oficiálních diagnostických manuálů se ale nedostal. „Patologické lhaní“ je popisný termín, nikoli diagnóza. Zmiňuje se také antisociální porucha osobnosti, jejíž součástí je lhaní a lhostejnost k druhým.

Hlas proti přináší Allen Frances, psychiatr, který vedl přípravu předchozí verze diagnostického manuálu DSM. Podle něj Trump má narcistické rysy, ale diagnózu mít nemusí. Porucha vyžaduje výrazné utrpení nebo narušení života — Trump je naopak mimořádně úspěšný v tom, co dělá. Zlé chování a duševní choroba nejsou totéž.

Že Trump lže, je doložitelné fakty: Carrollová, volby, pandemie, Springfield, Northam, Epstein, ceny. Proč lže, je spekulace. Může to být strategie, protože mu v politice zjevně funguje. Může to být povahový rys. Může to být porucha. Může to být všechno dohromady.

Důležitý ale není popisek. Důležitý je mechanismus.

Podle Harryho Frankfurta je nebezpečnější než lhář ten, kdo je k pravdě lhostejný. Lhář alespoň ví, co překrucuje. Kecal se ptá jen jedno: zabere to?

A tady už nejde jen o Trumpa. Když se lež opakuje dost často, přestává vyvolávat rozhořčení a stává se šumem. Pak už nerozhoduje, kdo má důkazy, ale kdo je hlasitější, rychlejší a méně ochotný přiznat chybu.

Trump je extrémní případ, ne výjimka. Je spíš zvětšeninou mechanismu, který funguje všude tam, kde se lidé naučí věřit tomu, co se jim hodí slyšet.

Otázka tedy nezní, proč Trump lže. To je vlastně jednoduché: protože mu to zatím funguje.

Otázka zní, proč to stále tolik na lidi funguje.