Čingischán: Sexuální predátor a otrokář, praotec půl procenta dnešní populace

Jak se z kočovného bojovníka stal muž, jehož semeno přetrvalo staletími

Když se roku 1162 narodil v mongolských stepích muž jménem Temüdžin, málokdo tušil, že jednoho dne otřese světem nejen svou krutostí, ale i neukojitelnou sexuální touhou. Tento charismatický a nemilosrdný vůdce, který se později proslavil jako Čingischán, byl nejen zakladatelem největší říše v dějinách lidstva, ale i sexuálním predátorem, jehož semeno se rozšířilo napříč Asií s nebývalou razancí.

Počátky jeho sexuálních výbojů lze vystopovat už během válečných tažení proti sousedním kmenům. Když porazil Tatary, nechal popravit všechny muže vyššího věku – a ženy? Ty byly rozděleny mezi jeho muže, nebo si je ponechal jako svůj osobní majetek. Je zaznamenáno, že si Temüdžin bral do svého ležení krásné dívky a ženy zajatých národů, často hned po bitvě – a pokud byly pannami, o to lépe.

Příběhy vyprávějí o nocích, kdy po krví zalitém dni rozepínal stany a rozvazoval oděvy nových otrokyň. Tiché vzlyky se mísily s šustěním hedvábí. Jeho tělesné choutky neznaly hranic a uspokojení hledal bez ohledu na původ, jazyk nebo věk žen, které skončily v jeho moci.

Sex nebyl pouze potěšením, byl to pro něj nástroj moci. Když roku 1215 dobyl čínské město Zhongdu (dnešní Peking), údajně nechal svým vojákům na několik dní volnost – stovky žen byly znásilněny. Historici uvádějí, že samotný Čingischán si z vybraných zajatkyň sestavil osobní harém.

Jedním z nejznámějších příběhů je osud tatarské ženy jménem Yesugen, kterou Temüdžin unesl a následně po ní zatoužil tak silně, že si ji později vzal za vedlejší manželku. V historických kronikách se píše o její „jemné pleti a očích jako temné studny“ – a o tom, že už první noc strávila s velkým chánem v jeho osobním stanu, připoutaná šátkem z hedvábí, zatímco jí šeptal slova v jazyce, který neznala.

Čingischán měl oficiálně mnoho manželek – hlavní z nich byla Börte, se kterou měl čtyři syny – ale vedle nich měl stovky vedlejších žen. Historikové odhadují, že během svého života zplodil stovky, možná i přes tisíc potomků. Tyto děti často nebyly veřejně uznávány, ale jejich genetická stopa přetrvala.

Podle výzkumu publikovaného v roce 2003 v American Journal of Human Genetics byl objeven genetický haplotyp v mužském chromozomu Y, který se u 0,5 % dnešní mužské populace – zejména v oblasti centrální Asie – shoduje. Tento „genetický podpis“ nese znaky společného předka, žijícího kolem roku 1200 – a všechny indicie ukazují na Čingischána a jeho rozsáhlý harém jako pravděpodobný zdroj.

Každé město, které padlo, přineslo nové ženy. Když Čingischán dobyl Samarkand, opět došlo k masovým znásilněním. Nejedna kronika zmiňuje, že si osobně vybíral ženy z vyšších vrstev – dcery šlechticů, kněžky, manželky padlých vládců. Ty pak mizely za tlustými závěsy jeho stanu, ze kterého se po nocích linul tlumený vzdech a vůně kadidla smíšená s potem.

Některé ženy tvrdily, že v něm cítily jistý druh charismatu – nebyl jen surový, byl neodolatelně dominantní. Uměl být hrubý i něžný, rozkazující i tichý jako šelma. Ale vždy šlo o jedno: podrobit si tělo i ducha, rozšířit nejen svou říši, ale i svou krev.

Čingischán zemřel v roce 1227, obklopen ženami, které s ním sdílely poslední dny – některé dobrovolně, jiné z donucení. Jeho tělo bylo pohřbeno v utajení, ale jeho genetický odkaz přetrval. Každý šestý muž v Mongolsku je podle studií jeho přímým potomkem. A jak ukazuje moderní genetika, jeho semeno se rozšířilo daleko za hranice tehdejšího impéria.

Čingischán nebyl jen dobyvatel. Byl to muž, který zneužíval válku k sexuálnímu podrobení nepřátel. Otrokyně, znásilnění, genetické dědictví – to vše je součástí temné pravdy o legendárním chánovi. Historie ho zná jako vojevůdce. Genetika jako ploditele. A ženy, které poznaly jeho vášeň, jako stíny ztracené v dějinách.

Zdroje: