„Horňáci nebo dolňáci“ aneb co muže vzrušuje více – prsa nebo pozadí?

Existuje takové dvojí označení: „horňáci“ — ti, kteří více inklinují k ženským prsům, a „dolňáci“ — kteří dávají přednost ženskému pozadí. Ani jeden typ není „lepší“ či „správnější“ – jsou to jen různé způsoby, jak může lidská pozornost a přitažlivost fungovat. Jak se říká v populární kultuře, každý má svůj vkus a ten je formovaný mnoha faktory: biologií, zkušeností, kulturou i osobní historií.

V jednom starším českém článku o atraktivitě se uvádí, že na základě diskuzí a průzkumů preferencí bývá v populaci více „dolňáků“ – mužů, kteří považují pozadí a boky za atraktivnější než prsa. Podle tohoto materiálu dokonce až 75 % mužů inklinuje spíše k pozadí než k horní části těla, i když to neznamená, že prsa nevidí, ale že zadek u mnoha z nich vzniká jako první naznačený signál přitažlivosti.

Studie v Archives of Sexual Behavior ukazují, že preference ohledně tělesných rysů – ať už jde o prsa nebo pozadí – nejsou náhodné. Když vědci zkoumali, jak se muži dívají na siluety žen, zjistili, že většina mužů měla jasně vyhraněnou preferenci buď pro prsa, nebo pro pozadí, ale málokdy pro obojí stejně. Když sledovali jejich oční pohyby, byl jejich vizuální fokus silně směřovaný na tu část těla, kterou označili jako atraktivnější.

Podle evolučních psychologů tyto preference mohou souviset s tím, jak lidské mozky historicky zpracovávaly signály o zdraví, plodnosti a reprodukčním potenciálu. Rysy jako proporce pasu a boků, symetrie těla či tvar prsou mohly v dávných dobách sloužit jako indikátory biologického zdraví a vitality, které hluboko zakořeněné části mozku vyhodnocují i dnes — ať už si to uvědomujeme, nebo ne.

Pro „horňáky“ mohou prsa představovat spojení mezi plodností, péčí a ženskostí. Někteří odborníci z oblasti evoluční psychologie tvrdí, že právě tvary připomínající křivky kolem pasu a prsů vizuálně signalizují zdravou reprodukční funkci. Také se objevuje teorie, že v mozku mužů mohou být zpracovávány podobné dráhy – ty, které v jiném kontextu souvisejí s péčí a příslušností – a že takto vzniká hlubší vizuální a emocionální rezonance s tímto typem atraktivity.

Existují i další hypotézy: například to, že nervová a emoční spojení vzniklá v raném životě (např. při kojení nebo v objetí) mohou posléze ovlivnit to, co se dospělým mužům zdá fyzicky přitažlivé. I když to není jediný a definitivní důvod, poukazuje to na to, že souvislost mezi prsy a přitažlivostí je hluboce zakořeněná v mozkových obvodech spojených se vztahem, odměnou a přijetím.

„Dolňáci“ naopak dávají přednost zadní části ženského těla — a tato preference má také své evoluční vysvětlení. Některé teorie naznačují, že přitažlivost k bokům a pozadí souvisí s proporcí pasu k bokům (tzv. waist-to-hip ratio), která je u lidí spojena s plodností a zdravím — tedy rysy, které mohly pomáhat našim předkům při výběru partnerky vyhovující reprodukčním strategiím.

Další výzkum dokonce ukázal, že muži při vizuálním vyhodnocování partnerky někdy věnují větší pozornost zadní části než horní části těla, což naznačuje, že pozadí může být v některých případech silnějším vizuálním signálem atraktivity než prsa.

Existují i spekulativní evoluční teorie, které naznačují, že vzhled pozadí souvisí s úhlem páteře a proporcemi těla, které naše mozky interpretují jako optimální pro pohyb, stabilitu a zdraví. I když tato vysvětlení nejsou definitivní, ukazují, jak komplexně může fungovat lidská přitažlivost.

Je ale důležité zdůraznit: i když evoluce a biologie poskytují rámec, preferenční vzory nejsou uniformní. Kulturní prostředí, osobní zkušenosti, média a individuální psychologie ovlivňují, co kdo považuje za atraktivní. Například v některých kulturách je pozadí více sexualizováno než prsa, zatímco v jiných je tomu naopak. Tyto kulturní vzory mohou formovat to, co považujeme za „ideální“ či „atraktivní“ — ale zároveň se pod nimi skrývají hlubší evoluční a neurologické mechanismy.

Stručně řečeno: i když někteří muži mohou být „horňáci“ a jiní „dolňáci“, preference každého jednotlivce je výslednicí biologických, psychologických i kulturních vlivů, které se v průběhu života formují a mění.

Žádný odborný výzkum neříká, že by prsa nebo pozadí byly univerzálně „nejvíc vzrušující“ pro všechny muže. Jak jedna studie o očních fixacích ukázala, muži se často přiklánějí buď k jednomu, nebo k druhému, ale málokdo je stejně zaměřený na oba rysy současně — a existují i ti, kdo preferují jiné rysy (např. oči, obličej, celkovou postavu).

Preference tak zůstávají hluboce individuální, kombinací osobního vkusu, zkušeností i silných biologických mechanizmů, které formovaly lidskou přitažlivost po tisíciletí.

Konečná odpověď je jednoduchá: neexistuje jediná univerzální odpověď, protože lidská přitažlivost je komplexní a jedinečná pro každého. Někteří muži preferují prsa, jiní pozadí, a mnozí se pohybují mezi těmito extrémy podle kontextu, nálady či osobních zkušeností. A zatímco biologie může poskytovat rámec, osobní estetika, emoce a partnerská dynamika jsou tím, co dělá přitažlivost skutečně osobní záležitostí.

To, co je pro jednoho muže neodolatelné, může být pro jiného jen jedním z mnoha aspektů ženské krásy — a právě ta rozmanitost dělá mezilidskou atraktivitu tak fascinující.