Článek
Když 24. února 2022 začaly na Ukrajině padat první rakety, Česko sledovalo dění s pocitem, že se hroutí světový řád, na který jsme si za tři dekády zvykli. Mír a stabilita, pojem tak samozřejmý, se během několika hodin změnil v křehkou iluzi. Válka nepřišla jen na východ Evropy – vstoupila i do české ekonomiky, do domácností a do veřejné debaty.
Zdražení energií postihlo téměř každou rodinu. Účty se zvedaly o tisíce a firmy s vysokou energetickou náročností bojovaly o přežití. Ačkoli vláda nastavila cenové stropy a kompenzace, pocit nejistoty přetrvával. Pro někoho byla tato doba impulsem k úsporám a modernizaci spotřeby, pro jiného bolestivou ukázkou toho, jak zranitelní mohou být lidé žijící „od výplaty k výplatě“.
Do toho přišla inflace, jakou si většina mladší generace nepamatuje. Ceny rostly rychleji, než dokázaly růst mzdy, a každodenní nákupy se staly nepříjemným připomenutím, že svět se změnil. Česká národní banka reagovala razantně, zvýšila úrokové sazby a snažila se brzdit. Někomu tak zachránila úspory, jinému znemožnila dosáhnout na vlastní bydlení.
Současně Česko otevřelo náruč uprchlíkům z Ukrajiny. Přijali jsme statisíce lidí: ženy, děti, starší lidi, mnozí přišli s kufrem v jedné ruce a strachem v druhé. Pro ně to byla záchrana, pro Česko zkouška humanity i kapacit. Školy vytvářely nová místa, nemocnice adaptační cestu, trh práce absorboval nové pracovní síly. Část veřejnosti vnímala přínos, jiná část rostoucí tlak na veřejné finance. Stejně jako u předchozích krizí se ukázalo, jak složité je najít rovnováhu mezi pomocí a obavami.
Ilustrační foto - Ukrajina Rusko válka demonstrace protest ukrajinská vlajka
Zatímco ekonomika zpomalovala a rozpočty se propadaly do schodku, měnila se i geopolitická poloha země. Zvyšování obranných výdajů, posilování vazeb s NATO, budování energetické nezávislosti – to vše přineslo nové jistoty i nové povinnosti. Někteří říkají, že válka Česko posílila, jiní varují před rostoucím napětím a unavenou společností.
A tak se nacházíme na hraně epochy. Jedna část společnosti zdůrazňuje solidaritu, bezpečnost a naši odpovědnost vůči napadené zemi. Druhá upozorňuje na domácí problémy, stres z vysokých životních nákladů a pocit, že pomoc má mít své limity. Otázka nezní, kdo má pravdu – ale jak najít v těchto protichůdných pocitech cestu vpřed.
Možná nám poslední roky připomněly, že stabilita není trvalý stav, ale něco, o co je třeba průběžně pečovat. A že skutečná síla společnosti nevzniká v čase klidu, ale ve chvílích, kdy je nucena čelit výzvám. Válka na Ukrajině nás nezlomila. Ale proměnila nás – tiše, hluboko a pravděpodobně na dlouho.
A jaký je Váš názor na celou tuto situaci? Jaké jsou Vaše zkušenosti s uprchlíky? Jak na Vás dolehly ekonomické změny?
Napište do komentáře nebo rovnou celou svou zkušenost na mail anylan2020@gmail.com a může být zveřejněna jako samostatný článek.
