Článek
Síla objetí: Historie, význam a vliv na psychiku
Objetí je jedním z nejpřirozenějších a nejstarších způsobů lidského neverbálního projevu. Je to jednoduché gesto, které však v sobě skrývá hlubokou emocionální sílu. Lidé se objímají, aby vyjádřili lásku, útěchu, podporu, radost, ale i sounáležitost nebo smíření. Ačkoli může objetí trvat jen pár sekund, jeho dopad na lidskou psychiku může být překvapivě dlouhodobý.
Objetí jako biologická potřeba
Z biologického hlediska hraje objímání důležitou roli v regulaci nervového systému. Během objetí se v těle uvolňuje hormon oxytocin, často nazývaný „hormon lásky“. Tento hormon napomáhá pocitům důvěry, klidu a bezpečí. Kromě toho se snižuje hladina kortizolu, stresového hormonu, což přispívá k celkové duševní pohodě.
Studie ukazují, že pravidelné objímání může snižovat krevní tlak, zlepšovat imunitní systém a dokonce přispívat k lepší kvalitě spánku. Pro děti je fyzický kontakt naprosto klíčový – bez něj mohou trpět tzv. deprivací, která negativně ovlivňuje jejich vývoj a schopnost navazovat vztahy.
Psychologický význam objímání
Z psychologického hlediska funguje objetí jako silný nástroj neverbální komunikace. Může vyjádřit to, co slova někdy nedokáží – soucit, empatii, porozumění nebo odpuštění. V krizových situacích poskytuje objetí úlevu, pocit, že nejsme sami. Zlepšuje mezilidské vztahy a prohlubuje citové vazby.
Zajímavostí je, že objímání má pozitivní dopad i na lidi trpící depresemi nebo úzkostmi. Už jen několik vřelých dotyků denně může výrazně zmírnit psychické napětí. V terapii bývá dotyk využíván velmi opatrně, ale některé směry, jako například body-psychoterapie, s ním cíleně pracují.
Historie a kulturní rozmanitost
Objímání má kořeny hluboko v historii lidstva. Archeologické a antropologické nálezy naznačují, že lidé používali objetí jako formu vyjádření náklonnosti již v pravěku. Sošky a kresby z různých kultur zobrazují lidské postavy v pevném objetí, často jako symbol jednoty nebo ochrany.
Ve starověkém Římě a Řecku bylo objímání běžné mezi přáteli, válečníky či členy rodiny. V některých kulturách bylo objímání také součástí rituálů – například při smíření nebo oslavě návratu domů. V jiných společnostech je fyzický kontakt omezenější a objímání je vyhrazeno pouze nejbližším.
Zajímavé je, jak se přístup k objímání mění i v rámci jedné společnosti. Například v západní kultuře se v posledních desetiletích objímání mezi přáteli či kolegy stává čím dál běžnějším, zatímco v jiných částech světa je stále považováno za velmi intimní akt.
Kolik objetí denně potřebujeme?
Americká psychoterapeutka Virginia Satir prohlásila: „Potřebujeme čtyři objetí denně k přežití, osm k udržení a dvanáct k růstu.“ Přestože toto tvrzení není přesně vědecky doložené, dobře vystihuje důležitost fyzického kontaktu pro duševní rovnováhu.
Závěr
Objímání je víc než jen projev náklonnosti – je to základní lidská potřeba. Pomáhá nám cítit se propojeni s druhými, uzdravuje a posiluje. V době, kdy jsou mnohé naše vztahy zprostředkovány obrazovkami, je obyčejné objetí možná tím nejautentičtějším, co můžeme druhému nabídnout. A právě v této jednoduchosti spočívá jeho největší síla. Takže rada na závěr zní: objímejte se a mějte se rádi.
