Psychopatický ex se svou matkou mě vyštvali a ukradli mi děti. Nyní to provádí mému dospělému dítěti

Je to už dlouho, co se to stalo mně, ale nyní se to skoro jako přes kopírák děje mému dospělému dítěti. Z důvodu anonymity nebudu uvádět jména ani konkrétnosti. Moje dítě trpělo celé dětství a ani dnes nemá klid. Dnes má – tedy mělo – svou rodinu, život, zázemí a můj psychopatický exmanžel – vlastní otec našich dětí, které mi kdysi ukradl – nyní všechny ty odpornosti praktikuje na našem nejstarším dítěti. Rozbil mu úmyslně a systematicky rodinu, psychiku, firmu, zkrátka dělal všechny ty svoje zrůdnosti, na které jsme byli všichni zvyklí. Ale nikdy by mě nenapadlo, že bude schopen toto provádět vlastnímu dítěti.

Začnu od začátku, ale stručně. Žili jsme spolu, měli jsme úspěšnou firmu a děti. Já musela ve firmě dělat 24/7 a děti byly buďto se mnou v práci, nebo u tchyně. Pokaždé, když jsem děti vyzvedla od tchyně, vyprávěly, jak babička zase nadávala na všechny – na svého bývalého manžela, na mě, na mou rodinu, na svou vlastní dceru – sestru mého ex, jen ten její synáček byl vždy dokonalý – alespoň dle jejích slov.

Ano, byly i momenty, například když tchyni – své vlastní matce – rozmlátil vztekle půl bytu, nebo jí rozbil všechna okénka na autě, probodal pneumatiky apod. To na něj nadávala, vždy řekla rozhodným hlasem, že už k ní nikdy nevkročí. No obyčejně to trvalo pár dnů a už u ní zase seděl a vyprávěl jí ty své nenávistné průpovídky.

Mě doma mlátil, později i děti. Všichni to věděli, ale také se ho všichni báli, a tak dělali, že to nevidí. Byl to pozvolný proces, s každým napadením se hranice posouvaly dál a dál. Nejprve jsem si myslela, že si to zasloužím, že jsem opravdu pochybila a že by mi nikdy neublížil, že tohle bylo pouze „výchovné“. Ale ono se to stupňovalo, až to vygradovalo do fáze, že vyhrožoval, že zabije nejdřív děti a pak mě.

No umíte si to představit? Byla jsem zmlácená, polonahá a vyhozená na ulici. Bála jsem se o děti i o sebe, a tak jsem si řekla, že to musí skončit. Zavolala jsem policii. Ti mi pomohli z jeho spárů dostat dítě – to nejmladší, tehdy v batolecím věku. Starší v tu dobu na táboře.

Tím jsem rozpoutala peklo. Bohužel nejen sobě, ale i dětem. Ničil mě dál, čekal na mě u domu, aby mě mohl zmlátit - jen tak ,, za trest", chodil mi dělat ostudu do práce. Samozřejmě můj podíl ve firmě zařídil tak, že na mně zůstal „viset“ dluh několik milionů – to samozřejmě vytvořil až po mém odchodu. Nemohla jsem nic. Bála jsem se o život svůj i dětí. A kdybych šla do odporu, asi by mě opravdu zabil.

Společný majetek měl samozřejmě také dobře napsaný, takže vše zůstalo jemu. Ještě na mé jméno nabral zboží na faktury, které jsem já zůstala dlužit, a on je vesele prodal s obrovským ziskem.

Říkala jsem si, že alespoň jednou ten majetek zůstane dětem. To jsem tehdy ještě netušila, že mi děti se svou matkou sebere, zmanipuluje je proti mně a že je ode mě absolutně „odřízne“. Říkala jsem si, že je to jen fáze a že děti zase přijdou. A taky přišly. Ale naprosto zničené a psychicky na dně.

Ano, byly velmi zocelené. V životě se vypořádají s lecčím, ale uvnitř jsou totálně „nadranc“. Zažívaly peklo. Nejprve byly přesvědčeny, že je maminka nenávidí a nechce je už nikdy vidět. Později jim bylo vyhrožováno, že mamince se stane „nehoda“, pokud ji budou kontaktovat. Pro dětské mozečky to bylo strašné. K tomu samozřejmě všechen teror, který byl v minulosti mířen na mě, byl přesměrován na ně, zejména na to nejstarší dítě.

Přesto vyrostly v báječné dospělé bytosti. Začaly žít vlastní život, docela úspěšný. Budovaly své firmy. Starší dítě mělo i rodinu a děti. Píšu mělo, protože můj ex to nemohl rozdýchat a tak jim to celé zrušil.

Od začátku jejich vztahu dělal vše pro to, aby se rozešli a aby naše dítě pracovalo pro něj. Ale pracovat pro něj znamená být jeho majetkem. Absolutním majetkem. Bez nároku na volno, vypnutý telefon, nedejbože užívat si radostných chvil. Zkoušeli to. Vím, jaký je šéf – dělá nezbytné minimum, na každého křičí a ponižuje, neumí zadávat úkoly ani plnit své povinnosti. Dítě skončilo zmlácené, s rozmláceným autem a okradené o vydělané peníze.

Zmátořilo se, zahojilo a začalo budovat vlastní firmu. A světě div se – ex se přestal starat o svou firmu, ale začal dělat konkurenci svému dítěti. Brutální konkurenci. Nakoupil za statisíce a prodával se ztrátou jen proto, aby lidé nekupovali u jeho dítěte. Investoval stovky tisíc korun jen proto, aby zničil podnikání vlastního dítěte. Abyste to chápali správně, uvedu příklad:

Produkt stojí u dodavatele 10 000 kč, prodává se za 13 000 Kč, hrubý zisk je 3 000 Kč. On jej nakoupil také za 10 000 Kč, ale prodával za 5 000 Kč, aby připravil o objednávku své dítě.

Ano, zní to absurdně a neuvěřitelně, věřit nemusíte, my to žili, nikdo nám nedokázal pomoci, proto fakt, jestli tomu nyní budou lidé věřit nebo ne, nás už trápí nejméně. Na spravedlnost si budeme muset asi ještě počkat, ale ona přijde zcela jistě. Dříve či později.

Dítě se nevzdalo. Našlo jiný způsob obživy. S rodinou se odstěhovali daleko. Otevřeli si malou provozovnu, nezávislou na online světě. I tam je objevil. Jezdil tam, dělal ostudu, psal e-maily obchodním partnerům, pomlouval je sousedům i kolemjdoucím.

Tlak byl dlouhodobý a neúnosný. Nakonec rodinu rozbil. Začal se soudit o jejich děti. Soud sice nevyhrál, ale starší dítě se mu podařilo zmanipulovat a uplatit natolik, že ho má dnes prakticky jen pro sebe.

Ničí mu psychiku. Kupuje si ho drahými dary. Dává mu abnormální částky peněz. Dítě v adolescentním věku má přístup k penězům, které si dospělý člověk sotva vydělá. Podporuje ho v tom, aby nedělalo kroužky a sporty, které dříve milovalo.

Rodiče jsou krátcí. Kdykoli by se chtěli vrátit do města, kterému „vládne“ můj expartner, začne je znovu likvidovat.

Avšak naděje umírá poslední, a tak stále věřím v zázrak a v to, že se spravedlnost nakonec zmátoří a zafunguje tak, jak má. Bohužel právní systém je na tohle krátký. Přestože je mnoho důkazů i svědků, vždy je tam nějaké ,,ALE", které mu hraje do karet.

Z psychologického hlediska tento příběh nese typické znaky patologického narcismu až psychopatických rysů, často propojených s toxickou rodinnou symbiózou, v tomto případě mezi matkou a synem.

Jedinci s psychopatickými či silně narcistickými rysy:

Proto je pro ně vlastní dítě konkurencí, nikoli samostatnou bytostí.

Silná vazba mezi expartnerem a jeho matkou vytváří koalici proti ostatním. Matka zde plní roli:

To je extrémně destruktivní kombinace.

Děti, které vyrůstají v takovém prostředí:

Manipulace v dospělosti pak znovu aktivuje stará traumata.

Tito lidé bývají:

Systém není stavěný na dlouhodobý psychologický teror, proto oběti často zůstávají bez účinné ochrany.

Tento příběh není o slabosti. Je o přežití v extrémních podmínkách, o generačním traumatu a o tom, jak hluboko může sahat destrukce, když zůstane bez pojmenování a pochopení.

A přesto: i z takových příběhů lze vystoupit.
Ne rychle. Ne snadno. Ale pravda, hranice a odborná pomoc jsou prvními kroky ke svobodě.

Zdroj a inspirace:

Matka a babička, která si přeje zůstat v anonymitě. ,,Kdyby se našel někdo natolik silný, odhodlaný a s dostupnými prostředky pro pomoc ke klidu mým dětem a vnoučatům, moc ráda tuto pomoc využiji." Právní pomoc zkoušeli, pro komplikovanost celého případu je vše tak zdlouhavé, že nebyl čas prostor ani peníze na to, se tím zabývat. Navíc když stále útočil a žili jsme všichni ve strachu, kdy se kde objeví a zase ublíží. Nakonec opět ubližuje skrze dítě.