Článek
Vánoce jako profesionální iluze klidu a štěstí jsou jedním z nejsilněji zakořeněných obrazů v kulturním povědomí. Obchody, média a sociální sítě nám každý rok servírují stejný narativ: veselé rodinné stoly, šťastné úsměvy a pocit, že svátky jsou nejkrásnějším obdobím v roce. Když se ale podíváme za tuhle lesklou kulisu, realita bývá často složitější, bolestivější a mnohdy i ztracená v mlze očekávání, která nikdo nepřizná nahlas.
Mýtus nebo statistika: co říkají data o sebevraždách o Vánocích?
Mnoho tradičních příběhů a osobních svědectví udržuje představu, že právě Vánoce jsou časem, kdy se zvyšuje riziko sebevražd. Tato představa je však podle statistických analýz a výzkumů spíše mýtem než faktem. Data z několika zemí včetně Evropy a USA ukazují, že v prosinci a zejména na Štědrý den bývá míra sebevražd v rámci roku mezi nejnižšími. Vánoce samotné tak, paradoxně, nepatří k nejrizikovějším dnům v rámci celkového trendu sebevražd.
Odborníci se domnívají, že důvodem je zejména silné sociální propojení, které s tímto obdobím souvisí. Více kontaktů s rodinou a přáteli, společná setkání a tradiční rituály mohou posilovat ochranné faktory proti zoufalým rozhodnutím. Řada studií dokonce ukazuje, že pocit sounáležitosti, byť jen dočasný, snižuje riziko akutních sebepoškozujících úvah právě během svátků.
Ovšem příběh nekončí tím, že Vánoce jsou podle statistik „bezpečným limitem“ roku. Realita je komplikovaná – a to zejména pro ty, kteří nemají partnerský stůl, rodinnou atmosféru nebo někoho, s kým by mohli sdílet svůj čas.
Osamělost jako tichý protivník vánoční pohody
Zatímco statistiky mluví o poklesu sebevražd tradičně spojených s Vánocemi, určité skupiny obyvatel tuto sezonu vnímají jinak – a často bolestivěji. Mezi takové skupiny patří především osamělí senioři, jejichž životy nejsou naplněny každodenními sociálními vazbami. Psycholožka Klára Gramppová, zástupkyně ředitelky krizové Linky seniorů, upozorňuje, že Vánoce mohou být pro lidi, kteří žijí v jednočlenných domácnostech, velmi náročné. Potřeba sociálního kontaktu je u nich silná a když tento kontakt chybí, rodinné oslavy a sváteční očekávání mohou vést k prohloubení pocitu osamělosti, depresivní náladě nebo i myšlenkám na sebevraždu.
V Česku žije více než 1,5 milionu lidí v samotě, což podle dat Českého statistického úřadu představuje dramatický nárůst počet domácností jednotlivců za poslední desetiletí. Pro tyto lidi může být tlak kolem Vánoc – ideálně čas radosti a společenské sounáležitosti – zraňující, protože často kontrastuje s jejich každodenní realitou.
Psycholožka Gramppová ve svých zkušenostech z linky důvěry popisuje, že senioři často volají s tím, že nevidí důvod, proč ráno vstávat, protože nikoho nemají, s kým by mohli sdílet své zážitky nebo prostou konverzaci. V těchto případech může pocit samoty přerůst do hlubokého smutku, který je spíše výsledkem nedostatku sociální podpory než samotného svátečního času.
Kdy se riziko opravdu zvyšuje: Nový rok a rozbitá očekávání
Zatímco vánoční dny bývají spojeny s rodinnými setkáními a novoročními přípitky, odborníci upozorňují, že riziko sebevražd může stoupat až po skončení svátečního období. Podle některých výzkumů a psychiatrických komentářů je Nový rok, a dny těsně po něm, obdobím, kdy se napětí a odkládané problémy uvolní a lidé se vrací do každodenní reality. Tato „zlomená naděje“ z nedosažených očekávání a návrat do rutiny může zvyšovat pocity beznaděje.
Psychiatr Cyril Höschl v rozhovoru pro CNN Prima NEWS popisuje, že mnoho lidí mohou odkládat nepříjemné věci právě na později, a to včetně rozhodnutí o sebevraždě – až poté, co Vánoce „pominou“. Podle něj tedy není pravda, že by samotné Vánoce byly nejnebezpečnější, ale spíše, že tlak, který během nich vzniká, může být uvolněn až po svátcích.
K tomu přispívá i vyšší konzumace alkoholu během silvestrovských oslav, která může snižovat zábrany a zvyšovat rizikové chování.
Psychika versus očekávání: proč jsou Vánoce tak silným symbolem?
Ano, statistiky mohou uklidnit ty, kdo se obávají zvýšeného rizika ve vánočním období. Ale samotné statistické poklesy nemění fakt, že Vánoce představují silný emocionální symbol, který může vyvolávat intenzivní pocity – jak pozitivní, tak negativní. Pro někoho je vánoční stromek symbolem tepla a rodiny, pro jiného může být připomínkou ztrát, osamělosti nebo nemožnosti naplnit vysoká očekávání.
Média navíc často zachycují příběhy dramatických rozhodnutí, čímž mohou tento mýtus upevňovat, přestože data hovoří jinak. To samo o sobě může mít negativní dopad – některé výzkumy totiž upozorňují, že senzacechtivé zprávy o „vysokém riziku“ mohou u zranitelných jedinců vyvolat kopírovací chování nebo zhoršit jejich stav.
Jak pomoci a kde hledat naději
Důležitou součástí boje proti duševním krizím je nejen odbourání mýtů, ale i aktivní podpora těch, kteří se cítí být na okraji. Odborníci zdůrazňují, že varovné signály – jako otevřené vyjadřování neochoty žít – je třeba brát vážně bez ohledu na to, zda jde o sváteční čas nebo ne.
Pomoc může mít mnoho podob – od osobního naslouchání až po odbornou intervenci. Linky důvěry, krizové chaty nebo setkání s psychologem či psychiatrem mohou být prvním krokem k tomu, aby se člověk necítil sám ve svém boji.
Vánoce nejsou odsouzením, ale výzvou k empatii
Vánoce nejsou přirozeným nepřítelem našich nejhlubších emocí a statisticky nepatří k nejnebezpečnějším dnům v roce ve smyslu sebevražd. Jsou však obdobím, které může zintenzivnit to, co lidé už v sobě nesou – radost i bolest, naději i osamělost. Realita sváteční pohody je proto mnohem vrstevnatější než jeden graf nebo jeden headline.
V době, kdy svět kolem září světly a očekáváním, je důležité si připomenout, že každý člověk prožívá svátky jinak. Naslouchat bez předsudků, tvořit skutečné sociální vazby a být připraven pomoct – to jsou aspekty, které dávají Vánocům pravý smysl. A pokud někdo bojuje s duševními démony, pak je právě lidská pozornost a pozornost společnosti tou nejcennější podporou, kterou můžeme nabídnout.
Zdroje a inspirace:
