Tajuplný Faustův dům inspiroval mnoho spisovatelů a objevil se v mnoha známých dílech

Faustův dům (též Mladotovský palác) je jedním z nejzáhadnějších míst v Praze – jeho jméno je spojeno s okultismem, alchymií, tajemstvím a s mystickými příběhy. Přestože z historického hlediska nelze s jistotou tvrdit, že zde doktor Faustus kdy bydlel, legenda se tohoto místa pevně ujala.

V literatuře, divadle i pověstech se stává Faustův dům často symbolickým místem, „místem, kde se realita setkává s nadpřirozenem“. Následující chronologický přehled ukazuje, kde a jak se tento dům, či jeho obraz, objevil ve výtvarné a literární tvorbě.

Níže následuje přehled některých děl, ve kterých je Faustův dům nebo jeho motiv přítomen — přímo nebo zprostředkovaně. V mnohých případech vzniká spíše inspirační vztah než přímý odkaz.

Jeden z nejranějších českých literárních textů, ve kterém se Faustův dům objevuje přímo jako součást národní pověsti. Jirásek ve své sbírce zpracovává lidovou tradici a legendu, která kolem domu existovala – mluví o díře ve stropě, černé magii, studentovi, který v domě nacházel mince, a dalších prvcích, jež dnes vnímáme jako klasické prvky příběhu o Faustovi.

Jirásek tak vlastně dům pojmenovává literárně — před tím nebyl běžně znám pod pojmenováním „Faustův dům“.

V 19. století se romantické zájmy o tajemno, okultismus a národní legendy staly plodnou půdou pro zesílení legendy Faustova domu. Autory přitahovaly spíše mystické domněnky než historická fakta — propojovalo se to s obecným zájmem o středověk, tajemné alchymické praktiky a s Faustovým mýtem, který byl oživován v kulturním povědomí.

V této etapě tedy Faustův dům začíná existovat i literárně jako inspirační prvek — nejen reálná budova, ale idea a symbol.

V některých českých literárních textech (např. v práci dostupné na MUNI) se uvádí, že v epilogu románu Švach autor využívá obraz Faustova domu: postava v něm bydlí, z oken sleduje středověké uspořádání města, jako by domov a legendární prostor splývaly.

Tento druh literárního překladu ukazuje, jak se Faustův dům stává metaforou, poetickým prostorem pro introspekci, spojení minulosti a současnosti.

Z literárního hlediska se Faustův dům často objevuje spíše v lidových pověstech než v akademické tvorbě. Několik námětů, které se v těchto pověstech opakují:

Tyto prvky se časem proplétají s literárními vtisky a stávají se součástí kulturní hybnosti při zobrazování Faustova domu.

Abychom lépe pochopili, jak mohly vzniknout literární obrazy, podívejme se na některá historická fakta, která fungují jako základy, z nichž se rodily příběhy.

Tyto reálně doložené události pravděpodobně vytvořily základ, ze kterého literárně rostly fantazie o Faustově domě.

Nemůžeme prokazatelně tvrdit, že každý autor, který v díle zmiňuje Faustovy motivy, měl na mysli konkrétně dům na Karlově náměstí. Avšak několik mechanismů ukazuje, jak se taková inspirace mohla rodit:

Faustův dům v Praze nejen že existuje jako historická stavba, ale ve světě literatury a legend se stal „živoucím“ místem — jako zrcadlo, ve kterém se odráží lidská touha po poznání, hranice mezi vědou a mystikou, mezi rozumem a šílenstvím.

Je možné, že stejné prvky, které provázely reálné vlastníky domu (alchymisté, experimentátoři, excentrikové), inspirovaly spisovatele k tomu, aby dům přetavily ve scénu či symbol. V českém kulturním prostoru je Faustův dům mostem mezi realitou a mýtem — a každé nové dílo, které ho zmiňuje nebo evokuje, přidává další vrstvu jeho kulturního života.