Článek
V evropských lékárnách 16. a 17. století bylo možné koupit substance, které by dnes vyvolaly šok i trestní stíhání. Vedle bylin, mastí a minerálů se totiž prodával také prášek vyrobený z lidských ostatků starověkých egyptských mumií.
Léčivo známé jako „mumia“ patřilo po staletí mezi běžné produkty evropských apatyk. Lékaři jej předepisovali na krvácení, žaludeční problémy, epilepsii nebo bolesti hlavy. Věřilo se, že rozemleté mumifikované tělo obsahuje mimořádnou léčivou sílu.
Jak vznikl byznys s mrtvými těly
Celý fenomén vznikl podle historiků kvůli jazykovému omylu. Arabské slovo „mūmiyā“ původně označovalo bitumen — černou asfaltovou látku používanou ve starověké medicíně. Evropští překladatelé však výraz chybně spojili s egyptskými mumiemi, jejichž těla měla tmavou barvu kvůli pryskyřicím a balzamovacím látkám.
Postupně se začalo věřit, že právě samotné mumifikované lidské ostatky mají léčivé účinky. A protože poptávka rostla, rozjel se obrovský obchod s egyptskými hrobkami.
Do Evropy se začaly ve velkém dovážet celé mumie i části těl určené k rozdrcení na prášek. Některé zdroje popisují, že mumie byly vykopávány přímo z egyptských pohřebišť a následně převáženy do evropských přístavů jako běžné obchodní zboží.
Lék pro krále i aristokracii
„Mumia“ nebyla okrajovou kuriozitou. Už od středověku ji používali významní lékaři i evropská šlechta. Historici popisují, že prášek z mumií byl doporučován na vnitřní krvácení, zlomeniny nebo otravy.
Britský král Karel II. měl dokonce podle některých historických záznamů užívat speciální tinkturu obsahující lidské ostatky. Ve Francii, Německu i Anglii se léčiva z mrtvých těl objevovala v oficiálních lékopisech ještě v 18. století.
Lidé tehdy věřili principu, že lidské tělo obsahuje životní sílu, kterou lze přenést na nemocného člověka. Medicína se navíc často prolínala s alchymií, mystikou a náboženskými představami.
Když došly egyptské mumie
Poptávka po „mumii“ byla tak obrovská, že originálních egyptských těl začal být nedostatek. To vedlo k masivnímu falšování.
Podle historických pramenů se začala vyrábět falešná mumia z těl popravených zločinců, sebevrahů nebo obětí moru. Těla byla uměle vysušována a následně prodávána jako pravé egyptské mumie.
Někteří obchodníci dokonce vytvářeli celé nelegální „mumifikační dílny“. Evropští zákazníci přitom často neměli šanci poznat rozdíl.
Obchod s mumiemi se stal natolik výnosným, že egyptské úřady musely v některých obdobích vývoz ostatků omezovat.
Mumie jako lék i barva
Využití egyptských mumií navíc nekončilo u medicíny. Rozemleté ostatky se používaly také při výrobě známého pigmentu „mummy brown“, který si oblíbili evropští malíři. Barva vznikala smícháním rozdrcených mumií s pryskyřicemi a oleji.
Pigment používali někteří umělci ještě v 19. století, než veřejnost začala původ této barvy vnímat jako morálně nepřijatelný.
Konec bizarní medicíny
Teprve rozvoj moderní vědy a medicíny v 18. a 19. století začal podobné praktiky postupně vytlačovat. Lékaři přestávali věřit magickým účinkům lidských ostatků a společnost začala obchod s mrtvými těly vnímat jako neetický.
Přesto se „mumia“ v některých evropských lékárnách prodávala ještě poměrně dlouho. Některé historické záznamy uvádějí použití těchto preparátů dokonce ještě na začátku 20. století.
Dnes působí představa lékařů doporučujících prášek z lidských ostatků absurdně. Ve své době však šlo o respektovanou součást medicíny, která spojovala víru, obchod, alchymii i fascinaci starověkým Egyptem.
Zdroje:
