Článek
Podržím babičce dveře, aby mohla pohodlně vejít do mně ještě naprosto neznámé budovy. Babička tuhle budovu ale naštěstí už dobře zná, lidé tu provozují „bankovní poradenství“. Já ji ale doprovázím poprvé. Nečekala bych, že takhle ta budova bude vypadat. Působí totiž jako naprosto normální obytný dům, zvenku i zevnitř.
Jen co jsme vešly dovnitř, usadili nás do celkem pohodlných židlí a babička mohla poklidně začít rozprávět, za jakým účelem je vyhledala. Ani já jsem předem nebyla o ničem informována, takže si připadám jako hozená do vody, aniž bych uměla plavat. Je však pravda, že má úloha nebyla podstatná, v podstatě jsem jen musela dohlédnout na babičku, aby si nic nezapomněla a nebo posloužit jako její sluchátko. Úlohu sluchátka jsem však neočekávala, a tak se rozprávění s bankovními poradci pro mě stalo celkem dost nepříjemné a matoucí. Toho si však nejspíš nikdo nevšiml.
„To je ale fajn, že vám vnuk takhle pomáhá,“ vypadlo z jednoho z poradců a dost mě vyvedlo z míry. Babička to stejně ale neslyšela, a tak jsem byla ponořena do toho trapného nedorozumění v podstatě sama. Už ani nevím, jakými slovy jsem je chtěla opravit, jelikož v tu chvíli se mi hlavou problesklo pouze: „To fakt vypadám jako kluk?“
Než jsem se odvážila k nim promluvit, začala jsem si prohrabávat svoje vlasy. Jsou sice svázané v culíku, ale i tak jsou očividně dlouhé, a to celkem naznačuje, že jsem holka, nebo snad ne? Jak si tak probírám vlasy, začala jsem u toho něco mumlat. Nejspíš jsem je chtěla opravit, ale vyšlo ze mě jen nějaké mumlání, ale vypadá to, že i tak to poradce pochopil, a nebo si možná všiml toho, jak si prohrabávám vlasy. Pak z něj vypadlo: „A nebo to je vnučka?“ A já jsem byla ráda, že mu to došlo, ale zároveň to byla jen další trapná chvilka. Pán se mi omluvil a snažil se vysvětlit, co ho k tomu nesprávnému závěru přivedlo.
Jedna veselá myšlenka mi v tomhle všem přeci jen zabloudila na mysl. Vzpomněla jsem si na několik těch filmů, které moc ráda sleduji a hlavní hrdinka se v něm vydává za kluka. Vždycky je pro mě legrace dívat se na takové filmy, ale vždy mi to připadá, že je to dost nereálné a k neuvěření. Teď jsem se ale pobavila, když jsem si pomyslela, že to třeba až tak k neuvěření není a že třeba i já bych se do takového filmu hodila, kdybych byla herečka. Musím však uznat, že pro mě nebyl důvod k překvapení. Co čekat když jsi oblečená celá v tmavém oblečení, ve kterém ti splývají vlasy a kryješ se kšiltovku i rouškou?
