Kája do Derby

PROLOG:

Byla jednou jedna stáj, nedaleko nejlepšího hřebčína v zemi, tu vlastnil a v ní pracoval jeden starý a velmi zkušený koňák. Tato stáj byla původně ruina a svépomocí a s pomocí rodiny se z ní za léta stala hezká stáj jménem Lincoln, ano po tom veleúspěšném hřebci, který ve své době neměl konkurenci. Není také divu, že si ho Karel zamiloval, tenkrát mu bylo 16 let, když utekl z domu ke své sestře, jeho láska ke koním byla tak silná, že musel opustit domov, rodiče mu koně nechtěli dovolit, i když jeho táta viděl, že to s koňmi umí, nechtěl ho pustit do učení.

Klisnu Savannu koupil a nechal ji připustit irským hřebcem .

Když Karel na začátku roku 2010 zemřel, rozhodovalo se co koňmi a stájí. Když jsem SAM uviděl, viděl jsem bezchybné a krásné zvíře, které jsem si zamiloval a vzal jako jedinou pozůstalost, rozhodl jsem se po poradě s rodinou na pokračování v krásné práci mého otce a získali jsme toho nejmilejšího a nejkrásnějšího koně pod sluncem.

Všechny použité fotografie jsou autentické a přímo se týkají popisovanému sledu událostí.

1. ČÁST:

Vše začalo roku 2009 kdy se narodila klisna anglického plnokrevníka (A 1/1).

Narodila se u mého milovaného táty Karla. Klisna přišla na svět ze Savannah (Lincoln) po Rosensturmovi (IRE), dostala jméno SAMANTHINE. Máma Savannah byla v tréninku u pana Allana Petrlíka ve Velké Chuchli a otec Rosensturm byl slavný na Slovensku.

Od narození byla velmi čiperná a k světu, když jsme byli na návštěvě v Napajedlích, stavili jsme se u táty v nedalekých stájích a SAM nebylo možné chytit, abychom se pomazlili, jen na mrkev a jablíčko se stavila a hned běžela pryč.

Byla úplně černá, po půl roce přišel veterinář na popis koně do průkazu totožnosti, a říká: ˆ„Je to šimla.“ Karel tvrdil, že to není možný. „Ale ano, našel jsem jeden bílý chlup a vzhledem k tomu, že je otec šiml, bude ona také, to uvidíte později sami!“ oponoval doktor. Měl pravdu. Vybělovat začala hodně pozdě, ještě v dostihu běloušů se lidé divili, že ona může tento dostih běhat.

Rok po jejím narození otec zemřel na krátkou a těžkou nemoc, koně museli pryč, neměl by se o ně kdo pořádně starat a finančně to bylo také neúnosné. SAM už byla velká a za pár měsíců by měla jít do tréninku, jako správný A 1/1. V rámci dědického řízení jsme si SAM nechali.

Dostihové koně jsem dělal 36 let a řekl jsem si, že to zkusím, protože to je tátův odkaz, jeho celý život a SAM byla jeho dítě, teď je to naše dítě, za nic na světě bych toto zvíře nevyměnil nebo prodal, to pochopí jen koňáci.

5.7.2010 jsme přivezli Samanthinu, budeme jí říkat Tina nebo SAM.

Na první nakládání se jí moc nechtělo, s Pepou jsme ji tam rvali a ona šla proti, přidal se Zilvar, vzal bič a šlo to lépe. Zůstala stát v půli auta a 4 jsme ji tam dotlačili.

Cestou ze začátku hrabala, po 2 km POLICIE!!! Co to vezete? Koně! A co to je za koňa?Plnokrevník! Aha a odkud jedete? Ze Spytihěnvi! Aha, tak nashledanou!

Najeli jsme na dálnici a byla hodná.

Po 4 hodinách jsme vykládali u p. Vavrouška v Dolních Počernicích. Ve výběhu se jí pastva moc líbí.

10.7.2010

Její kamarád ve stáji se jmenuje Palmare, jsou nerozluční přátelé, předevčírem skočila za ním přes výběh 1,2 m.

3.8.2010

Koňe se pásli na zadní nejvzdálenější pastvině, vždy kolem 16:30 se sami vraceli do výběhu před boxy, kde čekali až někdo přijde a pustí je domů aby mohli jít do boxů, kde dostali večerní krmení.

Dnes se jim ale nechtělo, volal jsem, pískal jsem ale neslyšeli, tak jsem se rozhodl pro ně dojít, některý z koní zvedl hlavu a zaregistroval, že mohou jít domů a dal to vědět ostatním.

Samanthinka mně poznala a vedla stádo domů, krásně, lehce a ladně pomalu cválala, když se ke mně přiblížila, tak zpomalila a poté zastavila aby mne přivítala, dal jsem jí cukřík a pobídnul aby běžela dál za ostatníma domů, cítil jsem se báječně, vypadá tak spokojeně. Než jsem jí dal domů, tak jsem jí vodou omyl nohy od bláta na mytí si už zvykla a houba jí nevadí, v boxe jsem ji ještě čistil jako každý den, s kopytama to někdy nejde dobře, člověk musí mít trpělivost a hlavně nedělat nic násilím, snažím se ji přesvědčit aby dělala co potřebuji, zatím se mi to daří.

6.8.2010

Pan Vavroušek pustil dnes koně do výběhu před stájí, aby koně vypásli trochu trávy, za 6 týdnů se zde budou konat soutěže. Vzal jsem Samanthinku od stáda a vedl jí do hlavního výběhu, kde se denně pasou, nechtěla jít od koní, trochu jsem se sní přetahoval a přesvědčoval aby šla se mnou, chci aby se naučila dělat to co potřebuji já, aby nebyla závislá na stádu, nakonec se mi to podařilo, šla za mnou a neustále se ohlížela za stádem. Dovedl jsem ji na konec výběhu otočili jsme domů, cítil jsem, že by ráda šla rychle zpět ale akceptovala mnou požadované tempo a chovala se vzorně.

V boxe jsem jí sundal poprvé ohlávku, pak jsem ji jí nasadil znovu abych vyzkoušel, bude-li se bát. Nebála se ale trochu se lekla a vykulila ty svoje kukuč, je úžasné jak kůň dokáže vyjádřit svůj pocit, vždycky se musíš dívat koni do očí a na uši, aby jsi zjistil jak se cítí a jak bude v dalším zlomku sekundy reagovat. Nemoc, úzkost, panika, údiv, spokojenost, zloba, důvěra a co já vím ještě všechno, to přečteš v očích koně.

Zítra jí tu ohlávku nasadím venku, určitě to nebude problém.

I pan Vavroušek který ji vidí častěji, uznal že se spravila a zakulacuje se, taky aby ne, co všechno už zfutrovala, k normální porci ovsa zkrmila 25 kg müsli, 25 kg granulí a 15 kg dopňkového krmiva na bázi sena a to vše za 4 týdny, jablka a mrkve ani nepočítám.

Na výběhu byla do září, obvyklý čas na obsedání „ročků“ je právě září-listopad. Ona nebyla velká ani malá, prostě tak akorát na svůj věk, byla moc hodná.

8.8.2010

Včera pšelo celý den, potok stoupnul o dva metry a všechny koně ráno utekli přes lávku potoka do města a dostali se na křižovatku u lékárny v Dolních Počernicích. Samanthina zase někam šlápla a má odřenou levou zadní, měla to nateklé, desinfikoval jsem to a otok namazal chladící pastou, za pár dní to splaskne ale mám obavy, co bude až bude v tréninku, asi nebude moct chodit s ostatníma na pastvu, taková zranění není možné v plném tréninku akceptovat.

17.9.2010

Na lonži chodí už 3 týdny bez problémů, ta levá zadní noha je už dávno v pořádku, dlouho se to nehojilo, protože denně chodí v tom blátě a rána se špatně hojila, denně jsem jí to umýval. Poprvé dostala sedlo, v boxe to bylo OK, jen se trochu lekla prvního kontaktu s obřišníkem. Venku na lonži si několikrát vyhodila když jsem jí přitáhnul sedlo a rozklusal ji, nejvíc jí vadilo jak se jí hýbalo sedlo, ještě je přestavěná a sedlo se jí posouvá dopředu ale protože má výrazný kohoutek, tak nemám obavy, že by jí sjelo na krk. V celku roček s normálníma reakcemi.

29.9.2010

Tak jsem ji obsednul, ani jsem nechtěl, po lonžování jsem jí nechal sedlo a zkoušel jsem se na ní věšet v boxe za sedlo. Jakmile udělám prudký pohyb, tak se leká a prchá. Pan Vavroušek to sledoval a říká, že mi pomůže abych se položil na sedlo, neměl jsem přilbu, tak jsem si pro ni došel a šli jsme na to, šel jsem tedy na břicho a ona byla docela v klidu, trochu se plašila, když jsem se jí dotknul rukou těla u sedla, chodila do kola ale nebláznila, sunul jsem se pomalu výš a výš, hlavně proto, že mě trochu bolelo žebro od toho jak jsem ležel na rozsoše. Byla docela klidná, panu Vavrouškovi se už trochu motala hlava a říká abych přehodil nohu, že chybí kousek. Ještě jsem se naposledy posunul břichem nahoru a přehodil jsem nohu, lekla se a začala p. Vavrouška trochu vláčet a nechtěla jít dokola.Řekl jsem panu Vavrouškovi aby mne raději pustil, než aby ho namáčkla na stěnu a něco mu udělala. Jakmile ji pustil, tak začala chodit hezky dokolečka. Jak jí to na lonži na pravou ruku nejde, tak v tom boxe si vyšlapovala slušně ale nejančila ani nevyhazovala. Po 15 minutách chození na obě strany si začala dávat hlavu hezky dolů, samozřejmě za neustálého chlácholení a poplácávání. Po 8 letech jsem obsedal ročka, byl to úžasný pocit. Venku jsme ještě nebyli, na to ještě nemá podkovy, to domluvím s Liborem Kranátem a půjdeme za Palmárem ven na dvorek.

Byla docela klidná a unaveně chodila s hlavou dolů, pak se jí pohlo sedlo a jako by ji na nože vzali, lehce nadskočila, že jsem málem přilbou vzal za zářivku, ještě několikrát na obě strany a seskočil jsem, zdálo se mi, že toho má dost jde proti. Jakmile jsem sesedl, tak se pustila do sena, takže v pohodě. Napříště to ale asi bude podobné divadlo při nasedání, ještě i u sedlání není v klidu, to se časem poddá.

1.10.2010

Dnes přijel Libor a okoval ji na předek, vůbec jí to nevadilo, před kováním jsem si ji opracoval a kovali jsme se sedlem, po kování šla ještě na lonži a potom mě na ni v boxe Libor vysadil, po opracování a přitažení sedla, mě odvedl do kruhovky vedle výběhu a pustil. Nevyváděla ale nechtělo se jí moc chodit asi už toho měla dost, pořád chodila do kolečka, jako v boxe a měl jsem trochu potíž ji přinutit chodit z vnějšku kruhovky. Na pravou ruku jí to šlo o něco lépe. Jednou si vyhodila ale jen tak si poskočila zadkem, ani jsem to necítil. Sem tam jsem na tom trochu vlál, bodejť ne neobsedal jsem 8 let. Když toho měla dost, tak jsem seskočil a ještě jednou mě Libor vysadil, ať si zvyká. Na odsedlání se ještě bojí, vadí jí dotyky a pohyb sedla.

3.10.2010

Dana mě na Samanthinku v boxe vyhodila, když byla připravená, nechal jsem se vyvést do výběhu před stájí, předtím jsem ji neopracoval, byl jsem si jistý, že to nebude třeba, že nebude vyvádět. Jak mě pustila, tak naklusala a nacválala, nechal jsem jí ať si dělá co chce, na otěž stejně reagovat nebude, jen se musím držet, cválala asi 2 minuty ale ne zběsile, spíš něvěděla co má dělat. Po chvíli krokem jsem se snažil ji naklusat, místo toho nacválala a trošku rychleji běžela naproti ohradě, kde na druhé straně stál Palmáre na kterém se právě vrátila Monika z vyjížďky.Když už byla blízko, zaklonil jsem se abych nespadl, když zabrzdí nebo narazí do ohrady. Zabrzdila šikovně a já zůstal v klidu, otočila se do prava a klusala těsně kolem stromu, pod kontrolou jsem ji teda moc neměl ale držel jsem se za rozsochu sedla abych nespadl .

Celé to trvalo asi minutku a potom byl klid, sám jsem chodil po výběhu a nechal ji jen krokovat, na první jízdu ve volnějším prostoru to stačilo.

4.10.2010

První jízda za koňmi ve výběhu, Jana s Alfem a jak se jmenuje ta s Nenely? Poprosil jsem je jestli by chvíli se mnou klusali, než půjdou na vyjížďku do terénu. Tak jsme šli 3 koně v minilotu, Samanthinku jsem musel víc řídit, než jsem si myslel, nešla prostě za koňma, nejraději by si šla po svých. Když přestali klusat, nechtěla zastavit a ty dva předjela a vedla lot v kroku.

6.10.2010

Každý druhý den chodíme pod sedlo, vynechal jsem lonžování a opracování před prací. Toto se mi dnes vymstilo, stále má strach při sedlání, jako první den. Poté mě pan Vavroušek vysadil a pustil, neměl jsem třmeny a jak jsem se je snažil nakopnout, tak se bála a plašila, když jsem je nakopl, tak se jí pohlo sedlo a jak se lekla, tak uklouzla a spadli jsme, reflexně jsem vytáhl nohu, aby mi ji nezalehla. Chvíli se mlátila, než vstala, nakonec se jí to podařilo a byla z toho v šoku a od pilin. Na radu pana Vavrouška jsem šel pro lonž a opracoval ji, než jsme to zkusili znovu, jak je trochu unavená, tak to je lepší. Byla to moje chyba, myslel jsem že bude v pohodě, ale není. Měl jsem obavy, jak se bude chovat na druhý pokus, některý jiný kůň by chytl amok, ale ona je tak hodná a jaké dělá vždy oči, když s ní jdu něco dělat, jako by jsme ji strašně trápili. Ale potom to bylo dobré, udělali jsme za Alfem pár koleček úplně v klidu.

Po dnešku vím, že nemůžu nic urychlit a dokud si nezvykne na sedlání a nasedání, tak se musí velmi pomalu a obezřetně, taky není kam spěchat, ještě mi do 70 kg chybí 4 kila.

22.10.2010

Do 70 kg chybí 2 kg.Pod sedlo chodíme každý den, zjistil jsem že je lepší, když chodí každý den, protože se lépe ovládá. Pokud má den pauzy, tak jako bychom udělali krok zpět ve výcviku. Ve výběhu cváláme už týden, vždy tak 4 - 6 koleček a  potom krokem na dráhu aby si zvykla na provoz a dění venku, pro začátek jsem šel na vodítku, poté s vodičem pod sedlem, dnes jsem dal Samanthině trochu volno, protože celý týden pracovala, šli jsme na dráhu za Zirou a jejím hříbětem na vodítku, celkem to šlo až k nejvzdálenějšímu oblouku, tam je zahrádkářská kolonie. Ve výběhu si se Zirbecarem hrají a honí se, ze zahrádkářské kolonie se ozývalo rádio, což se jí nelíbilo, Zirbecar se motal kolem a skákal, Samanthinka si asi s ním chtěla hrát a tak se mě chtěla zbavit. Dvakrát si poskočila a potřetí otočila hlavu směrem ke mě a skroutila se při výskoku tak že mě kopla levou zadní do kyčle. Znělo to docela hrozivě. Mohl jsem pokračovat dál a vzal ji na ještě kratší vodítko.

23.10.2010

Včerejší příhoda naštěstí zůstala bez následků, kopla mě tak, že mi nic nebylo. Po cválání jsme šli se Sabinou krokem na dráze, Sabina jde kousek před námi aby se Samanthina cítila bezpečně ale myslím, že to už zvládne i sama, aut, běžců a matek s kočárkem se neleká, možná kdyby tam jel náklaďák, tak by se lekla. Když jsme se vrátili, tak jsem na ni ve výběhu posadil Sabinu a povodil ji na vodítku.

Pan Vavroušek udělal cvalovou dráhu cca. 800 m okolo pole, byl to nepravidelný ovál, v rohu u lesa se muselo brzdit do pomalého cvalu, zatáčka byla do pravého úhlu.

Později, pěkně postupně krok, klus a cval.

Jo to sedlo jsem také zdědil po tátovi, nikdo neví jak je staré ale já to odhaduji tak na 40 let a dodnes ho používám na první kontakt mladých koní se sedlem a jezdcem.

Ještě k tomu Derby, dnes 1.2.2024 jsem přihlásil Káju do toho Derby a ostatních klasik. Je 3 letý zdravý hřebec, tak mu chci dát šanci, kterou má jen jednou za život.

27.10.2010

Zvykla si na všemožné nástrahy jako jsou auta, psi, malé děti. Problém jsou samozřejmě zdroje hluku a rychlého pohybu, před pár dny projížděl někdo na čtyřkolce, byla hodně nahlas a jela rychle, my jsme zrovna šli na straně u lesa ale i přesto se trochu splašila, nevím co by se stalo, kdyby jsme šli u silnice.

Nacválal jsem na dráze u silnice, v polovině rovinky jsou 3 keře šípků, nic netušíc Samanthinka prudce vybočila mimo dráhu dovnitř pole, vykřikl jsem k…va co je, držel jsem se ale pevně, tak pád nehrozil, otočím se a za šípkem stál člověk držící foťák a nahýbá se aby nás mohl vyfotit, tak jsem mu poděkoval a snažil se ji dostat zpět, splašila se a cválala, že jsem ji neměl úplně pod kontrolou, ve východu šla rovně a zastavil jsem až před stromy. Při cestě zpět se mi pán omluvil a já se mu snažil vysvětlit co plnokrevník nemá rád. Druhý den to pole poorali a to by bylo mnohem horší, asi by tam ztratila nohy šli by jsme oba k zemi. Tak se teď učíme chodit kolem šípku. Jinak to jde dobře, cválá ochotně a pod kontrolou, 3-5× rovinku podle toho jak se nechá ovládat.

24.12.2010

Na dráze je to hrozný, strašně hluboko, sněhové závěje a půda pod sněhem je měkká a hluboká. Chodíme pod čihadla na pole nebo na čihadla. Tam jsme byli i dnes, Renata půjčila Palmika Sabince, tak jsme si udělali vyjížďku. Neustále mrholilo a bylo na nule, fakt hnusně. Po silnici k rybníkům jsme zaklusali, trochu rozbředlý sníh ale neklouzalo to, jedno auto se řítilo naproti, vůbec nepřibrzdil a to jsem na něj mával. U prvního můstku u rybníka nebyl problém Samanthinka si už zvykla a ani se nepozastavila, proklusali jsme, další můstek je užší a to bylo něco, Sam tudy šla po třetí a Palmik asi po stopadesátkráte, nejdřív jsem to zkusil po dobrém hlazením a chlácholením, což nemělo účinek. Sabina na Palmikovi nic nesvedla, tak to zůstalo na mě. Pořádně jsem se do Sam opřel a hezky splašil, tak jsme to prošli a Sam udělala jeden cvalový krok, Palmáre si taky nacválal a Sabina dostala paniku a řvala abych necválal. Jakmile jsme překonali můstky bylo skoro vše v pohodě, jeden zádrhel náš čekal u dvorku se slepičkama, lítali tam jak divé a Sam kolem nich nechtěla vůbec projít, musel jsem se do ní opřít skoro jako u můstku a prošli velkým obloukem. Podél rybníka jsme klusali po chodníku, objeli jsme pole a zamířili na čihadla.

Na čihadlech začalo trochu víc pršet, tak jsme spěchali domů, v dálce vidíme pána s obrovským barevným deštníkem. „Doufám, že nepůjde naší cestou naproti nám“ taky že jo, jakmile to Sam zjistila, tak zastavila, zvedla vysoko krk a vykulila oči, to byl asi 200 metrů daleko, v tom okamžiku mi bylo jasné, že tudy neprojdeme. Okamžitě jsme to otočili a velkým obloukem jsme šli stranou, aby ten deštník neviděli. Vydali jsme se do leva, kde nebyla cesta, na cestu jsme museli zdolat asi 2 metry vysoký kopeček, Sam neměla problém ale Sabina na to nebyla připravena a narychlo se chytila hřívy aby nespadla. Další cesta domů byla bez problémů.

Doma jsme koně vyčistili, Martina Sam nakrájela ošatku ovoce, cukru a mrkve, to dostala jako vánoční mls, moc jí to chutnalo až na banánové kolečka.

8.1.2011

Oteplilo se a Sam je plná energie, po těch mrazech začínáme cválat. Na dráze to ještě nejde ale na poli přes ulici se dá i cválat.

Dnes jsem jel s Renatou ona na svém Palmikovi, klusali jsme první kolo, Brontík lítal okolo a honil ptáky, Sam to měla jako záminku aby mohla vyhazovat. udělali jsme kolo a otočili, že budeme cválat, řekl jsem Renatě aby šla za mnou aby se mi Brontik nemotal kolem Sam. Moc to tedy nepomohlo protože jak odskočila, tak jsem ji nechal trochu na delší otěži než by bylo třeba. Myslel jsem, že ji znám a co dovede, tentokrát jsem se přepočítal, protože hodila takovýho prďáka, že mně to rozhodilo, vypadl mi levý třmen, který jsem hned nakopl a zůstal sedět, ale odnesla to pravá ruka. Při dopadu jsem si narazil zápěstí, dost to bolelo ale dojel jsem to kolo do konce. Odsedlával jsem už jednou rukou, začalo to natékat, nechtěl jsem věřit, že je zlomená. Ráno byla ruka oteklá, tak jsem šel do nemocnice diagnóza mně trochu šokovala, je to úplná zlomenina 4 článku malíčku, praskla klínovitě tak že to asi nebude muset operovat, to se dovím za 3 dny po kontrole. To byla tedy bomba, levou mám taky trochu otřesenou, musím ji držet víc zkrátka a víc hlídat, jezdim 25 let ale učit se člověk musí pořád. Teď mám ruku 6 týdnů v sádře a kobylka se bude lonžovat, když bude mít Fučík čas, tak ji odjezdí.

10.3.2011

Sam měla zranění, v neděli měla tržnou ránu na pravé přední noze, na vnitřní straně pod hrudníkem. Rána byla jen 1,5 cm, desinfekce nestačila a zanítilo se jí to. Veterinářka jí píchla antibiotika a ránu pořádně vydesinfikovala pěnou, až jí chudeře cukala noha.

Okamžitě se to začalo lepšit a dnes už neměla otok a nekulhá, zítra ji olonžujeme a v sobotu pod sedlo. Takže týdenní výpadek není žádná tragédie.

Doufám, že se to nebude opakovat.

18.4.2011

Jak se ukázalo , tak se to nedoléčilo a po měsíci začala kulhat, natékalo to čím dál víc, nakonec pan doktor Krupil strhnul strup a vystříkal hnis. Léčili jsme to celé od začátku, za týden jsme šli na procházku krokem a kousíček cval, zůstane tam boule a doufám, že už se to nevrátí a že je ta kapsa zahojená.

14.3.2011

Včera poprvé v Chuchli na čumindu, to bylo úžasný, SAM si asi myslela „ten prostor, jak jsem to viděla, tak jsem to chtěla rozbalit ale Karel mi to nedovolil. Prý že ještě po tom odčervování a zánětu nemůžu jít pořádnou práci.“

Tak se mi tam líbilo, že jsem nechtěla domů.

26.3.2011

Nakládání do Chuchle bez problémů, ale s kapucí. V Chuchli bylo tolik koní, že z toho byla vyvalená, připojili jsme se k 2 koním od pana Fedorowicze, Ferda měl dvouletka a Lenka starého valacha. Šli jsme do velkého písku a naklusali k 1600. Samanthine šla prvně ve velkém písku a dost koukala a chtěla bočit dovnitř, za internátem ji to už nevadilo, protože pořád chtěla cválat a poskakovala. U 1600 jsme pomalu přešli do cvalu, nejdřív to bylo v pohodě, u 1000 metrů začali ti dva přede mnou zrychlovat a to jsem měl teda co dělat abych ji za nimi udržel, v cílové rovině oni ještě přidali a protože Sam už nebyla tak hrr, tak jsem je nechal odejít, abych nežral ten písek a protože jsem s ní ještě nepotřeboval jít lepší práci, za cílem u východu mi hodila myšku, tam si budu muset dávat pozor.

Oproti všem Chuchelákům má hrozně dlouhou srst, to je logické, oni byli v zimě ve stáji, proto byla tak zpocená, má tímto nevýhodu budu ji muset oholit. První start bude asi později než jsem si myslel. Na cestu domů dostala chrániče, protože si při vykládání strhla chlupy na zadní noze ale nic to není, v přepravníku je někdy nervní, prozatím u ní musí vždy někdo být.

Jak přijela domů, tak zase šťastně běhala po výběhu a zadek ve vzduchu.

5.5.2011

V pondělí se kovala Libor s panem Vavrouškem se dívali na práci. Sam šla moc hezky a všem se líbila.

Úterní práce už nebyla tak dobrá, druhý den byla doma, protože jsem byl na služební cestě. Sabina ji lonžovala. Dnes mi 2× málem upadla, poprvé jsem myslel, že se jí to smeklo ale po druhé jsem ji hned zastavil a šel domů. Druhý den se chtěla Sabina svézt a že ji před prací okrokuje. Tak jsem ji tedy nechal, jak tak ve výběhu jde, sleduji, že něco není v pořádku. Sam na pravé noze v karpu překlubuje. Myslel jsem že špatně vidím a volám na pana Vavrouška aby se taky podíval a viděl to co já. Potom jsem si vysvětlil to včerejší klopýtnutí. Jí to neuklouzlo, jak překlubuje, tak se jí podlomila noha v karpu.

13.5.2011

Krupil mi potvrdil, to co říkají všichni. Klisna neuvěřitelně rychle roste a má problémy. Má volnější ohybač prstu v karpu. Nedá se s tím nic dělat, než čekat až se jí to srovná. S něčím takovým jsem se za těch 26 let nesetkal, aby musel 2 letek vysadit z tréninku. Pouštíme ji tedy na pastvu a Sam si hezky tloustne i přes výraznou redukci denní dávky žrádla.Dostává tak polovinu toho co měla předtím a je z toho unavená.

23.5.2011

Sam je tedy hezky při těle, vzal jsem ji pod sedlo abych zjistil jak na tom je a vůbec mě to tedy nenadchlo. Každou chvíli na úplné rovině ve výběhu zakopla a po deseti minutách kroku už nemohla. Jsou to 3 týdny co nebyla na dráze a dělám si starosti, co bude dál, jak dlouho to může trvat, co s ní můžu dělat, vždyť jí ochabnou svaly. Musím se s někým poradit, dnes jsem kvůli tomu nemohl spát!

9.6.2011

Dnes tu byl pan Krupil. Udělal rentgen a scan, vše je v pořádku, na šlachách je lehké zamlžení, typické pro tkáň ve vývinu. Takže to chce čas.

28.6.2011

Před týdnem jsem ji začal brát na procházky pod sedlo v kroku, v neděli poprvé klus na dráze. Šlo to velmi dobře, po krokování jsem ji dal do výběhu ať si trochu zařádí, taky že jo. Lítala tam 10 minut a byla zadýchaná a zpocená, vzal jsem ji na vodítko vykrokovat, přitom jednou zakopla.

Dnes jsem s ní byl jen na jízdárně, po klusání začala koukat na nějaké lidi co stáli vprostřed výběhu před klubovnou, nakonec se paní s kočárkem odebrala na odchod. Samanthina se splašila a jak nedávala pozor, zakopla tak, že málem upadla. Překloubila ve spěnkovém kloubu. Pravděpodobně se jí to přesunulo o kloub níže. Tak ji nechám ještě pár týdnů na pokoji, než aby se zranila. Po dalších 2 týdnech bylo vše ok.

15.7.2011

Na čihadla chodíme také pracovat, jsou tam také zahrádky a lidé tam chodí venčit pejsky, ráno tam ale není ani noha.

Začali jsme tam chodit i rychle, je tam rovinka 600 m a z toho 300 m do kopce, tam se tedy zadýchá.

21.8.2011

Večer jsem zjistil, že si sedřela kůži na pravé přední šlaše, měl jsem strach aby si nepoškodila šlachu, nakonec to bylo opravdu jen povrchové a nekulhala.Pro jistotu jsme ji dali do většího boxu po Ziře. Je to složitější s přístupem ale stojí to za to aby měla víc prostoru, opravdu hodně vyrostla.

23.8.2011

Když jsem začal pracovat, začala kašlat, zrovna tam byl MVDr. Pták, tak si ji poslechl a doporučil nasadit ACC a inhalování, Po deseti dnech se to zdálo být dobré. Včera jsem kvůli vedrům jsem začal pracovat ráno a kašlala jako předtím. MVDr.Pták ji tedy vyšetřil endoskopem a velmi mě potěšil. Není zahleněná a od posledně se to hodně zlepšilo. Kašle protože má lehký zánět hrtanu což je prý u dvouletých běžné a postupně zmizí. Může pracovat bez omezení. Pan doktor se rozplýval, jak je SAM krásná a na svůj věk vyvinutá. Je to prostě radost se na tu kobylku podívat a také na ni jezdit. Není úplně jednoduchá ale poslouchá skoro na slovo.

30.9.2011

V pondělí jsme se přestěhovali před startem prvního dostihu do Chuchle. Nakládání bylo v pohodě, musí se jí dát kapuce a do přepravníku vleze okamžitě, bez kapuce dělá cavyky. V Chuchli jsme ji vyložili a Feďa říká „konečně vypadá jako kůň, ne jako na jaře. To jsme si všichni říkali, jak může Dobrovolný který u mě léta dělal a sedl si i na čerta, jak může koně takto zlikvidovat(byla hrozně vykasaná a vyplašená) “.

Dopoledne, když jsme ji vyložili, byla dobře nažraná, ze změny prostředí byla úplně v háji a za několik hodin ztratila hodně kilo a vypadala skoro jako na jaře, jak o tom mluvil Feďa. Nežrala a nepila. Nikdy bych nevěřil, kolik může kůň stressem během několika hodin ztratit. Nežrala dál 4 dny nám trvalo, než jsem zjistili, že nežere ječmen který Feďa přidává do ovsa, tak jsem jí dnes dal čistý oves a sežrala všechno. Nějaké velké trénování se zatím nekonalo. V pondělí jsem pracoval ještě v Dolních Počernicích v úterý šla s Odravou z učňovky klus a 200 m hopýtko na kroužku ve prostřed klusácké na Šusťáku. Ve středu šla 1800 za Jokoono ve velkém písku, hodně pulovala, čtvrteční práci jsem šel sám 800/40 , 1800/60 , 500/50 potom jsme se podívali k boxům, očichala si je a vypadá, že se toho nebojí.

Dnes jsme šli 1000/50 s 2 dvouletkama, vepředu jel Ivo a za mnou Bára, ta nestíhala protože měla nedávno obsednutého koníčka.

Tak snad s ní bude odedneška lepší pořízení a něco přibere a zklidní se, když bude žrát normálně.

6.10.2011

Dnes jsem ji přihlásil do dostihu pro nestartující 2 letky. V boxech jsme prozatím jen procházeli, na zkoušku musíme začátkem příštího týdne.

Ráno šla první galop v Chuchli, na poslední chvíli jsem sehnal koně od p.Liska. Ten pracuje s koňmi brzy ráno.

V 5:30 jsme stáli u Liskovy stáje. Pišl nemohl držet Demon Kinga tak to nebyla práce pro SAM, ale jako podnět to určitě bylo dobré, s Mariánem stíhala dobře. Moc jsem toho neviděl, asi jen 20 metrů do cíle.

Došla o půl délky, musel ji jet už od půli oblouku aby byla v kontaktu. Po práci to zvládala dobře, 20 minut dýchala a osychat začala po 15 min.

8.10.11

Druhý den měla vyžráno a zdála se být v pohodě.Dnes jsme šli normální práci a vůbec jí to na ničem neubralo, byla dost friš. K boxům jsme dnes nešli, prošla jimi už několikrát a nic si s toho nedělá, uvidíme až ji při zkoušce budeme zavírat, to může být ještě divadlo.

16.10.11

Boxy byli opravdu velké divadlo, v pátek jsme ji zavedli s kapucí a zavřeli, stala se moc divná věc. SAM si klekla a zadní nohy dala pod sebe, takže v podstatě to vypadalo, že sedí a hoví si. Já byl v sedle a ani jsem nedýchal aby se něčeho nelekla a nezačala sebou mlátit v těch boxech. V klidu jsem ji jen hladil po krku a klidně na ni mluvil, nakonec se mi podařilo ji v klidu postavit na nohy a pak už šlo vše dobře.

V dostihu to ale tak nebylo, udělal jsem velkou chybu, nešel jsem k boxům asistovat při zavádění, zkoušeli ji marně zavézt, před boxy si lehla s kapucí, startér poručil ji zavézt bez kapuce, jednou to zkusili, nešlo to a poslali domů.

Půjde tedy na vyučenou k Ferrymu Mourkovi. Na poslední běhání to zkusíme znovu.

5.11.2011

Na poslední běhání to nebylo, za týden u Ferryho kvůli další změně prostředí zhubla ještě víc, tak jsem ji nenechal běhat, kromě toho s těmi boxy by to bylo na ni brzy. Při prvním zavádění po tom dostihu to šlo dost špatně, jen proskakovala.

V učňovce jsou tak úzké stájové boxy, že se Sam bojí do boxu domů, ven jde normálně ale domů to trvá. Z počátku se párkrát praštila do kyčle a skákala dovnitř, dneska je to lepší, dlouho kouká, nechává se přemlouvat a nakonec tam jde v klidu.

K učňovské stáji patří taky věci, jako je špatné sedlání. Od minulého týdne je odpařená pod obřišníkem, kdyby to sedlali za tu ránu a využívali ten poprsník, tak to mohla mít za týden dobrý, ale místo toho se to zanítilo a má velkou ránu plus otok.Nějaký týden se jí to bude léčit, mezitím občas zacváláme ve výběhu.

Ale konečně bude mít čas přibrat aby byla jako předtím než šla do Chuchle.

29.1.2012

Ve čtvrtek jsme ji přestěhovali do venkovního boxu vedle poníků u kroužku pana Fedorowicze a koupili jí speciální granule pro alergiky, které se vyrábějí ze slámy.

Po zastlání těma granulema ve čtvrtek přestala žrát seno i oves a zjistil jsem že žere ty granule a ostatní ji nezajímá. Jen jsem čekal, zda dostane koliku z těch granulí místo podestýlky. Musel jsem to všechno vybrat a zastlat lisovanýma hoblinami.

Zůstane pod učňovkou ale budu si navíc platit box, hobliny, müsli, kováře.

Intermezzo: chorobopis dosavadních zdravotních problémů do konce ledna 2012:

do konce března bez žádných problémů, ustájení jen přes noc, jinak celý den na pastvě nebo tréning, dekování jen v mrazech od - 5 °C. konec března: povrchová tržná rána (2 cm) na p. p. končetině pod hrudníkem zevnitř.

Veterinář nepovažoval za nutné šití: desinfekce, až moc rychle se rána zacelila,

po týdnu normální práce, za 4 týdny se rána zakapslovala - lehká flegmona/kulhání -> otevření rány -> výtok hnisu. Penicilin a desinfekce rány do úplného vyléčení (3 týdny).

Po 2 týdnech od úplného vyléčení začala překlubovat v karpu p.p.(s tím jsem se v životě nesetkal) okamžité ukončení tréninku-> RTG/Sono (karp, spěnka) MVDr.Krupil) OK -> 2 měsíce pastva, krmné doplňky pro posílení pohybového aparátu. Při zkoušce chodů se zjistilo, že se překlubování přesunulo na spěnkový kloub ->1 měsíc pastva,krmné doplňky vč. čistého kolagenu.

Před obnovením tréningu 2 týdenní léčení lehkého kašle s ACC a inhalací (endoskopie bez nálezu, pouze lehce zanícený hrtan) to byla již polovina srpna.

26.9.2011 přesunutí do Velké Chuchle (Fedorowicz, od 16.10.Mourek) k přípravě na start v dostihu 16.10.2011 kde neodstartovala.

Špatně žrala a i psychickou zátěží ztratila hodně na váze (odhaduji 30-40 kg).

Od začátku listopadu ji jezdí jen učňové trenéra Mourka (Martin Laube atd.) byla odpařená což se zanítilo, bylo 2 týdny léčeno antibiotika (MVDr.Krupil).

# #

Teď přijde současný  problém: od začátku listopadu inverzní počasí, žádný mráz. Ošetřující zvěrolékař MVDr. Pták  po celu dobu průběhu je bez teploty a velmi čilá bez příznaků onemocnění (mimo kašle, později i výtoku hlenů),každý den je inhalovaná čajovou směsí Pulmoran.

12.11.11 - první zakašlání (velká inverze trvající 2 týdny)

20.11.11- sem tam kašel - normální tréning.

27.11.11- kašel / hleny - ACC, inhalace - lehčí práce (pomalý cval do 1000 m).

4.12.11- silný kašel, žlutý hlen - endoskopie ,silné zahlenění - klus po konzultaci s MVDr.Ptákem -> neustálý až dusivý kašel v klusu, Tramisin+Bromhexin

Bez významného pokroku.

13.12.11 - žlutý hlen - Ventipulmin , Tramisin - jen krokování a vodění.

28.12. 11- endoskopie - čisté plíce, žlutý tmavší/hustější hlen převážně z levé nozdry, neustálý až dusivý kašel při naklusání v kroku nekašlala -> dobírá léky.

Ventipulmin + jsou nasazeny kortikoidy (nevím jak se jmenují, jsou to bílé tobolky).

od 1.1.2012 - lepší stav, hleny trochu méně a jen z levé dírky při skloněné hlavě,  ovšem občas zhluboka zakašle v kroku stejně jako v klusu - klus asi 500 metrů, odpoledne vodění.

8.1. 2012 Změna podestýlky na piliny, výrazné zlepšení po týdnu. Kašel, jen málo hlenů.

19.1.2012 Výsledky odběru hlenů, nález: Acinobakter, Streptococcus equi-zooepidemicus: Antibiotika-Cobactan 8×20 ml

Suchý kašel bez hlenů. Zhoršení kašle oproti minulému týdnu.

26.1.2012 přestěhování do venkovního boxu u poníků: konečně mráz: enormní zlepšení, kašel v klusu při delším pohybu při -2°C.

4.2.2012 bez léků, klus jedna rovinka ve velkém písku. Zakašlala jen 2× venku je -10 °C

Doplňující info.: koncem listopadu měla spolu s více koňmi v Chuchli nateklé nohy asi ze slámy nebo sena, po 3 dnech to odeznělo, nevím je-li na něco alergická ale do 20.11. bylo vše ok.

Od června 2010 na pilinách - většinu dne venku, od 26.9.2011 na slámě v Chuchli

většinu dne v boxe ve stáji s 5 koňmi. Může to být relevantní?

Do přestěhování do Chuchle sežrala úplně všechno s velkým apetitem, od přestěhování do Chuchle žere hůře až špatně, především nerada přijímá doplňky a léky, určitou část výše uvedených léků určitě nesežrala, protože to je vše v prášku (většinou zalévané horkou vodou nebo s Pulmoranem po inhalaci).

Konec chorobopisu.

5.2.2012

Vypadá to že je jí líp. Včera jsem s ní poprvé klusal jednu rovinku ve velkém písku a byla víc ve vzduchu jak na zemi, bylo to hrozný, až jsem si natáhl tříslo. Dnes to samé a to dostává málo žrádla. Pomalu začneme pracovat. Před 10 dny začalo pořádně mrznout a na dráze zasněžují na závody na běžkách.

19.2.2012

Začátek tréningu po nemoci, pracuje s Amsiem. V zorném poli je první běhání pro nestartovavší 3 leté koně co nejdříve na začátku sezóny.

17.3.2012

Kašlík už dlouho nemá, ve čtvrtek šla poprvé lehčího šprica se Shotonusem, posledních 100 už ovadla. Ale napoprvé to nebylo špatné. Do 22.4. by mohla být připravena do dostihu na 1600 IV kategorie.

24.4.2012

Na startce s odřenýma ušima, pojede ji Martin Laube, ponese 53 kg. Boxy jsou natrénované, ještě v nich dlouho nevydrží, tak máme zažádáno o poslední startovací číslo.

Před víkendem to ještě vypadalo, že nepoběží, byla trochu po čtvrteční práci otřesená na šimbajny, pravou hajlovala při přitlačení., Dostává chladivou pastu na šimbajny a 2× denně se chladí.

Dnes jsem s ní klusal na asfaltu a nekulhala, tak jsme ji tam napsali, ještě se rozhodneme v sobotu, jaký bude povrch a nezhorší-li se to. Hlavně aby odstartovala, zůstalo tam nakonec jen 8 koní, což je ideální, na dobrý výsledek to nevypadá, protože přeci jen si asi bude dávat pozor a uvidíme, jestli 1800 nebude dlouhé, Fery říká, že to je pro ni ideální trať, podle Shotonuse který se v neděli moc nevytáhl, o tom nejsem přesvědčený. V práci Shotonusovi v závěru nestíhala, hlavně posledních 200 m už vůbec nemohla, uvidíme Šotek je osmiletý…

29.4.2012

Včera jsem s ní klusal a cválal rovinku dolů, nekulhala ale šla opatrně, nedala si hlavu dolů a celkově nebyla ve své kůži, bylo cítit, že ji to trochu bolí. Při pastvě po krokování jsem jí trochu přitlačil na šimbajn, klekla si na všechny čtyři nohy, to znamená, že se to zhoršilo. Pan doktor Krupil říká, že kdyby byla jeho, tak ji nenechá běhat. S kostí by se fyzicky stát nic nemělo ale psychicky by jí to mohlo ublížit.

Zvážil jsem to ještě jednou a ráno jsem si promluvil s panem Fedorowiczem. Jednoznačně byl toho názoru aby neběhala, když to řekl hrozně se mi ulevilo a nechal ji škrtnout. Nebyl jsem si jistý, mnoho lidí okolo včetně Feryho a Martina říkali, abych ji nechal běhat, aby jí to pořádně vylezlo, aby měla zkušenost s boxy, 8 koní prý už mít nebude.

Když jsem viděl ten dostih, byl jsem rád, že neběžela. U boxů to tak hladce nešlo, bylo relativně dobré tempo a byla relativně tvrdá dráha. V mém rozhodnutí mě podpořil i Roman Vítek.

Fery je naštvaný, trénoval s ní hlavně na boxy a na to aby odstartovala. Já jsem jí to nemohl udělat, asi by neudělala ostudu, ale nechtěl jsem riskovat psychické trauma z dostihu při bolestech, není tak psychicky stabilní a mohla by si vytvořit averzi na běhání. To by bylo horší než oddálení startu o měsíc, Fery a Libor má pravdu, že takový dostih už mít nemusí ale zdraví a nejen fyzické ale i psychické je důležitější, tak doufám, že to Feryho nebude dlouho držet.

Do pátku se bude vodit, od soboty zkusím klusat.

13.5.2012

V pátek první cval 500 m hopity , v sobotu 1000 m lepší, a dnes 1400 m klidné tempo.

Nejdříve jsem 2× oklusal kolem horních stájí, potom na zadní pole jednou dokola. Když jsem si dělal třmeny a šel do písku, tak byla natěšená , že skákala a nacválávala.

18.5.2012

Včera měla jít rychle. Martin jezdil v Magdeburgu a Mery tam byla také. Byl jsem se podívat a přesvědčil jsem se, že bez Martina nemá smysl chodit práci, Samanthine potřebuje dobrého jezdce. Lenka pár dostihů jela ale zkušená není.

Lucka na Shotonusovi, když doklusali, začali si dělat třmeny a obě zastavili, to u Sam není na místě, čím víc času před prací stráví, tím hůř. Do písku poskakovala a Lenka asi strachy nepřemýšlela, do písku se ani nedostala a nacválala na malou trávu, jako kdyby chtěla jít domů, nezastavila se a nevrátila se, ve východu si to Sam namířila domů a Lenka spadla. Nepustila ji a Marcela byla hned na místě. Lenka nasedla a že tedy pojedou, od východu to bylo OK u 1600 začínala Sam nabírat tempo na 1400 předjela Šotka, to by nebylo nic špatného. Ale nezvládala ji a u východu u horních stájí vyjela velkým obloukem na trávu. Do písku se samozřejmě už nedostala a došli do cíle každý zvlášť. Lenka to od Feryho schytala.

Ode dneška budu trénovat východ na malé trávě. Začal jsem a naučila se skutečně vybíhat ven.

Po kentre jsem s ní nacválal ve směru dostihu na malé trávě, abych zjistil jestli to zkusí a ona to opravdu zkusila. Nevyběhla ale jezdec v dostihu by to neuseděl. Dostala 2× bičem a zkusil to znovu. Zasedl jsem v dlouhých třmenech a přešla dobře, musí se naučit tudy chodit normálně.

Když vykentrovávám na druhou stranu, tak to je dobrý, to je naučená, ale v opačném směru, tedy ve směru dostihu a prubykentre, tudy chodí jen domů. Tak to budeme nacvičovat. Dnes byla první lekce. Další den to už ani nezkusila a při rychlé práci s Amsiem v pondělí na trávě to taky nezkoušela, Martin si ji ale i schoval za Amsia, v rovině mu vůbec nestíhala, Fery říkal, že Amsio musel skoro klusat. Neviděl jsem to, asi neměla dobrý den a Amsio ho zrovna měl. Ještě je hlášený do derby, je to takový lempl, v práci chodí dobře ale v dostihu to fláká.

22.5.2012

Nedostala se na start 27.5. vybrali ji a na 3.6. bude chráněná, spolu s ní vybrali dalších 6 nestartovavších, asi se s některými sejdeme za týden. Možná to bude lepší, 1800 jí bude vyhovoval lépe a nebude muset do boxů společně s Malou Výtržnicí, která se v boxech převrací. Zítra ji pojedu já a vyzkouším štajgrové udidlo co mi dala Marcela za dva balíky pilin, ve čtvrtek půjde práci v písku s Alanis.

FOTO

30.5.2012

Na starku se dostala, pojede ji Martin, ale po čtvrteční práci nechodí dobře, je rozlámaná. Koupil jsem jí Gela Pony Fast, doktor říkal, že na terapii nebo léčbu medikamenty je pozdě, jestli má v neděli startovat, nesmí nic dostávat a Gela Pony Fast není doping. Dostává 3× dávku aby ji to rychle pomohlo, podal jsem jí to do žrádla i stříkačkou do tlamy, 300 ml není žádné malé množství. Tak se zase v neděli rozhodnu, jestli poběží. I Marcela říkala, že by běžet měla.

3.6.2012

Gela pony Fast zabralo dobře, pracovali jsme jen málo, v sobotu jen rovinku hopýtko.

Po 6 dostihu jsme šli se Sabi čistit. Fery přinesl sedlo a šel pro náplast k upevnění bandáží na zadních. Jak to vázal, volá Martina, “ Martin spadnul v oblouku a jela tam sanitka, musíme asi sehnat jiného jezdce“ . Fery to tedy zjistil, podařilo se sehnat Markétu Pátkovou. Její přítel Šafář věděl, jak se Sam vloni chovala na startu a nechtěl dovolit aby ji jezdila.

Nakonec ji Fery přemluvil, jinak by Sam asi neodstartovala. V paddocku byla trochu roztřesená (Markéta), ale jak si sedla, nebylo poznat, že by se bála, má už něco odježděné. Do prubykentre jsem ji pustil do písku. K 1800 to je jen 400 m, pokyn startérce, že může startovat byl dán až po 10 minutách, prošetřoval se pád Martina a nakonec z oficiálního prohlášení vyplynulo, že za to může kvůli křižování právě Markéty na koni kterého jela v tom dostihu, tak to byl asi důvod proč si na ni nakonec sedla.

Sam měla předposlední box ale s Martinou Růžičkovou a startérkou paní Froňkovou bylo domluveno, že Sam půjde jako poslední. Skoro žádný kůň nešel do boxů bez problémů, Sam byla v pohodě, Libor ji měl celou dobu na řetízkové ohlávce a chodila klidně. Když přišla na řadu, postavila se a nechtěla dovnitř, stála klidně. Markéta slezla a šla na konstrukci boxů čekat, až ji tam dostanou. 6 chlapů ji tam bez výsledku rvalo, nakonec ji tam Fery vyšlehal bičem, v boxech už nejančila a Libor sundal ohlávku bez problémů.

Start proběhl jakmile byl Libor mimo boxy, odstartovala docela dobře, nebyla mezi prvníma ale nezaspala. Průběh dostihu jsem neviděl, v rovině ale šla dobře, prvním šesti koním kteří ještě zrychlili nestačila ale předbíhala ostatní co už odpadávali. Došla 7 asi 11 délek za vítězem.

Na první start dost dobré, po dostihu si ji vzala Sabina a zdálo se že bude v pořádku. Po vodění se napila a začala hned žrát.

V pondělí ji Sabi dostala od Marcely na klusání, ta byla z toho unesená. A nespadla, Sam byla hodná.

23.6.2012

Den před derby, kterého se Sam nezúčastní, jsme šli 2400 m. Tuto vzdálenost jsme začali trénovat ve středu. Po dostihu je úplně v pořádku a začala zase tahat. Odskočil jsem u zkušebních boxů v malém písku a šel dokola až do cíle, jak byla rozjetá, zastavil jsem až u kanálů. Ve čtvrtek ji nahlásím na 2400 m do Karlových Varů do ceny 2 kategorie, je tam i dobrá majitelská prémie. Pokud ji vyberou bude startovat v Lysé nad Labem na 2200 m ve 4 kategorii , hlavně aby měla nějaký handicap.

Podle toho jak chodí na delší vzdálenost si myslím, že jí bude svědčit trať na více jak 2400 m , Takže ji zatím nechám nahlášenou do St.Legeru.

4.7.2012

SAM je přihlášená na 14.7. v Lysé nad Labem 2200 m 4 kat., je chráněná, takže poběží. V pondělí nebo úterý musí na přezkoušení ze startovacích boxů. To by neměl být problém, ale paní Chaloupková říkala, že bude muset stát 4 minuty v boxech.

Minulý týden jsem jí přivodil takovou svalovci, že cválala jako by nemohla. Ve středu jsme šli 2400 m a ve čtvrtek Fery neměl lidi, nechal jsem Sabinu aby ji povodila a v pátek už šla špatně, na sobotu jsem si objednal práci na trávě a z toho jsem šel jen půl kola, tak šla špatně., zavolal jsem Romanovi Vítkovi aby se na ni podíval a zjistil, že má poruchu svalů. Koupili jsme Gelapony Selen, začali dávat Mister Muscle a  včera byla už OK, v kombinaci s dobrým zahřátím je dnes jako dřív. Včera ji jel Michal Demo. Jako každé úterý šel na druhou ruku, krok – klus byl výborný ale ve cvalu zvedla hlavu a rovinku nahoru šla gaťats v oblouku už byla pod kontrolou, Demo nemá na ni ruku. Dnešní ¾ kola pomalu šla velmi dobře a v klidu, po kentre byl průchod boxy také v pohodě. Zítra půjdeme 2400 m dobré tempo aby se zadýchala.

14.7.2012

Do Lysé jsme nakládali v 10:30. Nejdřív trochu koukala u rampy, vešla na rampu a předníma nohama do přepravníku, pak se zastavila a rozmyslela, že tam nechce jít a vycouvala. Po chvíli jsme ji dali kapuci a na 3  pokus tam vešla, pomohl mi taky Fuča. Rychle jsme zavřeli rampu protože měla ve vozíku přepážku na stranu aby měla víc prostoru když je tedy klaustrofobik, jak tvrdí Fery s Liborem. Michal Demo chtěl jet s námi, šel se převléct ale to nevěděl, že bude muset do vozíku se SAM aby ji tam hlídal, ona je nervózní a hrabe/kope. Michal tedy že jo, když to musí být, ten kousek do Lysé vydržím říkal. No jak jsme zastavili na vykládání, tak už byl jiného názoru a nadával jak špaček, „co ta černá p..a dělá…, som celý zaje…ý“.

Při vykládce skoro vyběhla pozpátku. Chvíli jsem hledal box, byl v nejzazší stáji pro hosty na závodišti, box byl menší a nízký vstup, jako obvykle nechtěla Sam do toho boxu. Koukala, stavěla se na stranu kdykoli jsem ji natočil k otevřenému boxu. Mohl jsem si vybrat. Chvíli tam tancovala, pak jsem ji nechal ať se rozhlédne a nakoukla dovnitř, natáhla krk ale dovnitř nešla, nějaká holka se blížila ze zadu a ptala se jestli nechci pomoc, říkal jsem “ Ona musí chtít sama“ jak jsem to dopověděl, udělala krok a byla ve vnitř. Jako podestýlka byli červené piliny z tvrdého dřeva.

Běželi jsme ve 3 dostihu, takže jsme se Sabi šli po prvním do stáje, Aceria z učňovky která startovala s námi, byla už vyčištěná a holky jí zaplétali copánky, po chvíli přišel i Fery se sedlama, tak ji Sabina přečistila, já ošlamoval a udělal kopyta, Fery zabandážoval zadní nohy samolepící bandáží aby si neodřela spěnkové klouby, jak prošlapuje. Nejdřív nasedlal Acerii a potom jsem nasedlali Sam, sedýlko bylo malý asi 300 g a zdálo se mi, že to nemůže držet ale to je holt už vychytaný, Martin musí mít i se sedlem 53 kg. Vyrazili jsme, já vlevo, Sabi v pravo. Do paddoku to je daleko ale uběhlo to rychle, bylo hezky ale nebylo vedro. V paddoku byla hodná, trochu se natřásala, ale nepotila ani nebyla nervózní. Martin nasedl, když se šlo na dráhu, odepla se Sabina, do zkušebního cvalu nespěchala, start byl v polovině protilehlé roviny. Na start šlo 13 koní, měli jsem zažádáno o poslední startovní číslo spolu s Virtutusem od Filipa Neuberga, s ním jsem se domluvil, že půjdeme jako poslední. Libor Kranát měl práci v Mostě, tak jsem si ji zaváděl sám a Fery to vzal ze zadu za ocas. Zavřeli se dveře a o dva boxy k bariéře se začal mlátit Mainly Rocco se Shaarinkou a prorazili oba dva boxy. Protože mezi boxama a bariérou není místo, musí ti co prorazí boxy zpět přes ty boxy, celé se to opakovalo ještě jednou. Stál jsem u Sam a celou dobu na ni mluvil a uklidňoval, Martin měl jednu nohu ze třemenů, kdyby si chtěla lehnout, Fery jí celou dobu držel ocas aby si nelehla, byla opřená o zadní vrátka. Toto trvalo asi 4 minuty a Sam stála v boxech tak dlouho, jako nikdy předtím. Na potřetí to klaplo, vodiči urychleně opustili prostor před boxy a byl start.

Sam odstartovala dobře, ne první ale se všemi ostatními. Do čela šla Shaarinka, Sam šla na druhém místě a Martin ji musel dost držet zpět, po prvním projetí cíle se ujala vedení a už ho nepustila, před obloukem před cílovou rovinkou měla náskok 5 délek a cválala, jako by šla normální kentre, ostatní už to tam dřeli a snažili se Sam dostihnout, bylo ale už pozdě, jediný kdo se zmohl na chabý útok byl Rabbit Verglas, v rovině se přiblížil Sam k sedlu, ta ještě zabrala a zvítězila o 3,5 délky před již zmiňovaným rabiťákem, favorit Mainly Rocco byl 3  a spolufavorit Depression až 5 , 4 byla Ussurijská Tygřice.

Byla to neuvěřitelná úleva, kterou jsem si vykřičel při běhu k cíli od startovacích boxů, slyšel jsem i Martina jak křičí vítězný skřek, bylo to jeho vítězství po hodně dlouhé době. Sam byla zadýchaná ale ne jako když pracuje se mnou, myslím, že jí to moc sil nevzalo a bude to pro ni krok k získání dostihových zkušeností. Po dostihu si ji vzala Sabinka a já s Martinou jsme šli přebrat vítězný pohár a přijmout gratulaci od zástupce firmy, která sponzorovala dostih. Fery a Martin byli rádi a překvapení z tohoto nečekaného vítězství stejně jako já.

Před nakládáním se u boxů pro hosty odehrála scéna jako z filmu. Zdeno si postavil 2 koně do nějakých boxů, boxy měl zaplacené Filip a ten byl hodně naštvaný a Zdenálovi vyvedl koně ven a něco sprostého řekl. Zdeno se rozlítil a dal Filipovi pěstí, ten si to nenechal líbit a oplatil mu to stejnou mincí, tekla krev.

Nakládání domů bylo lepší než v Chuchli. Je zdravá, cestou domů žrala ve vozíku seno, které jí předtím nechutnalo. A druhý den, jako by ani neběhala, byla šťastná ve výběhu, kam jsem ji pustil po dlouhé době.

7.8.2012

Dostih prostála dobře, žere, nekulhá. 3 dny se klusalo a začal pomalu trénink na St.Leger. Většina lidí si myslí asi že jsem blázen, vyhrála jednu IV. Kat. na 2200 a má jít tak velký dostih. Budou tam samozřejmě dobré koně, nevím na co má. Jedno vím ale jistě, tu trať zvládne a jestli se tam dostane, může se stát všechno, zvlášť když by před dostihem hodně pršelo a bylo hluboko. Potíž je s jezdci, Martin má ve výhledu 2 koně, a v Německu začíná mítink v Bádenu. Minařík a Rasťo nebudou moct, jsem v kontaktu s Honzou Palíkem, Fučík by mohl mít Bitalu. Uvidíme po posledním škrtání za 12 dní.

Tréninkovou vzdálenost postupně prodlužuji, dnes jsme na 2800 m a nemáme moc času. St.Leger se dříve běhal skoro o měsíc později a to by nám vyhovovalo. Ale nedá se nic dělat, uvidíme co se stane.

Poprvé to šla včera s Martinem a moc mě to nenadchlo, zdálo se mi, že jde pomalu ale tím jakou má ona akci se zdá, že to je pomalu. Když na ní sedím já, chodí jinak, líp, není rozpadlá jako včera pod Martinem. Taky neměla dlouho odpočinek, kdy nebyla pod sedlem. Dnes tedy jen klusala a zítra ji povodím. Na 2600 se mnou šla dobře, pořád s chutí.

S kováním mi to vyšlo špatně, museli jsme opravovat podkovu a v pátek se bude překovávat, to je tedy 3 týdny před dostihem, dostane hliník, budu muset chodit co nejméně po asfaltu a před dostihem zkontrolovat nebo poopravit.

10.8.2012

Dnešní práce byla hodně zajímavá, až mě z toho bolí celé tělo.

Odklusal jsem, šel hopýtko na zadním poli a jdu v půli lahovického oblouku do malého písku na 2800 m. Vidím, že jde Petra od Drlíka do písku, tak odskočím abych se dostal před ní. Ale ona si naklusala a odskočila asi 50 m přede mnou, šla pomalu a já jsem Sam už nemohl zastavit. Celé kolo jsem držel odstup ze všech sil, u 1000 mě ale opouštěly síly a věděl jsem, že ji budu muset předjet, v oblouku jsem nabíral rychlost a křičel jsem, že jedu. Petra neslyšela a zjistila to až když jsem ji míjel, Sam po předjetí do toho obula a šla co to jde, rovinku do cíle, jsem se jen držel a čekal, až bude cíl. U cíle jsem řekl hop a s posledních sil zatáhl a nic , u 1800 jsem zakřičel hop ale sílu jsem neměl žádnou, u 1600 se mi ještě vyhýbali Drlíkovi a já na ně volal, „ona nechce zastavit“ , zastavila až u 1400 , takže šla celkem 3400 m, potom jsem s ní šel na zadní pole a vyklusal až k tribunnímu skoku, pořád byla rozjetá a pulovala i v tom klusu. Odpoledne jsem jel služebně na Slovensko a 5 hodin po té práci jsem ještě neměl klidový puls. Na Slovensko jsme dojeli za 3,5 h.

Původně jsme chtěli jet asi ve 2 odpoledne. Když jsem se loučil ve stáji, říkal Fery ať jí zabandážuju nohu kterou prošlapuje, že tady odpoledne nebudu, tak říkám Martině “ zavolej Marcele, ať na ni dohlédne“ . Marcela je ale na dovolené, jak jsme jeli z Chuchle měl jsem divný pocit, že by se mohlo něco stát, často se stává hloupá náhoda, že když někde není někdo zodpovědný a o něco jde, tak se stane něco špatného, takový pocit jsem zrovna měl a rozhodli jsme se, že pojedeme po odpolední práci. Ráno tam je Fery, ten ji taky odjezdí a večer jsme zpět.

Tak to vše dobře dopadlo.

16.8.2012

S Ferym jsme na dnes naplánovali práci pro Sam. Já budu se Sam odskakovat na v Lahovickém oblouku a Fery odskočí s Pintorettem u cíle tak, abych ho dojel a šli spolu do cílové roviny, Fery v cílové rovince se mnou nepůjde a já Sam pustím. To byl plán.

Ve skutečnosti to bylo trochu jinak, ale ne špatně. Místo Feryho přišel jezdit Michal Demo. Řekli jsme si , co budeme dělat, klusali jsme přes 5 minut, potom jsem odcválal k Lahovickému oblouku. Odskočil jsem na 2800 m , Sam dost tahala, tempo bylo dobré, Michala jsem dojel asi u 1500 m, zůstal ve vnitř, tak jsem šel na ven, dostal jsem se mu k hlavě, víc mě Michal nepustil, to jsem mu neřekl, aby mě pustil o hlavu dopředu, už jsem neměl nic v rukách a v oblouku jsem nebral zpět protože by mi Demo ujel, v rovince jsem ji pustil, ale žádné zrychlení se nekonalo, do cíle jsem ji přistrkoval a do cíle jsme došli hlava hlava. Zdálo se mi to pomalé a že by v tom St.Legeru neměla běhat, Ferymu jsem řekl, ať ji neškrtá. Odpoledne zůstalo na přihláškách 20 koní , jeden od Charváta bude muset ven, jeden má nižší handicap, takže do úterý musí někdo 2 koně odhlásit, aby se tam dostala.Když se nedostane, poběží další týden 2400 - III. Kat.

26.8.2012 - dostih St. Leger

Čekání nemá konce, včera večer dostala Martina informaci, že chladí Move Your Visionovi nohu a rozhodne se ráno jestli pojede.

Ráno Sam Sabina povodila, já jsem udělal box, po krmení jdu na Jockey Club se poptat, ale nikdo tam ještě nebyl, šel jsem se tedy aspoň podívat do boxů, kde by Slováci měli stát, cestou jsme potkali Martina Pišla a on říkal, že Eda Kotáb říkal, že Slováci jedou jen s dvěma koňmi. Skutečně Move Your Vision má lehce zraněnou nohu a nechali ho doma. Tak tedy poběžíme s číslem 17 jako první kůň pod čarom, po obědě jsem si neodpočinul, začalo mi bít srdce a měl jsem strach, aby nebyla ostuda, přijdou lidi i z Počernic a bude to v televizi.

V paddocku byla úplně hodná, nepotila, neposkakovala ani při přehlídce, do boxů šla sama, příště tam půjdu jenom koukat.

Odskočila jako obvykle dobře a s Pierotem se po 200 m ujala vedení, nechtěla se nechat držet, Martinovi jsem také říkal, že nemá smysl se s ní prát, ona to má v té hlavě tak nastavené.

Při prvním průjezdu cílem vedla o 2 délky, tento náskok v oblouku zvyšovala, přitom ji u internátu trochu podlkouzla zadní noha a u kanálů vedla o 8 délek, na metě 1200m vedla o 20 délek, kameraman ČT nevěděl, co má zabírat, protože se mu 1. a 2. kůň nevešel do záběru. Přepálila to a samozřejmě takové tempo nemohla vydržet celý dostih, šlo jen o to kam až dojde a jak rychle půjdou ostatní koně v cílové rovině. Chytili ji v oblouku a před východem šel do vedení Betpak Dala se Starbuckem. U distance byl definitivní konec a se ctí docválala na 13 místě, protože před lahovickým obloukem měl kolizi Trip To Rhodos a ž. Pavlíček spadl, porazila Antona a Brutal Rocca.

Díky Sam by velmi dobrý čas, při pohledu časů na ¼ by se dalo usuzovat, že by Samanthiny čas sečtený na 2400 m, s přehledem stačil na vítězství v  III .Kategorii start cíl.

Po dostihu se dva dny vodila a 3. den šla pod sedlem čistě bez náznaku únavy nebo rozlámanosti . Poradím se s Ferym, kam a kdy ji hlásit.

12.9.2012

V neděli jsme běželi 2400 m ve IV.Kategorii, sešla se zajímavá sestava, favoritem byl Peerless Squeak který před rokem běhal I. Kategorie a před 2 lety se účastnil klasických dostihů včetně derby kde doběhl na 7 místě. Po roční zdravotní pauze si šel odběhnout dostih na rozběhání.

Sam jel Kazach Murzabayev, do boxů šla skoro sama a čekala v klidu, na startu Borža trochu zaspal a nedostal se před obloukem k bariéře, u 1600 převzala vedení a do cílové roviny šla s 3 délkovým náskokem, 100 m před cílem se přes ní dostal Uniray od trenéra Drlíka a ten zvítězil o 2 ½ délky. Favorit Peerless Squeak byl za námi 3 o ¾ délky.

Dnes jsme šli hopýtko a vše je v nejlepším pořádku, kobyla žere, neplaší se, nohy jí nehřejí.

15.9.2012

Asi má nejhorší jízda všech dob, jsem starej a neměl bych asi na to už sedat.

Po dostihu jsem jí dopřál odpočinek a ona mi to takto vrátila.

Byl pátek, jezdí se na levou ruku, jak jsem říkal, dopřál jsem jí odpočinek a byla hodně friš.

Oklusal jsem a jdu do malého písku, odskočili jsme a já si liboval, jak krásně cválá, měl jsem z toho husí kůži, „takhle cválají grupové koně u Schiergena“ říkal jsem si. U Liskovy stáje Sam myslela, že budeme zastavovat, nechal jsem ji pomalu cválat, ani moc netahala, přijeli jsme k cíli a byla pořád friš, ale klidně bych ji mohl zastavit, řekl jsem si, že s ní půjdeme hopýtko ještě 400m a zastavím nahoře, když tak krásné cválá.

Dojel jsem nahoru a chci zastavit, ale ona nereagovala, nechtěla zastavit, naopak se do toho ještě víc opřela a začala pořádně tahat, nešli jsme rychle, tak jsem si říkal, dojedeme 2. kolo a stačí. Sam to ale nestačilo, když jsem ji chtěl zastavit, tak přidala, neměl jsem už moc sil, tak jsem ji pustil rovinku rychle, mezitím jsem si trochu odpočinul ale v mlze se vynořil kůň, šli hopýtko , profrčel jsem okolo jak vítr, do oblouku jsem ještě posbíral síly a přibrzdil ji, pořád ale šla poctivé tempo. Dojel jsem 3. kolo a vážně uvažoval o tom, jestli mám seskočit, aby si klisna neublížila, to jsem se neodvážil, nikdy jsem to neudělal a určitě bych si něco zlomil, to jsem nechtěl riskovat. V sedle jsem se držel z posledních sil a nakonec po 6600 m se mi ji podařilo zastavit, nevím kam by ještě mohla cválat, raději to nechci vědět. Byla zpocená a udýchaná ale ne vyřízená. Doufal jsem, že mě nikdo neviděl, byla ještě tma a mlha. Pak jsem mluvil se ženou, tak jsem jí to vyprávěl. Říkala, že to už ví všichni, u trenéra Liska seděli u kafe a všechno sledovali, nejdříve se vynořil kůň v mlze - Karel - potom vynořil zase - Karel- potřetí už slyšeli dusot kopyt a pak se vynořil - Karel-. Také Fery to sledoval a když volala Martina Ferymu aby dal na Sabinu při výletu do Podolského bazénu pozor a případně ji zachránil, tak jí Fery řekl, že dneska jsem potřeboval zachránit já na Samantině.

Druhý den jsem šel na procházku pod sedlem, zprvu se mi zdálo, že kulhá, byla rozlámaná, před učňovkou ještě trochu lezla, potom jsme šli ke stájím nahoru, jen 2× zakopla, což je známka únavy. Na kroužku mezi stájemi, jsme krokovali, potom začala pocupitávat a poklusávat, tak jsem naklusal a šla dobře, nebyla rozlámaná. Druhý den hopýtko 1400 m, ještě jsme se vyhýbali cválajícímu koni od Šatry s jezdcem Srncem, u 1200 jsem naklusal vyhnul na malou trávu, kdybych nevyhnul, asi by jsme jeli s ním. Třetí den 2400 m pomalu ve velkém písku nebyl problém, ale musel jsem ji jet skráglovanou.

30.9.2012 – dostih III Kat. 2400 m.

Při sedlání do dostihu se mi zdálo, že to Fery nasedal dost ve předu, „no má víc zkušeností“ jsem si říkal, byla hodná jako vždycky a v paddocku ji vodila Sabina, bylo hluboko a říkal jsem Boržanovi ať ji pustí až u 1400. Ve zkušebním cvalu to vypadalo dobře, do boxů šla sama, nikdo na ni zezadu nemusel sahat, když se to za ní zavřelo, trochu znervózněla, tak jsem šel k hlavě a uklidnil ji, za několik málo okamžiků bylo odstartováno. Odskočila jako úplně první a převzala vedení, šla brzy k bariéře aby v oblouku nenaběhala metry.

Od boxů jsem toho moc neviděl ale něco se mi nezdálo, všichni šli moc pomalu, Sam potřebuje jít svoje tempo protože nemá konec, ale to oni nešli. Doběhla 7 a nejezdil ji, když se vraceli měl Boržan vykopnuté třmeny a protahoval jí aby zastavil a z dálky křičel, že mu sjelo sedlo a nemohl jezdit.

Z videa a fotek bylo vidět, jak mu sedlo sjelo dopředu a musel se držet aby nespadl. Fery říkal, že nebyla špatně nasedlaná. Příště to musíme nasedlat trochu víc dozadu.

8.10.2012

Ráno už je zima a dnes jsem asi naposledy šel jezdit před prací. Budu ji hlásit na 21.10. do 1800 a 2400 ve 3 kat., uvidíme jaký dostih pro ni bude lehčí. Ponese 48,5 na 2400 nebo 49,5  na 1800 obojí odjezdí jen Markéta Pátková, prý se těší.

21.10.2012

Rozhodli jsme se pro 2400, Markéta měla na váhu 48,5 asi 2 kg sedlo, s Ferym jsme to dnes osedlali lépe. Sam byla hodná, ve zkušebním cvalu vůbec netahala, chvíli se mi zdálo, jestli je v pořádku, jestli jí v noci někdo něco nepodstrčil, v cukru sní všechno.

Odstartovala jako poslední, ne se ztrátou ale přeci jenom se to v dostihu nasbírá. Před obloukem byla ve vedení a šla k bariéře, jak jsme se dohodli, od internátu si myslím, že ji už vzala ruku a nasadila své tempo, kterému nemohl nikdo stíhat, u kanálů vedla o 8 délek a před obloukem to ani nešlo spočítat, odhadem to bylo 20 délek, začali ji stahovat náskok od poloviny Lahovického oblouku, u distance trochu bočila do leva, na poslední 2 cvalové skoky před cílem ji předstihla Pedrica, Honny Bunny byla třetí a Echo Rules čtvrtý. Lidé na tribuně vstávali a křičeli „Samanthine“ aby ji dotlačili do cíle, taky jsem křičel ze všech sil. Byla druhá, ale po tuhém boji a lidi včetně trenérů byli u vytržení z tohoto výkonu. Pan doktor Krupil říkal, že je to monstrum a že ať mě nenapadne ji dohlásit na další neděli do běloušů, ty jsou totiž otevřený a původně jsem o tom uvažoval. Kobylka si ale zaslouží odpočinek. Několik minut po dostihu nebyla zpocená a klidový dech měla po 10 minutách a pásla se.

Druhý den, byla v klidu, nic ji nebolí. Ve žlabu zůstalo jen málo, škoda řeči.

5.11.2012

Po dostihu se nastydla, od čtvrtka měla hleny, v pondělí už měla hustý žlutý hlen a teklo jí to chudeře, že si to olizovala. Doktor Ilja Pták se na ni podíval a doporučil Antibiotika, ve středu je dobere. Ale už dnes jsem ji vzal pod sedlo na procházku a zaklusat 1000 m. Ve velkém písku se začalo stavět a u kanálů je to vybrané na podloží, já to nevěděl a prošel jsem tudy.

U internátu byli dělníci a Sam se tam otočila a chtěla prchat domů ale přežila to, jak je friš, tak se leká všeho, zkoušela vyhazovat, ale nenechal jsem ji. Když jsme šli přes klusáckou domů, tak si neodpustila si povyskočit, nechal jsem ji, ať si trochu poskočí, ať má radost.

18.11.2012

Protože chvíli byla zima a teď je tepleji, tak měla zimní srst a potila i v klusu. Proto jsme ji dnes ostříhali, dostala Sedalin na první stříhání a byla hodná, ale začala trochu kulhat, tak ještě nevím jak to na ní působí, zimní pauza je před námi, tak je čas na doléčení, stříhat se asi bude ještě jednou v únoru před zahájením přípravy na sezónu.

6.12.2012

Kulhání pominulo, trvalo to jen 2 dny. Protože ještě nejsou mrazy, cváláme kde se dá, chodím jezdit po práci, tak v pracovní den vyjíždím za šera a domů jdeme za tmy, na cval je ještě vidět.

Písky jsou do 13 h, takže cváláme na poli, pokaždé to je boj.

Dnes v neděli jsme šli v malém písku a tento boj jsem prohrál. Chtěl jsem cválat jedno kolo ale Sam nechtěla zastavit, v druhém kole jsem ji nechal poslední rovinku vyšlápnout aby se unavila a mohl si pořádně posbírat otěže na zastavení. Na konci druhého kola, před Lahovickým obloukem jsem začal brzdit co mě síly stačili a pořád ne a ne zastavit, před východem nakonec naklusala ale to jsem jí musel pořádně protahovat až měla růžové sliny. Takže šla 4000 m při +2°C a na 2 místech to bylo trochu zamrzlé a tudy jsme dost svižně profrčeli. Druhý a třetí den zpočátku v kroku kulhala, ve středu už nekulhala a šli jsme kolo na poli hopýtko. Ve čtvrtek jsme po opravě vyzkoušely velký písek. Zdá se, že to je lepší než před tím, nezvoní to.

12.12.12

Zahájeno klusání, dráha zamrzla.

23.1.13

V pondělí minulý týden si zašlápla patku když vyhazovala u Feďi na kroužku. Vydesinfikoval jsem to, nic se nedělo.Ve čtvrtek jsem po práci krokoval před učňovkou , byli tam prváci na koních od Marcely, lítali holubi a Sam neměla samozřejmě nic jiného v hlavě aby se měla čeho lekat. Asi se trochu uhodila do pravé nohy. Ráno volal Fery, co že se včera dělo, Sam stojí o 3 nohách jako by měla jednu zlomenou. Ilja udělal RTG, zlomené to nebylo, otok se rychle zvětšoval a byla i teplota, nasadily se antibiotika Cobactan s podezřením na zánět cév, což by mohlo mít fatální následky. Dostala i něco na bolest aby se jí ulevilo, což bylo už večer. V sobotu ráno ještě dost kulhala, vzal jsem ji na procházku do sněhu vedle Feďákového kroužku. Odpoledne kulhala jen málo a už si dvakrát vyhodila.

Včera přijel Ilja z dovolené a říkal, že můžu sedlat, klusali jsme 10 minut a vůbec sebe nebo mě nešetřila, dnes ráno při vodění při vodění hodně zlobila, ještě měla trochu nateklou nohu, tak jsem nejezdil, místo toho vodění a lehký klus na vodítku, mezi tím chlazení nohy v hromádce sněhu, po 20 minutách byl otok pryč. Snad budu moct v pátek zpět do sedla.

12.2.13

Po včerejším RTG a žádném nálezu, jsme šli pod sedlo.Před p.Krupilem se předvedla a zlobila, vůbec nevypadala, že něco měla a doktor mě od toho rentgenu odrazoval.

Vyhazovala, že by si něco udělala, po pěti minutách měla dost a chvíli klusala v klidu. Cválat začnu možná o víkendu.

16.2.13

Na doporučení pana doktora Krupila, jsem se rozhodl Sam zašít pochvu, některé klisny nasávají pochvou vzduch a vadí jim to, jsou hubené a špatně žerou.

Šití prováděla Věrka, mladá veterinářka z týmu pana Krupila. Čekal jsem na Marcelu abych si vzal rivanol na desinfekci. Mezitím Věra začala se Sabinou. Sabina držela Sam u hlavy a doktorka zavázala horní část ocasu obinadlem a začala omývat genitálie, k tomu jsem přišel s rivanolem a ptám se jestli ji nebudeme uspávat injekcí. Říkala, že to už musí být něco aby kvůli tomu uspávala koně. No tak dobře, zkusíme to na fajfce. Sabi držela fajfku a já ocas silou co jsem mohl. Doktorka už to měla skoro opíchané lokální anestezií když řekla, že se může sundat fajfka , Sabina ji tedy sundala a já jsem si taky trochu odpočinul lehce jsem povolil ocásek.

Toho Sam využila, vyskočila všema čtyřma do vzduchu a vykopla zadníma nohama tak, že vykopla přivařené okno, trefila se tak přesně, že si nic neudělala, jen měla zezadu na hlezně otisk horní hrany zdi okna. Byla to velká rána, Hanka Pancová s dcerou právě chtěli projít a těsně je minulo vypadlé okno.

Načež doktorka uznala, že ji píchne uspávačku, 5 min. po té jsme pokračovali. Pak ještě jednou trošku vyhodila, tak jí Sabina ještě navíc k uspávačce nasadila fajfku. Dál to šlo rychle, doktorka byla lehce v šoku, já vlastně také, na poslední 2 stehy mě Sam tlačila na stěnu a já ji držel vší silou aby zase nevyskočila. Celkem to trvalo 30 minut místo obvyklých 10.

Švy vypadali po pár dnech dobře, omýval jsem to vždy teplým rivanolem a to se jí líbilo, že nezatínala ocásek, ale naopak ho přizvedávala.

27.2.13

Před 3 dny jsme začali jarní cválání, nejdříve pár koleček na Šusťáku, včera 1000 m ve velkém hopýtko a dnes 1200 m také hopýtko.

1.4.2013 Velikonoční pondělí

Měsíc jsme chodili pomalu, protože byla pořád zima, teď to také není víc jak 6 °C ale už se kolem poledne může normálně cválat.

V pátek jsem si nechal na těch 1500 m hopýtko hezky dlouhé třmeny. Ke kanálům to bylo OK ale potom jsem ji nemohl zastavit a od internátu jsem ji pustil ať se proběhne, ztratí sílu a já ji naberu na zastavení, zbytek asi 800 m šla co chtěla. Za východem jsem zmobilizoval všechny síly a zastavil ji, ale nechtěla. Druhý den byla úplně v pořádku a šli jsme pomalu dokola. V neděli byla zas v plné síle. Tak jsem na dnes naplánoval práci.

Klusal jsem na předním a zadním poli, na Šusťáku odcválal 3 kolečka hopýtko a šli jsme do malého písku. Asi před hodinou přijel Zdeno Koplík s koňmi na práci, jeden lot jsem viděl a další krokovali. Jdu tedy do malého písku a dívám se jestli někdo nejede ze shora, nikdo nejel, tak jsem odskočil. U kanálů to Samanthine odprdla a šla jak z děla, já jsem si najednou všiml, že daleko přede mnou jdou 3 koně „Kde se tam vzali? Je to Kotábův lot s hříbatama? To je špatné, Sam už v tomto tempu nezastavím“ tak tedy řvu, že jedu. Asi mě neslyšeli, rychle jsem se blížil, všichni 3 šli za sebou po pravé straně, tak jsem proletěl z leva. Byli to Koplíci, nevšiml jsem si, že jdou s dalším lotem na práci do malého písku. Pak mi blesklo hlavou, “ oni asi půjdou rychlou práci v rovině, to jsem jim pokazil práci“. V rovině se ohlížím a jsou ještě daleko ale přibližují se.

Před cílem mě dojela a předjela jen Michaela Musialová, ostatní 2 zůstali za mnou. Zdenovi to bylo celkem jedno, nezlobil se, ještě řekl, že jsem mohl do ní strčit aby šla s tou Michaelou.

Všichni to viděli a byl to neobyčejný zážitek. Prostě, když vyrazí Karel a Sam na dráhu dopoledne s ostatními koňmi, tak se něco děje. Druhý den nebyla rozlámaná a sama si na předním poli nacválala, šli jsme hopýtko 400 m. Třetí den jsme šli už normální cval 2300 m.

28.4.2013

První letošní start: SAM byla připravená na běhání po 7 týdnech. Nahlásil jsem ji do 2 dostihů, jedna 3. kat. a dostih běloušů 2. kategorie obojí na 1800 m. Vybrali jsme bělouše protože tam bylo jen 5 koní a v tom druhém dostihu byli lepší koně jak v bělouších.

V paddocku byla klidná do zkušebního cvalu odskočila dobře ale chtěla utíkat, rvala se s Martinem. Do boxů jsme žádali pro jistotu o poslední místo. Nebylo třeba, šla tam dobře, jednou se zastavila podívala se na mně a kluci ji tam bez většího úsilí strčili. Odskočila dobře ale Martin zůstal trochu za pohybem, takže odskočila s vyvrácenou hlavou. Dopředu šel Rabbit Verglass a Martin mu seděl u sedla zvenčí, celou dobu ji Martin musel podporovat, přitom ztratil na začátku roviny bič. Do roviny šli společně, zvenčí je předjel výborně jdoucí Bailando, který potom Sam trochu křižoval. Před distancí byla Sam na 3 místě a na posledních 50 metrech předběhla Rabbita, Bailanda nemohla stihnout byl 3 ½ délky vepředu. Noční déšť mu pomohl, na takovém povrchu je totiž Bailando král.

11.5.2013

Dostih 3. kategorie v Mostě: ranní nakládka proběhla nad očekávání dobře, do vozíku šla sama, jen se na chvíli zastavila.

Průběh dostihu byl podobný jako v bělouších akorát, že se na konci oblouku od soupeřů oddělila a cválala si sama pro vítězství o 9 délek. Běžela tam poprvé a bylo vidět, že trochu kouká a v rovině z kopce trochu cválala do vzduchu. Boxy bez problémů. Byla to procházka, suchá a vydýchaná byla za 5 minut.

Toto je úžasná fotografie, člen záchranky vyhlíží pole ostatních koní, když SAM probíhá cílem. Tak lehce vyhrála. Deklasovala koně jako Freya, Lamiranda, Ruby King, Scalando, Chrissio, Seco, Char a Rabbit Verglass který evidentně neměl svůj den.

1.6.2013

Původně jsem chtěl po posledním běhání aby šla týden potom cenu Jockey Clubu na 2000 m II.kat. 56,5 kg, byla ve formě a psychicky by to zvládla a fyzicky na tom byla ještě lépe. No co, většinou se nedělá aby se koně honili po týdnu.

Tak jsme ji přihlásili do handicapu II.kat. v Mostě na 2000 m.

Celý týden pršelo, dráha byla podmáčená a za cílem byla louže. Už při startu byly problémy, měli jsme jako obvykle poslední číslo, což pro nás tentokrát byla obrovská nevýhoda. Kvůli Asharonovi jsme museli ještě o jeden box dále, Asharon nechtěl do boxů, zavaděči na něj křičeli a trenér lezl po konstrukci startovacích boxů aby mu držel ucho. Prostě se Sam bála a chtěla ven, přitom si zašlápla pravou korunku zevnitř, což asi nemělo na průběh dostihu žádný vliv protože ji to potom nebolelo. Jirka Chaloupka odskočil pozdě a nechal si ujet čelo pole, nemohl se zařadit k bariéře a ve třetí stopě v tom blátě obíhal s 61 kg své soupeře a v cílové rovině šel uvnitř kde bylo nejvíc hluboko.

V cíli byla na 7 místě o krk za Bailandem.

Prostě dostih na odpis, ale 7 místo ve II.kat. s nejvyšší váhou není ostuda.

2.6.2013

Události dnešního dne se zapíší do historie ČR, protože nás postihly záplavy. Již ráno bylo jasné, že se plánovaný dostihový den nebude konat, kvůli vytrvalému dešti byla na dráze u kanálů velká louže a plavaly tam kachny. Odpoledne už byla louže přes 200 m u kanálů. Učiliště začalo evakuovat koně do Mostu, dle info. z různých zdrojů, měli přijít záplavy. Večer byla vodou zaplněna dráha uprostřed klusácké. Fery v 19:00 odvezl poslední koně z učňovky do Mostu. Horní stáje dostali doporučení, že by měli evakuovat všechny koně. Vyčkávali jsme a nevěřili, že přijde taková voda abychom museli Sam odvézt. V 9 večer začala odvážet koně paní Pejšková a o půlnoci odjížděli i koně pana Drlíka. Voda přicházela velmi rychle a Sam jsme naložili v po půlnoci v 1:00, nechtěla takto v noci do vozíku a Fery s Hančou ji tam s kapucí natlačili, cestou vztekle kousala a kopala. Odjeli jsme do Lysé nad Labem. Sam stála provizorně v boxech pro hosty.

3.6.2013

Z nočního stěhování jsem byl unavený a špatně jsem spal, na spánek jsem měl 2 hodiny a během té doby jsem se jednou vzbudil a spal hodně povrchově. V 7 hodin jsem byl v Lysé abych přestěhoval Sam k panu Váňovi do stáje, tak jak bylo dohodnuto. Přišel jsem k ní do boxu a byla úplně odevzdaná, smutná, jako bez života, bylo mi jí strašně líto. U Váňů to má dobré a budu tam jezdit každý den odpoledne.

9.6.2013

Sam se aklimatizovala dobře, ve stáji u Váňů nemá problém se vstupem do boxu, vedle stojí Briana a přes dřevěnou vysokou zeď se škádlívají. Dostává černý oves a má po něm krásnou srst, jako podestýlku dostala piliny, protože tam již bylo takto zastláno.

Dnes byla ale nepokojná a lítala po boxe, bylo teplo a byla nabitá energií protože jsem jí dal po minulém víkendu trochu víc volna. Od úterý do pátku jsem chodil na dráhu, je tam písek ale dá se tam chodit jen pomalu protože jsou ostré zatáčky. Včera jsem se byl podívat do lesa abych věděl kudy jít, jsou tam písky až 5500 m s rovinami o délce 1500 m.

Šel jsem tedy do lesa abych ji pustil a šla co si vezme. Jak byla nabytá, nechtěla ani moc klusat, pocválávala si a na cestách pro krok jsem klusal / cválal. Jak jsme se dostali k začátku nejdelšího písku, tak jsem si zkrátil třmeny a vyrazili jsme, šla s takovou vervou a tak rychle, že mi prvních 400 m tekly slzy a moc jsem neviděl. Poté se uklidnila ale šla pořád tempo, ke konci roviny před obloukem byla prohlubeň a nerovnost s vodou, věděl jsem o ní a vedl jsem Sam po kraji aby nešlápla do té prohlubně. I když nemusela, udělala skok, přes oblouk jsme trochu zvolnili a 500 m za obloukem jsem chtěl zastavit ale ona nechtěla, viděla tu druhou rovinu před sebou a šla jak tank, nepřetahoval jsem se sní, celou cestu zpět by jen skákala a zlobila. Prostě se potřebovala zbavit energie, tak jsem ji nechal vycválat až ke konci roviny, takže šla asi 3000 m. Po zastavení jsem prošel obloukem směrem domů a stejně jako v Chuchli po práci chtěla vycválat, nechal jsem ji ještě 500 m vycválat. Při každém zastavování se semnou prala, že měla v koutcích krev.

Odpoledne měla uprostřed šlachy malou bulku a hřálo to, to snad není pravda, „udělal jsem jí banán“ říkal jsem si v duchu. Nekulhala a neměla to citlivé, vychladil jsem to a namazal protendonem, druhý den ráno to nebylo vidět ale noha trochu hřála a měla to citlivé.

Bára Schillová se na to dívala a doporučila sono za 3 dny a v každém případě ji v neděli nenechat běhat dostih do kterého byla přihlášená. Píchla jí injekci proti zánětu a bolesti.

14.6.2013

Rozhodli jsme se odstěhovat Sam zpět. Box byl vybílený a připraven, trénovat se ještě nedá ale to já nepotřebuji.

V Lysé budou v sobotu a v neděli dostihy. Má výhled na dráhu a koně probíhají asi 20 m od jejího otevřeného boxu. To by se ještě víc zranila. Od pondělí jsem s ní začal pracovat a vypadá to dobře. Na tu práci jsem si ale musel upravit dráhu, po povodních dráhu ještě neopravovali a podél Strakonické jsem lopatou zadělával díry, v druhé třetině Lahovického oblouku před topoly chyběl materiál úplně a byl tam jen beton. Vzal jsem kolečko a navezl 2 kolečka materiálu pro doplňování velkého písku, který byl naštěstí nedaleko východu. Z tohoto jsem udělal cca. 20 cm proužek, po kterém jsem už mohl cválat. Byl jsem v Chuchli s koněm úplně sám.

30.6.2013 - Letní cena klisen

Dnešní Karlovy Vary nezačali moc dobře. Boxy pro hosty jsou katastrofa, protože jsou dveře úzké jako v učňovce.

Nakonec po krátkém váhání skočila šikovně dovnitř.

Od startu šla s Honzou Vernerem dopředu, sice jsme se domluvili, že ji pojede zepředu ale nemusel ji vystrkat do ďábelského tempa, 500 m ji jezdil. Dle času prvních 400m po startu, byla první čtvrtka za 24,08 což je nejrychlejší první čtvrtka na Karlovarské dráze od mety 2000m vůbec a vytvořila si 15 délkový náskok. U tisíce se tím pádem zahltila a „zastavila“, pole ji dohnalo a předběhlo na 100 metrech. Doběhla poslední, u distance ještě zabrala a odstup nebyl velký ale za cílem nechtěla zastavit.

13.7. 2013

Po dostihu se nezdála tak špatná, zdálo se, že je jen rozlámaná. Ve středu jsem zaklusal, ve čtvrtek jsem šel kousek hopýtko. V pátek jsme jeli nakoupit do Německa, tak si ji vzal Fery a říkal, že jde hrozně. V sobotu ji klusala Sabina a já jsem s ní cválal pár koleček na kroužku u Feďáka a rozhodl se, že ji koupíme GelaPony Fast a dáme jí klid. Ještě ve čtvrtek další týden kulhala na pravou přední. Včera ráno byla veselejší a 2× si poskočila, na kování přišel Libor kolem 7:00.

Dnes tedy prvně na klusání a hopýtko na Newmarketu. Nebylo nic poznat, ale pravou šetří a nechce na ni cválat. Necháme ji zrentgenovat.

17.7.2013

Večer přijel MVDr. Ilian Pták. Na vodítku nebylo nic poznat, jednou kulhala na pravou, potom na levou nebo vůbec. Tak jsem ji osedlal, snažil jsem se klusat v padocku, ale moc to nešlo, zlobila, skákala ale nekulhala. Udělali jsme tedy rentgen pravé přední spěnky a bylo jasně vidět 11,7 mm úlomek pouzdra spěnkové kosti. Tento úlomek se musí vyoperovat, je na dobrém místě a rekonvalescence by neměla trvat dlouho.

Foto chipu

23.7.2013

V neděli jsme Sam odvezli na kliniku v Heřmanově Městci. Dostala ¼ Sedalinu, tak byla hodná. Včera jsem domluvil co se má udělat a dle info. paní doktorky Mezerové bude operovat nejpozději dnes ráno.

Včera tedy proběhla operace, chip byl vyoperován artroskopicky , žádné obtíže se nevyskytly. Při probouzení a vstávání si ale natloukla oba karpy a hrudní kost. Má to oteklé ale nekulhá. Samotné operované místo není ani oteklé.

28.7.2013

Dnes jsem ji mohl odvézt, v Pardubicích byly dostihy a vezl jsem Power Prize do 3 dostihu, klaplo to podle plánu.

Vyložily jsme Praizika a po 3 dostihu jsem jel na kliniku pro Sam. Tam jsem jí dal pastu na cestu, zaplatil, naložil a odjel, mezitím byla Power Prize připravená k nakládce. Po zastavení na závodišti se Sam ve vozíku mrskala ale když byl Praizik naložený, tak jsme o nich až domů nic nevěděli. Na výjezdu ze závodiště jsme museli čekat na otevření brány, protože se zrovna běžel dostih a to musí být brána zavřená, dokud nedá pokyn dostihová komise, že jsou všechny koně pod kontrolou a nemohou utéct ze závodiště kdyby byla brána pro výjezd auta otevřená.

3.8.2013

Celou dobu se Sam nedostala z boxu, vyndání stehů proběhlo standardně a bez komplikací. Otoky po vstávání jsou již pryč a po neděli může jít na pastvu před box.

10.8.2013

Chůze při vodění byla první den nejistá a zakopávala což je po 3 týdnech bez pohybu normální.

22.8.

Třetí den od začátku krokování, ji krokování nebaví a nejraději by jen skákala ale to jí nemohu dovolit, ještě to musí vydržet alespoň 10 dní.

8.9.

Ve čtvrtek se začalo klusat, kovář přišel ale později, tak jsem musel jezdit odpoledne a to tedy moc nenaklusala, jen poskakovala. Když jsme druhý den tedy regulérně klusali na asfaltu, tak šla čistě. Nekulhá, což potvrdila i pí. Pejšková a všichni co ji viděli klusat.

Dnes jsem přijel trochu později a televizáci už připravovali kamery a natahovali kabely pro přenos St. Legeru. U jednoho Samanthine vyskočila a vyhodila si tak, že se televizák asi po…l. Byl tak vyděšený, že uskočil na bariéru a měl vytřeštěné oči.

19.9.

Po týdnu klusání se začalo hopkat, nejdříve 3 kolečka na Newmarketu a potom 400 ve velkém písku, postupně se prodlužovalo a musel jsem změnit uzdečku, z jednoduché na trenzu s Mexickým nánosníkem a martingalem. Dnes se šlo prvně od kanálů, chtěla to rozperdit ale nechala se přemluvit k rozumu a u topolů zastavila na slovo, taky to asi na ni bylo už dost

4.10.13

Po 3 kentre dokola, minulou sobotu, jí vylezl otok na levé přední, kulhala a měla citlivou střední šlachu. Od té doby se vodí, otok jí splasknul po 3 dnech. Myslím si, že se mohla praštit, na podlahu jsem dal gumovou podložku aby jí to neklouzalo při vstávání, má být také tuhá zima a izolace se bude hodit. V neděli se na to podívá znovu doktor, jestli ji bude dělat sono, nebo ne.

3.11.13

Ta levá noha nebyla v pořádku a nemohl jsem pracovat, podzimní bělouše se tedy nekonaly. Po konzultaci s p.Krupilem, jsem se rozhodl, že zavolám p. Zatloukala aby ji vyšetřil.

Sono ukázalo, že má lézi, zánět mezikostního svalu od karpu až 6 cm dolů. Nařídil 2 měsíce vodění a měsíc krokování.

To znamená, snížit krmnou dávku, hodně sena, málo ovsa, hrst mysli.

.15.12.13

Vodění bylo z počátku hodě problematické, na všechno reaguje, pořád tahá, že mě z toho bolelo zápěstí. Proto ji vodím za tmy ráno i večer, je klidná akorát, že tahá a má pořád hlad.

Dnes ráno jsem vodil za světla, už jsme šli domů a najednou z ničeho nic začala skákat jak pominutá, musel jsem jí pořádně zklidnit aby se ještě nezranila.

Odpoledne se mi nějak nezdála, chodila s hlavou dolů a otevírala tlamu. Nic tam neměla, oko jasné, žádná teplota. Tak jsem ji chvíli pozoroval tak, aby o tom nevěděla. Přišla k oknu a ukousla kousek dlaždice co má na okně a křoupala to, šel jsem do boxu a zjistil, že jsou na hraně okna vykousané 4 místa, tak jsem prohledával podlahu pod oknem, ale žádné kousky jsem tam nenašel. Asi je vzteky sežrala, protože jsem ji ráno vyrycal. Pro jistotu, jsem se na ni jel v noci podívat, jestli nemá koliku, už jsem si představoval, jak budím Pepu, půjčuji si vozík a jedu do Brna na kliniku. Nakonec to dopadlo dobře, nikam jsem nejel, ale měl jsem nahnáno, bůh ví, kolik těch dlaždic sežrala.

V prosinci došli piliny, tak jsem vyzkoušel slámu, nekašle, akorát, že ji žere a musí se hlídat aby nedostávala plesnivou slámu.

25.12.13

Na vánoční svátek jsem udělal výjimku a místo vodění, jsem ji nasedlal. Jen krátce na kroužku u Feďáka. Šou to ale byla hezká, Martina se Sabinou natáčeli vánoční vyjížďku s vánoční čepičkou pro Sam a na mojí přilbě. Nechal jsem ji skákat, ať mají holky radost, nemusel jsem pro to moc udělat, lehce jsem poklepal nohama na boky a už to lítalo, vystřelila, jak z praku a celé kolo skákala až zakopla a šla do kolen, tedy do karpů. Takže jsme odskákali 2 kola a bylo povyjížďce.

17.1.2014

Kontrolní sono bylo v pořádku a může se začít klusat.

7.2.2014

Před týdnem jsme Sam ostříhali, potila se při tom skákání místo klusu. Pro běžkaře zasněžili plochu vedle tribuny a konají se tam akce, tak je veselo.

Dneškem počínaje, začínáme cválat, nejdříve po 15 minutách klusu asi 200 metrů.

2.4.2014

SAM: Po nekonečně dlouhém čekání a praní se s Karlem ve velkém písku, jsem se dnes mohla volně proběhnout. Karel mi asi chtěl dopřát komfort k mým 5. narozeninám a za kanálama mě na 400 metrů pustil, no tak trochu jsem si to vynutila, zrovna jel autobus, ten jsem teda nedoběhla, ale bylo to fajn, přihlášky na můj dostih se blíží.

Na třetí Chuchli bych chtěla vyběhnout, uvidíme ve čtvrtek na přihláškách 10.4.2014, jak na tom budu.

1.5.2014

SAM: Na první běhání před 11 dny to neklaplo, po 1300 metrech jsem vypustila duši, už jsem prostě nemohla a dobelhala jsem se na 8 místě. Tak jsme museli ještě trochu více natrénovat.

Zato dneska to bylo v Lysé zajímavé, dostih na 1700m. S kapucí jsem vešla a čekala déle jak obvykle na start, protože Karel nehlásil poslední startovací číslo, to ale nevadilo. Horší to bylo na startu, neotevřela se dvířka v boxech a musela jsem je prorazit, když ostatní už byli venku, ztrátu na startu jsem rychle smazala, ale nemohla jsem se dostat na pozici před cílovým obloukem, musela jsem jít zvenku a nakonec došla sedmá. Dostih byl anulován protestem dostihové komise ex-offo, opakování jsem se neúčastnila, prý by to nemusel vydržet mezikosťák nebo hlava. Vem to čert, poběžíme za 16 dní v Mostě, tam se mi to líbí.

17.5.2014

SAM: Do Mostu jsem prvně cestovala ve vozíku úplně sama, zezačátku jsem se mlela, hrabala a kopala ale když se to rozjelo, tak mi to už nevadilo. Horší to bylo při vykládce, chtěla jsem rychle ven ale byla tam ta pitomá tyč, nakonec se to otevřelo a vycouvala jsem tak rychle, že Sabinka nestihla podlézt tyč a držet mě, Karel dával pozor abych nešlápla vedle rampy a nezranila se, Sabina volala, že mě nedrží a Karel to neslyšel. Jak jsem rychle couvala bez vodiče, tak jsem zůstala stát a nevěděla co mám dělat, taky mě mohlo napadnout, že můžu běžet kam chci, než jsem si to uvědomila, přiskočil Karel a chytil mě.

Na samotný dostih začalo pršet, to se mi moc nelíbilo, co naplat, makat se musí za každého počasí. V boxech bylo opět veselo, Dilinger se postavil a shodil jezdkyni přes hlavu pod nohy a prorazil boxy, za cílem přeskočil bariéru ke stájím a mohlo se frčet. Měla jsem číslo 6 a po startu šel do vedení Rabbit Thomas, já jsem se nedostala na bariéru, to mi vadí a Martin mě musí od ní tahat, abych někoho nezašlápla. Takto jsem se s ním na 3 místech prala, což stálo asi nějakou rychlost a délky, které mi v cíli na Lamirandu chyběli. V cíli jsem byla 4. o ¾ délky za Adiutantem, druhý byl ještě Equestr, za mnou přišla pátá o 6 délek Irish Fire.

Po dostizích se jelo domů, ale mě se nechtělo nastoupit, v Mostě se mi líbí. Zkoušeli to s kapucí i bez. Po deseti minutách se Karel naštval, zařval, vzal mě kapucí po zadku, tak jsem tedy šla. Když se Karel naštve, tak umí být ras, to vím, když jsem ho omylem trefila zadní nohou, tak mi dal takové bodlo, že si raději budu dávat větší pozor.

28.5.2014

V pátek odpoledne kulhala, ráno šla 800 m na 80 %, druhý den jsme udělali RTG pravé přední spěnky a našli jsme další čip, asi stejně velký jako ten první ale na jiném místě. První byl na vnější straně zepředu, úlomek byl z kloubního pouzdra spěnkové kosti – chrupavky. Tento druhý je na vnější straně zepředu kloubního pouzdra metakarpální kosti. Protože tam byl otok a bolestivý mezikostní sval, museli jsme do včera počkat na sono vyšetření.

Toto ukázalo poškození mezikostního svalu a tímto je pro Samanthine ukončena kapitola dostihového koně.

Na připuštění je pozdě, takže budeme čekat do února.

SAM: Kvůli tomu mezikosťáku mě Karel pustil do výběhu u Ezopa, zpočátku jsem nevěděla, jestli to myslí vážně ale po chvilce jsem zjistila, že si můžu dělat co chci, tak jsem si to užila, 3 minuty jsem lítala a vyhazovala co to šlo, pak jsme šli ven a Karel mě ostříkal, protože jsem byla hezky zablácená, to ale neměl dělat, jak jsem byla rozpálená, tak mi po stříkání zatuhly svaly, že jsem nemohla dojít ke žlabu se žrádlem. Karel mě namazal sportovkou a zadekoval, to mi hodně pomohlo a ráno jsem už byla zase fit.

19.6.2014

S ukončením kariéry ještě uvidíme, ještě by mohla jít dostih běloušů, aby neztratila moc svalů, začal jsem vodit na vyvazovacích gumách, aby měla sbalenou hlavu dolů, o týden později jsem ji naučil chodit na lonžích, dva týdny jsme jen pomalu poklusávali, abych se také já dostal do formy. Dnes již mohu ve velkém písku klusat 2× rovinku na konci s hopýtkem.

Foto na lonži

25.8.2014

Dostih běloušů nepoběžíme, je vypsaný na 1600 m, to není pro nás.

Po kontrole sono vyšetření, jsme před měsícem mohli začít cválat, nebo spíš jen hopkat, během rekonvalescence přibrala 30 kg, jen žere slámu, dostává 1 kg ovsa, 1,5 kg musli a řezanku, budu ji takto krmit, i když budu přidávat práci, aby toto zase ztratila.

Dneska jsme už na hopýtku 400 m a ve středním cvalu na 1200 m. Uvidíme co nato řeknou nohy, máme pro ni vyhlídly dostih 4 kat. na 2200 m, 5.10.14, takže za 7 týdnů.

29.10.2014

Dostih 5.10.14 byl zrušen a tímto jsem oddálil nasazení maximální zátěže.

Asi před 4 týdny jsem pozoroval změny na pravé zadní noze, nehřálo nic ani nebylo nateklé. Jen nad spěnkovým kloubem z vnější strany byla nějaká ploška, bylo to dost tuhé a vypadalo to jako obdélník, pomalu to mizelo.

Před 2 týdny jsme šli lepší práci asi na 80% a noha začala hřát a natékala, po každé práci jí noha splaskla a do rána opět natekla, veterinář říkal, že nic nepozná a pokud nekulhá, nemá co řešit. Chladili jsme a přihlásili na 19.10.2014.

Jako jedinou rychlou práci před dostihem jsem určil na sobotu 11.10.2014. V ten den měla nohu nateklou více a po práci začala kulhat, s veterinářem jsem se domluvil na úterý ráno před OSK. V pondělí jsem ještě vyzkoušel jak jde a po rozpohybování neměla nohu nateklou a nekulhala. Zkusil jsem nacválat a v pomalém cvalu jsem s ní šel 2 kola ve velkém písku, potom zase kulhala. V úterý byl zjištěn zánět mezikostního svalu na té pravé zadní, mezikosťák na zadní noze se jen tak nevidí.

Nasadil jsem opět rekonvalescenci a očekávám, že bude při další plné zátěži kulhat na levou zadní.

Dnes už zase vyhazuje na lonžích a s gumami, v lehkém klusu.

8.11.14

Dnes měl být předposlední den na lonži, prodloužil jsem trasu a nechal ji moc volnou ruku. Vyhodila tak vysoko, že jí zůstala lonže mezi zadníma nohama, na to se samozřejmě splašila a začala prchat, toto jsem nečekal a v prvním okamžiku se ji snažil zastavit, upadl jsem na pravý bok a vláčela mě asi 20 metrů, potom jsem zareagoval správně a zatáhl za jednu lonž abych uvolnil lonž mezi nohama a stočila se do kruhu. To už jsem věděl, že je zle, zlomená klíční kost, ruku jsem si držel za bundu a uklidnil SAM. Levou rukou jsem ji odvedl domů odsedlal a odjel domů a do nemocnice. Sam se bude vodit, nebo lehce pracovat se Sabinkou. Já se mohu vrátit do sedla nejdříve v polovině prosince.

Konec první části:

Do sedla jsem se sice vrátil, ale žádné práce a nebo dostih se už nekonaly, vrátilo se jí zranění mezikostního svalu na původní levé přední noze a proto jsem ji vyřadil z dostihů a rozhodli jsme se ji dát do chovu a připustit ji abych měl co dělat v Chuchli i nadále.

Dali jsme SAM do Krabčic do hřebčína DAR kde pracuje Arpi, můj tchán. Chtěl jsem pořídit jiného koně, než přijde hříbě ze SAM do tréningu. V DARu měli 3 letou neobsedlou MARILYN DANCER, vnučka NORY JANE. Zůstala v Chuchli mnohem déle, než jsme předpokládali. Důvodem byly problémy se zabřeznutím SAM, nakonec zabřezla a porodila klisničku, bohužel měla v těle zánět a nepodařilo se ji udržet na živu. Zemřela po 21 dnech, dali jsme jí jméno Sweet Soul.

Po této tragédii jsme SAM převezli do Napajedel, tátův domov. Doposud nejlepší hřebčín v zemi. Zjistili důvod všech problémů se zabřeznutím a za měsíc a půl byla potvrzena březost po Chardonney Tcheque (FR).

pokračování zítra…