Článek
Můj strejda Honza bydlí na samotě u lesa obklopen krásnou přírodou. Lišky mu dávají dobrou noc a na zahradu se mu chodí pást srnky. Jednu dobu choval i slepice a měl prý nejlepší vejce v okolí. Kvůli vysokému úbytku slepic následkem útoků jestřábů, lišek a kun se však toto domácí podnikání přestalo vyplácet, neboť cena jednoho vejce se v důsledku častých útoků vyšplhala až na několik desítek korun za kus. V minulosti měl i včely, ale úl chátral a z včelaření nakonec nic nebylo. Mluvil i o pštrosech, ale nikdy si žádného nepořídil. Ještě dříve, než si postavil dům u lesa, honosná vila z nejlepších materiálů, která na místo příliš nezapadá, stála na onom místě stará krásná chalupa, kam jezdil jako dítě na prázdniny. Je to už zhruba patnáct let, co začaly stavební práce na nové vile, a přesto není dům zcela hotov. Několika pokojům chybí podlahy a staly se z nich sklady starého harampádí, malby v domě jsou nedokončené, schodiště nedokončené, celý dům nepříliš udržovaný a neuklizený, zašlá špína na relativně novém zařízení. Působí to na mě tak, že strejda evidentně není schopen si sám domácnost řádně uklidit, jednoduše to nezvládá. Žije sám, a kdybych nezastával názor, že ženy v domácnosti nejsou na úklid o nic více než muži, mohl bych říct, že mu tam chybí ženská ruka. Ačkoliv kdejaká žena by to jistě do pořádku dala. Co si vlastně pamatuji, tak strejda bydlel převážnou část svého dosavadního života v nájemním bytě a asi by si z vlastních prostředků nikdy žádný dům nepostavil, ale jeho mamka mu pomohla se dostat k výhodné koupi bytu, který obratem prodal za slušný obnos peněz, ze kterých část prohýřil a část před sebou samotným zachránil pro plnění svého snu na samotě u lesa, byť zvolený typ stavby by jistě lépe pasoval do nějakého městského satelitu než na takové krásné místo. Po této výhodné transakci vlastně dal výpověď i ve své tehdejší úřednické práci, která mu mohla být doživotní jistotou. Jenže při vědomí většího obnosu peněz v kapse si začal plnit sny a mimo staré frajerské motorky, starého frajerského vozu BMW, který by se hodil tak do ´90. let, obleku známé módní značky, jehož cenu několikrát slyšel asi každý člen rodiny i po více jak patnácti letech od jeho koupě, se rozhodl být velkým podnikatelem. Jeho nová úklidová firma však získala jen jednu lepší dlouhodobou zakázku, kterou strejdovi dohodila jeho mamka. Když byla po letech spolupráce na této zakázce druhou smluvní stranou jednostranně ukončena, byl i konec úklidové firmy. Strejda tedy vlastně není moc úspěšný a schopný, vlastní pílí by si toho asi moc nevybudoval. Přesto všechno je stále frajer s koženou bundou, slunečními brýlemi, který se umí pochlubit různými věcmi, které však z mého pohledu moc obdivuhodné nejsou. Exceluje kupříkladu v tom, kolik vypije rumu, na jakém večírku byl a jak moc „blil“, kudy projede jeho auto, jakou má jeho staré rezavé auto spotřebu, nebo řečmi, jak s ním nikdo nebude mávat. Přes výše uvedené ho mám rád a hned Vám řeknu, proč. Obecně si Vážím lidí, kteří jsou dochvilní, a když se s nimi domluvím na nějaký čas, nebo na něčem, tak to platí, mají jakousi cnost pro držení slova, podání ruky je pro ně stále něco víc, byť Vám tím podáním ruky třeba nic významného slíbit nemohou, povyšují tento akt na úroveň národní bezpečnosti. To, byť přivedeno někdy z jejich strany až ad absurdum, je způsob chování, kterého si vážím. Druhou věcí, pro kterou ho mám rád, je smysl pro humor, byť má různé zdravotní komplikace, zřejmě v mnohém zapříčiněné jeho životním stylem a množstvím vypitého alkoholu a vykouřených cigaret, nikdy si příliš neztěžuje, nefňuká a stále si udržuje smysl pro humor. Vždy se spolu nasmějeme, umíme se bavit odlehčeně, dělat si z věcí legraci a přistupovat k životu s potřebnou dávkou lehkosti, tedy alespoň do okamžiku, než narazíme na témata, u kterých se strejdovi zvedne tep, zvýší hlas, začne být v napětí a až agresivně hájit svou proruskou náturu. Byť už jsme se dohodli, že tato, mezi námi kontroverzní témata, nebudeme otvírat, protože se nechceme přít, nedokáže bez této propagandy žít, je to pro mě nepochopitelné. Neustále nadává na tento stát, říká mi, ať počkám, až přijde Putin, že nás smích přejde, no a já nestačím žasnout, jak můj strejda, kterého jsem měl vždy rád, uvažuje. Co je tohle za fanatismus, ve kterém není zdaleka osamocen, neboť takto smýšlejících lidí je celá řada, nemusíme chodit daleko, můj tchán, zase nadává na Ukrajince, ať jdou bojovat a bránit svou vlast, že tady dělají jen nepořádek. Nestačím se divit, co tito lidé z mého nejbližšího okolí ze sebe dokážou vyprodukovat. Z mého pohledu se tak chováme ve chvíli, kdy nedokážeme přijmout odpovědnost za své chování, za svou aktuální životní situaci a přenášíme vinu na stát a vlastně na kohokoliv, kdo se nám znelíbí. Proto se snažme přijmout odpovědnost za svou životní situaci a s kritizováním začněme vždy nejdříve sami u sebe. Měl bych se jinak, pokud bych se v životě choval jinak? Pokud si na tuto otázku odpovím kladně, potom koho chci vinit? Co mohu udělat lépe? Buď sebekritický. Předmětem tohoto textu je lidská zloba, nenávist a agrese především ve vztahu k aktuální situaci. Troufám si tvrdit, že převážná většina lidí na světě dokáže jednoduše rozlišit dobro od zla. Je snad pro kohokoliv z nás něco podivného na tom, jak funguje aktuálně trestní právo? Je snad pro někoho z nás s podivem, že trestné činy je třeba pachateli prokázat na základě provedeného dokazování, když do prokázání viny se na člověka hledí jako na nevinného? Ptám se Vás vážení čtenáři, čím kdo ospravedlňuje útok Putina na Ukrajinu? Kde jsou důkazy jeho nesmyslných argumentů? Jak může někdo aprobovat zabíjení desetitisíců našich synů? Jeho jednání nemůže být smysluplně ospravedlněno. Mohu snad já, budu-li silnější, zabrat kus Vaší zahrady nebo Váš dům? Bude v pořádku takto jednat? Budete takové mé počínání respektovat a obhajovat? Budete akceptovat, pokud od okolí uslyšíte, že to není jejich věc, že si to se mnou máte vyřídit sami, byť k tomu nemáte dostatek sil? Buďme všichni na chvíli Ukrajinci, mějme odpor proti jednostranné nevyprovokované agresi a neakceptujme tuto absurdní snahu Putina o zajištění nesmrtelnosti jeho jména. Vždyť mu nejde o nic jiného než o jeho zapsání se do učebnic dějepisu. Věřím v dobrotu českého národa a v to, že to není národ lhostejný k utrpení jiných. Putinovo vraždění všech dětí této země musí přestat, každý z nich má svou matku, svého otce, každý z nich má své sestry a bratry, každý z nich má svou rodinu, každý si zaslouží žít. Nikdo na tomto světě není méně než Putin, který navždy zneuctil své jméno a na mnoho a mnoho let poškodil Rusko. Avšak my nesmíme na občany Ruské federace zanevřít, ale musíme být připraveni jim pomoci se opět začlenit do mírové spolupráce všech zemí, neboť oni všichni jsou ve většině oběťmi Putinovi agresivní a protimírové politiky.
