Článek
Vážení čtenáři,
jako pracovník ve zdravotnictví bych chtěl přinejmenším zpochybnit názor, který se desítky let traduje mezi českou laickou veřejností.
Jde o pokus obhajoby lékaře jménem MUDr.Cvach, který je jednou z postav známého seriálu „Nemocnice na kraji města“ a který je vnímán jako neschopný pracovník a vůbec celkově negativní postava. Dostal se dokonce do jisté lidové tvořivosti, kdy nespokojení klienti zdravotnictví lékaře, který jim z nějakého důvodu „nesedl“, označují přízvisky „to je Cvach“, v horším případě „Mengele“ - btw. často slýcháno od lidí ve výkonu trestu :-)
Nemohu se zbavit dojmu, že takto ho zamýšlel popsat autor seriálu, pan Dietl, ale že přitom možná nechtěně nabídl i jinou možnost pohledu na věc.
V seriálu jsou totiž určité momenty, které by tento názor mohly alespoň částečně zpochybnit nebo upravit.
Vezměme si například situaci, kdy lékařský tým řeší ohledně zraněného pacienta dilema „operovat, nebo sádrovat“ a jejich názory se liší. V této chvíli se vmísí do debaty dr.Cvach a říká: „to jsem nedávno četl v Surgery…“
Tady malinko odbočím, pro ty, kteří případně nevědí - Surgery je časopis pro chirurgy, jeden z neprestižnějších, který existuje, a za doby, ve které se seriál odehrává, vůbec nebylo jednoduché se k němu dostat. Cizí měny na jeho zakoupení bylo málo, takže se například v každém kraji zakoupil jeden výtisk, který pak šel do takzvané „cirkulace“. To znamená, že si ho někdo vypůjčil podle rozdělovníku na určitý počet dní a pak ho musel předat dalšímu zájemci.
Navíc byl samozřejmě k dispozici pouze v anglické verzi. To, že si ho dr.Cvach opatřil a získal z něho informace, svědčí o jeho zájmu o obor a také o znalosti angličtiny, což v té době vůbec nebylo úplně běžné - maturovalo se hlavně z ruštiny. A jak na to reagovali jeho kolegové? Co se píše v Surgery je absolutně nezajímalo, jen na Cvacha zařvali: „Operovat, nebo sádrovat?“
Další pozitivní věcí ve prospěch dr.Cvacha je jeho komunikace ohledně stavu pacienta a dalšího postupu. Tu provádí s příbuznými, zda i s pacienty, to jasné není. Ale v té době platilo, že o skutečném stavu nemocného mohl vědět kdekdo, jen ne pacient sám. Možná si vybavíte scénu z filmu „Hoří, má panenko!“, kde si hasiči mezi sebou povídají „on má rakovinu, ale doktor mu to nesmí říct, na to je zákon“. Ano, takhle to tehdy vypadalo.
Takže aspoň s příbuznými. To dělá dr.Cvach, ale co dělají ostatní? Primář Sova a dr.Štrosmajer se skrývají ve sprchách (nebo tak někde) a dělají mrtvé brouky, aby nemuseli komunikovat. Co ví sám pacient, je dobře vyjádřeno větou, kterou řekne zřízenec, hraný hercem Beyvlem, když veze hokejistu Přemka na sál: „Nestarej se, mladej, oni vědí, co mají dělat“. Takto se tehdy komunikovalo, jen Cvach byl výjimka.
A že neuměl operovat? V jednom okamžiku primář Sova říká: „Když jsem vám podepisoval přihlášku k druhé atestaci…“. Tady je vhodné si uvědomit, že druhá atestace (taky se jí říkalo "primářská"), byla v té době možná jen tehdy, pokud měl dotyčný za sebou řadu přesně stanovených výkonů na operačním sále.
To tedy dr.Cvach zřejmě splňoval, ale jeho méně schopní kolegové (kteří by se za dnešních pravidel dost těžko "chytali") ho zřejmě ze závisti odstavili, takže jeho operační schopnosti se bez praxe postupně vytratily.
Ale samozřejmě i dr.Cvach měl své „úlety“ Například to bral přes určité donašečství řediteli, ale hájil vlasně svoji existenci, mimo jiné „politicky“, což nebylo v té době nic výjimečného. Vlastně je v seriálu jen jedno sporné místo ohledně jeho schopností, kdy při noční službě bagatelizuje potíže nemocného dítěte, a chce, aby ho znovu zavolali, jen když se to zhorší. Což sestry neudělají, Ina utěšuje nemocného chlapečka, snad i dává nějaké obklady, ale nic víc. Je to jen další doklad toho, že služby v tehdejším rozsahu byly jistě vyčerpávající vzhledem k počtu hodin „v kuse“ a že není vůbec jisté, zda by se ti, kteří ho pak kritizovali, nezachovali v jeho případě úplně stejně.
Nakonec je dr.Cvach přesunut za trest do Roudnice (což se mě, jako tamního rodáka docela nemile dotýká, to není žádná pustina, kde nemocní bez pomoci špatně skončí), ale postupně se dostane až na ministerstvo, což z této jeho pozice není úplně jednoduché, takže někdo jeho schopnosti přece jen ocení. Že se v pokračování stane i ředitelem nemocnice, to už neberu, protože to pokračování je úplně o ničem.
Na závěr: proč to všechno vlastně píšu? Abychom si uvědomili, že podle staré moudré bajky bychom měli mít na paměti, že častokrát"věci nejsou takové, jak se zdají být, ale takové, jaké ve skutečnosti jsou".
