Největší přehrada světa: Pokrok, nebo katastrofa?

Poslední dobou se hodně mluví o nové přehradě, kterou chce Čína postavit na řece Yarlung Tsangpo v Tibetu. Má to být největší přehrada na světě, která vyrobí třikrát více elektřiny než slavná přehrada Tři soutěsky. Tento projekt vzbuzuje naději na výrazný posun směrem k udržitelnější energetice, avšak přináší zásadní otázky ohledně dopadů na lidi, přírodu a geopolitiku.

Stavba přehrady v Tibetu znamená, že mnoho místních obyvatel bude muset opustit svá domovy. Tibeťané, kteří již dlouhodobě čelí kulturním i politickým konfliktům s čínskou vládou, mohou být vystaveni dalším tlakům. Ačkoli Čína slibuje přestěhování a odškodněění, podobné projekty v minulosti ukázaly, že realita pro místní lidi bývá často jiná – nedostatečné kompenzace a násilné vystěhování nejsou výjimkou.

Tibet je také domovem mnoha historických klášterů, chrámů a dalších kulturních památek, které jsou klíčové pro identitu a duchovní dědictví regionu. Některé z těchto památek by mohly být zaplaveny nebo nenávratně poškozeny. I případné přemístění kulturních objektů sebou nese rizika ztráty jejich historické hodnoty.

Řeka Yarlung Tsangpo je nejen přírodní skvost, ale také klíčový ekosystém, který je domovem vzácných druhů rostlin a živočish. Přehrada by mohla vážně narušit ekosystém řeky, včetně migračních tras ryb a závislých populací živočish. V dolních tocích, které zasahují do Indie a Bangladéše, je řeka nezbytná pro zavlažování, rybolov a zásoby pitné vody. Jakékoliv změny toku vody mohou způsobit nenahraditelné škody.

Další velké riziko spočívá v tom, že oblast, kde má přehrada vzniknout, je seizmicky aktivní. V oblastech ohrožených zemětřeseními by případná havárie mohla způsobit katastrofu nejen pro samotnou stavbu, ale i pro širší okolí.

Přehrada není jen projektem energetické soběstačnosti, ale také mocným strategickým nástrojem. Čína by jejím prostřednictvím získala kontrolu nad tokem vody do sousedních zemí, jako jsou Indie a Bangladéš, což by mohlo umocnit politické napětí v regionu. Indie již vyjádřila obavy a představila plány na stavbu vlastní přehrady jako protiváhu čínskému projektu.

Kromě toho je projekt přehrady více než kdy jindy politicky citlivý kvůli dlouhodobým konfliktům mezi Čínou a Tibeťany. Kritici varují, že by mohl být zneužit k upevnění kontroly nad regionem a k další asimilaci tibeťské kultury.

Ačkoli příslib získání obrovského množství energie bez spalování uhlí zňí jako významný krok kupředu, cena tohoto projektu se zdá být velmi vysoká. Rizika spojená s environmentálními dopady, lidskými právy a geopolitickými konflikty by mohla převážit nad potenciálními výhodami.

Tento projekt nám připomíná dilema současné doby: jak vyvážit technologický pokrok a ekonomický růstu s ochranou přírody a zachováním kulturního dědictví. Otázka nezní jen, zda to stojí za to nyní, ale jaké důsledky tento projekt přinese budoucím generacím. Rozhodnutí o realizaci podobných projektů by mělo brát v potaz nejen ekonomické zisky, ale také hodnoty, které nelze finančně vyjádřit.