Travesti v Česku: od prvních klubů k uznávané umělecké scéně

Travesti je jevištní disciplína, při níž vystupující umělec (nejčastěji muž) ztvárňuje ženskou roli často s důrazem na kostýmy, líčení, choreografii a pěvecký projev. Typickým příkladem může být imitace zpěvaček jako Helena Vondráčková, Cher či Tina Turner, kdy se performer snaží zachytit nejen vzhled, ale i gesta, hlas a charakter dané osobnosti. Nejde o změnu pohlaví ani vyjádření osobní identity, ale o hereckou roli, podobně jako když herec hraje historickou postavu nebo žena v divadle ztvární mužskou úlohu. V českém kontextu se travesti často propojuje s hudební parodií, humorem a kabaretním stylem například scénkami, které si dělají legraci z každodenních situací či známých filmů.

Historie travesti sahá hluboko. V antickém divadle ženy na jevišti nevystupovaly, a tak mužští herci hráli i ženské postavy. Podobný princip známe z japonského divadla kabuki nebo z evropské opery, kde tzv. kastráti zpívali role psané pro ženy. Už tehdy šlo o náročnou disciplínu, která vyžadovala nejen herecký talent, ale i zvládnutí zpěvu, pohybu, kostýmní stylizace a schopnost přesvědčit diváky o autenticitě postavy.

V moderní éře se travesti nejvíce rozvinulo v USA a Británii v rámci kabaretů, varieté a později drag scén. V těchto prostředích se od performerů očekává všestrannost musí být herci, tanečníci, zpěváci, kostyméři i maskéři v jedné osobě. Návrh kostýmů, jejich šití, úprava paruk, tvorba makeupu, příprava hudebních podkladů i nácvik choreografie zabírají hodiny až dny práce před každým vystoupením.

Výrazným milníkem byla kariéra RuPaula Charlese, amerického zpěváka, herce, modela a drag performera, který se v 90. letech stal mezinárodní hvězdou s hitem Supermodel (You Better Work). Tento singl se stal hymnou drag komunity a RuPaul si díky němu otevřel dveře do televizního i filmového průmyslu. Později vytvořil a moderoval populární televizní show RuPaul’s Drag Race, která se stala kulturním fenoménem a platformou pro desítky nových hvězd drag scény po celém světě. Pořad proslul nejen soutěžním formátem, ale i důrazem na kreativitu, odhodlání a osobní příběhy soutěžících.

„Věděli jste, že RuPaul se osobně setkal a nechal vyfotit s frontmanem Nirvany Kurtem Cobainem. Stalo se tak na udílení hudebních cen MTV v polovině 90. let, kdy RuPaul předával jednu z cen. Tento nečekaný moment, zachycený na řadě ikonických fotografií, se stal symbolem propojení alternativní hudební scény a drag kultury, a ukázal, že drag umění proniklo i do tehdejší rockové mainstreamové sféry.“

RuPaul’s Drag Race představila drag umění milionům diváků po celém světě a ukázala, že genderová stylizace může být běžnou a ceněnou součástí popkultury. Pořad má dnes přes patnáct řad a řadu mezinárodních verzí, které se vysílají v Evropě, Asii i Austrálii. Probojovat se do soutěže je nesmírně náročné uchazeči procházejí náročným výběrovým řízením, musejí předložit ukázky svých kostýmů, makeupu, performancí a prokázat všestranný talent. Úspěšní performeři zde musí zvládnout kompletní tvorbu vlastní image od návrhu a šití kostýmů, přes tvorbu choreografie, hudební mixy, makeup a vlásenku, až po marketing a komunikaci s fanoušky. Často tráví celé dny přípravami a opakovanými zkouškami, aby na jevišti předvedli výsledek, který působí bezchybným a lehkým dojmem. S Českou republikou má pořad nepřímou spojitost v některých epizodách se objevila česká móda nebo odkazy na české divy popkultury, a čeští fanoušci tvoří aktivní komunitu sledující premiéry a pořádající promítací večery.

V západních zemích dnes travesti a drag vystoupení běžně patří na festivaly, do televizních pořadů a na velká divadelní jeviště. Jsou považovány za formu performance art tedy výtvarného a divadelního umění zároveň, které vyžaduje komplexní dovednosti, kreativitu a obrovské osobní nasazení.

Během komunistického režimu byly travesti a drag vystoupení prakticky nemožné – veřejný prostor byl přísně cenzurován a kulturní programy se musely držet schválených forem. Vystoupení, kde by se muž převlékl do ženského kostýmu a vystupoval před publikem, byla vnímána jako kontroverzní a potenciálně politicky nevhodná. Přesto se občas, spíše za zavřenými dveřmi, objevily ojedinělé travesti vsuvky v rámci uzavřených kabaretních večerů, na silvestrovských představeních nebo dokonce na pionýrských plesech, kde šlo spíše o humoristickou parodii známých zpěvaček. Takové výstupy byly však spíše kuriozitou než součástí kulturní nabídky.

Po sametové revoluci v roce 1989 se otevřely hranice i kulturní možnosti. Do Česka začaly pronikat inspirace ze Západu od kabaretních show v Berlíně a Paříži až po prvky americké drag scény. V 90. letech se objevily první specializované travesti skupiny, které začaly vystupovat nejprve v pražských a brněnských klubech, později i v kulturních domech po celé republice. V Praze se průkopníkem stal klub Borsalino, kde se travesti večery staly pravidelným programem a přitahovaly diváky nejen z LGBT+ komunity, ale i široké veřejnosti, zvědavé na nový a odvážný druh zábavy.

Z tohoto období vzešla i Chi Chi Tornado (vlastním jménem Petr Vostárek), považovaná za první českou profesionální drag queen. Na scéně se objevila v roce 1992 a od té doby se stala výraznou osobností domácí queer kultury. Chi Chi Tornado je známá nejen svými pódiovými show, ale také tím, že jako první drag queen v Česku dostala vlastní televizní talk show Chi Chi na gauči vysílanou Českou televizí. Tento formát, běžný například v USA nebo Velké Británii (např. rozhovory RuPaula s celebritami v pořadu RuPaul Show nebo britský Dragony Aunts), kombinuje lehce odlehčené rozhovory s osobními příběhy hostů a zároveň slouží jako prostor pro osvětu a otevřený dialog o LGBT+ tématech. V zahraničí jsou takové pořady běžnou součástí mainstreamové televize, u nás se jedná o průkopnický krok.

Screamers, založení v roce 1997, patří mezi nejdéle fungující a nejznámější české travesti skupiny. Od svých počátků si vybudovali pověst souboru, který své show dotahuje do nejmenšího detailu. Jejich vystoupení plynule propojují hudební čísla, precizní taneční choreografie a komediální skeče inspirované českou i zahraniční popkulturou. Členové jsou známí bleskovými převleky, věrnými imitacemi slavných osobností a vřelou komunikací s publikem, které se často stává součástí děje. Díky neustálé obměně repertoáru a schopnosti reagovat na aktuální trendy divák odchází s pocitem, že zažil něco neopakovatelného.

Na jejich práci navázaly Techtle Mechtle, vzniklé kolem roku 2008, které přinesly na českou scénu ještě větší důraz na divadelní pojetí travesti. Každé jejich vystoupení působí jako malé divadelní představení s propracovanou choreografií, nápaditým světelným designem a bohatými kostýmy, které si často sami navrhují a šijí. Do programů zařazují tematické večery, ať už jde o retro party, filmové speciály nebo kabarety s jasnou dějovou linkou. Spojují humor, nadsázku a energii, která dokáže strhnout celé sály a udržet pozornost publika od začátku do konce.

Součástí této pestré scény jsou i Divoké kočky, které se zaměřují na menší scény, kulturní domy a obecní slavnosti. Jejich specialitou je propojení travesti s klasickým kabaretem a bezprostřední kontakt s diváky. Improvizují, reagují na aktuální atmosféru v sále a dokážou si získat sympatie i tam, kde je travesti pro publikum novinkou. Díky této blízkosti a interakci jsou jejich vystoupení osobnější, ale zároveň intenzivní a zapamatovatelná.

Tyto skupiny zásadně rozšířily působnost travesti z klubové scény do kulturních domů, na reprezentační plesy, městské a obecní slavnosti či tematické festivaly. Například se objevují na akcích typu Masopust v Praze, městské slavnosti v Brně, Olomouci či Plzni, ale i na menších regionálních festivalech, kde dříve podobná zábava neměla tradici. Postupně se z okrajového žánru stala vítaná součást společenské zábavy, na kterou dnes chodí lidé všech věkových kategorií a společenských vrstev.

Navzdory úspěchu se travesti v Česku stále potýká s nepochopením. Někteří lidé si tuto formu umění mylně spojují s transgender identitou nebo ji chybně vnímají jako otázku sexuální orientace, přestože s ní nemá přímou souvislost. Travesti je především umělecká role komplexní disciplína, která spojuje herectví, zpěv, tanec, kostýmní návrhářství, líčení a vizuální kreativitu. Performer zde vytváří postavu určenou pro jeviště, podobně jako herec ve filmu či divadle. Není to o změně pohlaví, osobní genderové identitě ani o orientaci, pokud se umělec sám takto nedefinuje. Stejně jako herec, který na scéně hraje krále, ve skutečnosti panovníkem není, tak ani drag queen nebo travesti umělec není automaticky transgender osobou či definován svou orientací.

Je důležité zdůraznit, že drag a travesti umělci jsou profesionálové, kteří své řemeslo cizelují roky tvrdé práce od návrhu a šití kostýmů, přes tvorbu choreografie, líčení a práci s publikem, až po budování vlastní značky. V zemích, kde je tato forma zábavy součástí mainstreamové kultury, ji diváci hodnotí stejně jako jiné umělecké obory. U nás je cesta k porozumění pomalejší, ale právě otevřená diskuse, osobní setkání a viditelnost v médiích mohou ukázat, že jde o plnohodnotnou, náročnou a inspirativní uměleckou disciplínu.

Stejně jako jsme si zvykli na jazz, rock’n’roll nebo muzikál, můžeme si zvyknout i na travesti. V zahraničí, zejména v USA a Velké Británii, se drag a travesti umělci objevují na televizních obrazovkách, ve filmech i v seriálech už desítky let. RuPaul, který kromě moderování soutěžní show zazářil i v celé řadě filmových a televizních rolí, je jen jedním z mnoha příkladů další drag performeři hostují v talk show, účinkují v komediálních i dramatických seriálech nebo se objevují na předávání prestižních cen. V těchto zemích se tento druh umění stal běžnou součástí popkultury a veřejného života; publikum jej vnímá stejně přirozeně jako jiné formy zábavy.

V českém prostředí jsme zatím na začátku této cesty. Travesti a drag se teprve postupně dostávají do širšího povědomí a do médií, a proto může být každá návštěva představení pro diváka novým objevem. Je však nutné, abychom se dokázali vymanit ze stereotypů, které jsou s tímto uměním nesprávně spojovány. Případy, kdy se veřejně vystupující osobnosti jako Ondřej Brzobohatý nebo Chi Chi Tornado staly terčem nevybíravé kritiky jen kvůli svému uměleckému projevu nebo osobním rozhodnutím, ukazují, jak hluboko jsou tyto předsudky zakořeněné.

V zahraničí by podobná vystoupení byla vnímána jako běžná součást kulturní nabídky, u nás se bohužel stále setkávají s odsudky. Možná právě proto stojí za to dát této formě umění šanci uvidět na vlastní oči, že nejde o nic „cizího“ nebo vzdáleného, ale o pestrý, kreativní a emocionálně silný zážitek, který dokáže rozesmát, dojmout a obohatit každého, kdo je otevřený novým zkušenostem.

Zdroje:

Drag (https://en.wikipedia.org/wiki/Drag_%28entertainment%29)

Kabuki theatre (https://en.unesco.org/silkroad/silk-road-themes/intangible-cultural-heritage/kabuki-theatre)

Castrati | Metropolitan Opera (https://www.metopera.org/discover/education/educator-guides/agrippina/castrati/)

Supermodel (You Better Work) (https://en.wikipedia.org/wiki/Supermodel_%28You_Better_Work%29)

The Cultural Impact of RuPaul's Drag Race (https://www.intellectbooks.com/the-cultural-impact-of-rupauls-drag-race)

Is drag the same as transgender? (https://www.plannedparenthood.org/blog/is-drag-the-same-as-transgender)

Travesti (gender identity) (https://en.wikipedia.org/wiki/Travesti_%28gender_identity%29)

Zábavná talk show Chi Chi na gauči je bezpečným prostorem (https://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/pro-media/zabavna-talk-show-chi-chi-na-gauci-je-bezpecnym-prostorem-pro-lgbtq-komunitu-i-osvetou-verejnosti/)