Článek
Na první pohled působí jako architektonická památka z dob první republiky – čtyřpodlažní funkcionalistická vila nad pražskou Trojou, s výhledem, který by si přál nejeden hoteliér. Ve skutečnosti ale slouží úplně jinému účelu. Už desítky let tu žije hudebník Michael Kocáb. A právě on dal domu nový význam. Z bývalého ateliéru a někdejšího kláštera je dnes multifunkční prostor, kde se tvoří hudba, přemýšlí o společnosti a kde se také – symbolicky i doslova – zraje.
Michael Kocáb dům koupil krátce po revoluci. Tehdy se k vile příliš neměl a bral to spíše jako investici, která by se do budoucna mohla hodit. Lákavá mu nepřišla ani poloha, ani tehdejší stav, ale říkal si, že by z toho možná něco mohlo být. Přesvědčilo ho až jedno nečekané zjištění: na pozemku vily se vyrábělo víno s názvem Pražský výběr. Pro někoho náhoda, pro Kocába osud. A tak dům, jehož kořeny sahají až do 30. let minulého století, změnil majitele i účel. Původně byl postaven jako ateliér pro dceru podnikatele, ale historii napsala válka – během druhé světové sloužil objekt jako útočiště pro jeptišky. Dnes tu ale nikoho v hábitu nepotkáte. Místo modliteb tu zní hudba.
Studio v obýváku a velký prostor pro přátele
Kocáb proměnil dům k obrazu svému. Ne jako sběratel umění nebo designový nadšenec, ale jako muzikant. Vznikl tu prostor, který má vše: od mixážní místnosti přes nahrávací studio, střihovou místnost až po zkušebnu. Dům tak neslouží k pouhému hudebníkovu bydlení, ale rovněž jako tvůrčí zázemí a místo, kde se skládá, zkouší, točí i přepisuje vše, co je momentálně třeba. A i když to může znít velkolepě, interiér zůstává jednoduchý, funkční a bez zbytečného pozlátka. Hudebník si zařízení bytu řešil sám. Pastelové barvy, osobité kusy nábytku, důraz na praktičnost. Styl je minimalistický, ale ne chladný. Nejde o designovou výstavku, ale o prostředí, kde se žije a tvoří. V domě se občas ubytuje i někdo další.
Známí z branže, muzikanti, přátelé, kteří zrovna hledají střechu nad hlavou. Někdy na pár dní, někdy na chvíli déle. Není to běžný pronájem ani ubytování přes známé aplikace – spíš projev sounáležitosti. Kocáb vnímá dům jako prostor, který má sloužit nejen jemu, ale i lidem kolem. V tom je vila svým způsobem komunitní. Neformálně, tiše, bez plakátů a promo textů. Hudebník nepořádá vernisáže, ale rád nabídne útočiště kolegům, kteří ho zrovna potřebují.
Přestože by se mohlo zdát, že dům v takové lokalitě a s takovým příběhem musí být neustále v perfektním stavu, realita je jiná. Kocáb sám říká, že na údržbu si nijak zvlášť nepotrpí. Velké opravy nechává na dobu, kdy je opravdu potřeba, a jinak dům nechává žít si svým životem. Tohle uvolněné nastavení kontrastuje s tím, jak často bývají podobné nemovitosti proměněny v muzea vlastní minulosti. Tady se ale žije. Opravdu. Bez dokonalého laku, bez přehnané péče. A právě v tom je ten rozdíl. Hudební vila Michaela Kocába tak není jen funkcionalistickým dědictvím nebo domem s výhledem na Prahu. Je to prostor, kde se mísí historie, hudba, přátelství a trochu toho vína. Ne reprezentace, ale přítomnost.
Zdroje: living.iprima.cz, blesk.cz, cs.wikipedia.org, poznatsvět.cz
