Článek
Pro většinu dětí je poslední školní den důvodem k radosti. Mají před sebou dva měsíce volna a těší se, že na chvíli odloží učebnice i školní povinnosti. Jenže než prázdniny skutečně začnou, čeká je ještě jedna věc. Ukázat doma vysvědčení.
Právě tady se často láme nálada celého dne. Dítě přijde domů s očekáváním, rodiče se podívají na známky a během několika minut je jasné, jestli bude následovat pochvala, nebo nepříjemný rozhovor. Mnozí dospělí si přitom ani neuvědomují, že některé jejich reakce mohou dítě zasáhnout víc než samotné známky.
Hledání chyby místo radosti
Zná to mnoho rodin. Dítě položí vysvědčení na stůl a rodiče očima okamžitě hledají, kde se objevil problém.
Samé jedničky a dvojky často zůstanou bez větší pozornosti. Zato jedna trojka dokáže ovládnout celý rozhovor.
Pro dítě to může být zklamání. Ne proto, že by o horší známce nechtělo mluvit, ale protože má pocit, že vše ostatní najednou přestalo být důležité. Přitom za každým vysvědčením je celý rok práce, nejen jeden předmět, který nedopadl podle představ.
Věta, která nikdy nepomůže
„Podívej se na sousedku, ta má samé jedničky.“
Podobné věty zaznívají každý rok. Rodiče je často myslí jako motivaci, ale děti je většinou vnímají úplně jinak.
Místo povzbuzení slyší, že někdo jiný je lepší. Ať se snaží sebevíc, vždy se najde někdo úspěšnější. Takové srovnávání většinou nepřinese lepší výsledky, spíš zbytečnou frustraci.
Mnohem větší smysl má podívat se na to, kam se dítě posunulo oproti minulému roku. I malý pokrok může znamenat velký úspěch.
Každé dítě nemá stejné podmínky
Někdo si učivo zapamatuje během několika minut. Jiný nad ním sedí celý večer. Přesto se na vysvědčení objeví podobná známka.
Právě proto není úplně fér hodnotit jen konečný výsledek. Děti nejsou stejné a ne všechny startují ze stejné pozice.
Rodiče často vidí číslo na papíře. Dítě si ale pamatuje hodiny strávené učením, nervozitu před písemkou nebo snahu zlepšit se v předmětu, který mu zkrátka nejde.
A někdy je právě tahle snaha důležitější než samotná známka.
Peníze za jedničky nejsou řešením všeho
Některé rodiny mají jasná pravidla. Za jedničku odměna, za horší známku nic.
Takový systém může krátkodobě fungovat, ale není bez rizika. Dítě se pak snadno naučí spojovat školu hlavně s tím, co za ni dostane.
Na konci roku si pak neklade otázku, co nového se naučilo, ale kolik peněz si odnese.
Mnohem příjemnější bývá společně strávený čas. Výlet, zmrzlina nebo obyčejné odpoledne s rodinou dokážou udělat větší radost než finanční odměna.
Není potřeba řešit všechno hned
Ne každé vysvědčení přinese důvod k oslavám. Někdy jsou rodiče zklamaní a mají pocit, že dítě mohlo dosáhnout lepších výsledků.
To ale neznamená, že je nutné začít problém řešit hned ve dveřích.
Poslední školní den bývá plný emocí. Děti mají za sebou náročné období a těší se na prázdniny. Dlouhé výčitky nebo několikahodinové rozbory známek většinou nic nevyřeší.
Pokud je potřeba něco změnit, bude na to dost času i později.
Prázdniny nejsou za odměnu
Někdy lze slyšet, že dítě s horším vysvědčením si prázdniny vlastně nezaslouží. Jenže odpočinek není odměna za jedničky.
Děti mají za sebou deset měsíců školy, povinností a různých očekávání. Potřebují si odpočinout stejně jako dospělí po náročném pracovním roce.
To samozřejmě neznamená, že by se měly celé léto vyhýbat knihám nebo novým poznatkům. Prázdniny ale mají být především obdobím volna, zážitků a času s rodinou.
Co si děti odnesou nejvíc
Za několik let si většina z nich už nevzpomene, jakou známku měla z dějepisu nebo přírodopisu. Mnohem spíš si vybaví, jak se doma cítila, když vysvědčení ukázala.
Jestli měla radost. Jestli slyšela pochvalu. Nebo jestli se bála reakce rodičů.
A právě proto stojí za to přemýšlet nad prvními slovy, která po převzetí vysvědčení zazní. Známky jsou důležité, ale nikdy nevypovídají o dítěti úplně všechno.
Někdy totiž mnohem víc než samotné vysvědčení rozhoduje to, jak se na něj doma reaguje.
