Otestovala jsem samoobslužné ubytování bez recepce. Pohodlí ano, lidský kontakt mi však chyběl

Jmenuji se Jana Novotná a při jednom víkendovém výletu jsem si řekla, že vyzkouším něco nového. Čím dál častěji při hledání ubytování narážím na místa, kde není klasická recepce a host si všechno zařizuje sám. Místo přivítání na recepci vám přijde zpráva s kódy a instrukcemi a o zbytek se postaráte sami. Byla jsem zvědavá, jaké to je, a tak jsem si takové ubytování vybrala při víkendové návštěvě Brna.

Ještě před příjezdem mi přišla zpráva s přesnými instrukcemi. V e-mailu byl kód ke vstupním dveřím, další kód ke schránce s klíčem a krátké video, jak celý systém funguje. Musím říct, že to bylo přehledné a vlastně docela moderní.

Když jsem dorazila na místo, nikde žádná recepce ani personál. Jen vstupní dveře s klávesnicí na zadání kódu. Chvíli jsem měla zvláštní pocit, člověk je zvyklý vejít do hotelu, pozdravit na recepci, říct své jméno a dostat klíč.

Tady jsem prostě jen vyťukala čísla.

Dveře se odemkly a já byla uvnitř.

Ve schránce na zdi jsem našla klíč od pokoje a malou kartičku s Wi-Fi heslem. Celé to trvalo asi dvě minuty. Z tohoto pohledu je samoobslužné ubytování opravdu velmi pohodlné. Nemusíte čekat ve frontě na check-in, nikdo po vás nechce doklady a můžete přijet prakticky kdykoliv.

Pokoj byl čistý, moderní a dobře připravený. Na stole ležel krátký manuál pro hosty, kde najdu ručníky navíc, jak funguje topení nebo kam vyhodit odpad.

Všechno bylo vyřešené poměrně chytře. V kuchyňce byl kávovar, malá lednice a pár základních věcí, které host může potřebovat. Bylo vidět, že majitelé už mají zkušenost s tím, co lidé během pobytu řeší.

V tu chvíli jsem si říkala, že tenhle systém vlastně dává smysl. Všechno fungovalo bez problémů a bez zbytečného zdržování.

Během víkendu jsem ocenila několik věcí.

Například to, že jsem nemusela řešit čas příjezdu. Dorazila jsem večer, skoro v deset hodin. V běžném hotelu bych možná měla trochu nepříjemný pocit, že přijíždím pozdě nebo že někoho zdržuju.

Tady to bylo úplně jedno.

Stejně jednoduchý byl i odjezd. V den check-outu jsem jen zamkla pokoj a klíč nechala ve schránce. Nikdo nic nekontroloval, nikdo se neptal, jestli bylo všechno v pořádku.

Z praktického hlediska je to vlastně ideální systém, hlavně pro krátké pobyty.

Zajímavé je, že právě druhý den jsem si začala uvědomovat jednu věc. Až překvapivě mi chyběl lidský kontakt.

Nešlo o nic velkého. Jen o ty drobnosti, které člověk v hotelu běžně zažije. Krátký rozhovor na recepci, doporučení na dobrou kavárnu nebo jednoduché „dobré ráno“, když ráno odcházíte ven.

Tady nebyl nikdo.

Když jsem potřebovala poradit, kam zajít na večeři, musela jsem si všechno hledat sama na internetu. Nebyl tu nikdo, kdo by řekl: „Tady za rohem je skvělá restaurace, kam chodí místní.“

Možná to zní jako maličkost, ale právě tyhle drobnosti podle mě vytvářejí atmosféru cestování.

Postupně jsem si také uvědomila, jak zvláštní ten pobyt vlastně je. Přijedete, otevřete si dveře kódem, vezmete klíč a ubytujete se. Nikdo vás nepřivítá, nikdo se nezeptá, odkud jste přijeli.

Na jednu stranu je to příjemné, máte naprostý klid a soukromí. Na druhou stranu jsem měla chvílemi pocit, jako bych byla spíš v pronajatém bytě než v hotelu.

Všechno fungovalo, ale chyběl tomu ten malý lidský moment, který dělá cestování osobnější.

Po téhle zkušenosti si myslím, že samoobslužné ubytování má své místo. Jen není pro každého.

Skvěle se hodí například pro:

Naopak pokud někdo rád nasává atmosféru místa, povídá si s personálem nebo chce tipy od místních, může mu tenhle typ ubytování připadat trochu chladný.

Ano, ale asi ne pokaždé.

Pro rychlý víkend ve městě je samoobslužné ubytování opravdu praktické. Všechno funguje jednoduše, rychle a bez komplikací.

Když ale jedu někam na delší dovolenou, mám ráda pocit, že je kolem mě někdo, kdo mě přivítá, poradí a vytvoří trochu osobnější atmosféru.

Technologie mohou cestování hodně usnadnit. Ale někdy člověk zjistí, že obyčejné „Dobrý den, vítejte“ má pořád svou hodnotu.