Článek
Myslel jsem, že Instagram bude jen taková zábava, něco, kde občas ukážu fotku z dovolené nebo výletu, ale všechno se změnilo, když se do našeho života přidal Max, náš malý kříženec, který měl víc energie než já po třech kávách a víc charismatu než kdokoliv, koho znám.
První nápad mě napadl, když jsem jednoho večera seděl u počítače a díval se na jeho vyplazený jazyk a šťastné oči a napadlo mě, že bych mu mohl udělat Instagram. Samozřejmě jsem si říkal, že to bude jen pár fotek, pár lajků a pobavení, ale už první post, kde Max seděl na gauči s tím svým výrazem „co se to kolem mě děje“, získal víc lajků než cokoli, co jsem já kdy zveřejnil, a to mě ještě rozesmálo, protože jsem netušil, že bude mít tolik fanoušků.
Během pár dní se ukázalo, že jeho profil roste rychleji než moje vlastní selfíčka a moje pokusy být cool online. Bylo to legrační, když jsem zveřejnil selfie z posilovny, kde jsem se tvářil jako sportovec a do hodiny jsem měl tři lajky, zatímco Maxova fotka, kde běžel v parku a měl bláto na tlapkách, měla přes sto lajků a komentáře typu „nejroztomilejší pes vůbec“ nebo „chci ho adoptovat“.
Začal jsem mít pocit, že jsem v domácnosti druhý, protože lidé mi posílali zprávy, ale ne mně, jen jemu, a dokonce se mě párkrát ptali, jak jsme trénovali jeho výraz a charisma, zatímco já jsem si připadal, že jsem spíš rekvizita než autor těch fotek. Smál jsem se, ale zároveň mě to trochu dráždilo, protože jsem vždycky měl pocit, že to jsem já, kdo se stará o zábavu a popularitu, a teď mě předběhl pes.
Rozhodl jsem se tedy, že to nevzdám a vytvořil jsem koncept „Můj život z pohledu Maxe“, kde jsem fotil sebe při různých činnostech a Max seděl vedle mě nebo dělal něco legračního, ale reakce byly pořád hlavně na Maxe. Nakonec jsem to vzal jako výzvu a stal se jeho manažerem, plánoval fotky, vymýšlel outfity a natáčel krátká videa, jak „pomáhá“ uklízet nebo se válet na koberci a lidé to milovali.
Největší šok přišel, když jsem se rozhodl dát jeho profilu malou propagaci, utratil pár korun. Do pár hodin měl Max stovky nových sledujících, zatímco moje pokusy stále vypadaly bledě a tehdy mi došlo, že internet miluje nefalšovanou radost, charisma a Max to měl všechno.
Bylo legrační, jak mě začali lidé brát jen jako jeho „manažera“ nebo „asistenta“, já se smál sám sobě, protože jsem si uvědomil, že všechno to, co jsem si představoval jako svoji online přítomnost, teď vede můj pes, Já jen přikyvuji, fotím, upravuji a plánuju příspěvky, zatímco Max spí a vypadá, jako by byl zcela neuvědomělý a přitom zbořil internet.
Někdy se mě kamarádi ptají, co dělám, a já říkám: „Jsem PR manažer svého psa,“ a smějeme se, protože je to pravda. Max se jen protáhne, olízne mi ruku a jde spát, zatímco jeho fanoušci lajkují další fotku, která vznikla, aniž bych musel cokoli plánovat.
Já si připouštím, že jsem možná jen průvodce jeho slávy, což je zábavné a trochu absurdní, ale nakonec mě to naučilo brát život s nadhledem, protože někdy největší hvězdy nevznikají z úsilí, ale z přirozené radosti a šarmu. Max ho má na rozdávání.
