Článek
Když se rozhodoval, kde prožije důchod, nevedla ho touha po luxusu, ale po návratu ke kořenům. Ačkoli vyrůstal v pražské Moravské ulici na Vinohradech, kousek od Nespek měli jeho rodiče chatu, kam rodina často jezdila. Právě tam malý Antonín poprvé zkusil chytat ryby, běhal bos po louce a kopal do míče s kluky ze vsi. Místo si tehdy zamiloval natolik, že se sem o mnoho let později rozhodl vrátit natrvalo.
Po aktivních letech ve městě začal cítit, že potřebuje zpomalit. Namísto rušných ulic a neustálého shonu chtěl trávit dny v tichu, v přírodě a mezi lidmi, kteří si na nic nehrají. Spolu s manželkou proto zvolil návrat do Nespek. Nejprve měli jen menší montovanou chatu, kde trávili víkendy a svátky, ale časem dospěli k rozhodnutí vybudovat skutečný domov. Starou chatu prodali a nedaleko postavili nový dvojdům, který nabídl prostor pro všechny členy rodiny.
Dcera obývá jednu polovinu, Antonín s manželkou druhou a syn se nastěhoval do horního patra. Všichni žijí blízko sebe, ale každý má své soukromí. Panenka s úsměvem říkával, že k němu dcera občas přišla na pivo, zatímco on využíval její bazén. Rodinné soužití si pochvaloval – umožnilo mu zůstat v kontaktu se svými nejbližšími, aniž by si kdokoliv z nich lezl na nervy.
Překvapivě mu nový život na venkově přinesl i odvahu překonat dávný strach. Jako dítě ho pokousal pes, a tak se čtyřnohým kamarádům celý život vyhýbal. Až v Nespekách se rozhodl, že je čas to změnit. Spolu s manželkou si pořídili Jack Russell teriéra jménem Ben, který se rychle stal členem rodiny a pomohl Panenkovi jeho obavy jednou provždy překonat.
Velkou část dne tráví legendární fotbalista na terase s bílou pohovkou, odkud se dívá do zeleně. Právě tam má i malou infrasaunu, kterou využívá hlavně v chladnějších měsících. Po každém saunování říká, že se cítí znovu plný energie a chuti do života. O zahradu se stará především jeho manželka, on sám ji vnímá spíše jako zdroj radosti než povinnost.
Každé ráno, když se probudí a z okna vidí upravený trávník, stromy a květiny, říká, že mu to zlepší náladu. Na venkově si zamiloval klid, vůni lesa i obyčejné věci, které město nenabízí – houbaření, procházky kolem řeky nebo posezení s přáteli na terase.
Podle Panenky není důležité, jak velký má člověk dům, ale zda se v něm cítí doma. A právě v Nespekách tu jistotu našel. Obklopený rodinou, sousedy a krajinou svého dětství, dnes žije spokojeně a s vděčností za každý den, který může strávit v místě, kam ho srdce přivedlo už dávno.
Zdroje:
