Článek
Moje tchyně Eliška. To je kapitola sama pro sebe. Žila v přesvědčení, že ví nejlépe, co je dobré pro všechny ve vesmíru, a toto své poselství šířila s neochvějnou misijní vervou. Poslední dobou se soustředila na jídlo. Všechno, co nebylo bio, zelené, nebo nejlépe obojí, pro ni bylo pomalu jed. Vlastní vnuky krmila jen naklíčenou čočkou a špaldovými tyčinkami. A já, milovnice sýrů, klobás a občasné čokolády, jsem byla pro ni chodící hříšník.
Asi před třemi měsíci se nám v noci porouchala stará lednička. Ráno byl v kuchyni potopní Eden – zkažené mléko, rozmrazené maso, zkrátka chaos. Petr, můj manžel, okamžitě volal mamince. Věděl, že má dobré kontakty a je praktická. Eliška se u nás objevila za dvě hodiny. Nejen s řešením, ale s řešením, které se později ukázalo být trojským koněm v naší kuchyni.
Druhý den dorazila obrovská, nablýskaná, americká lednice s dotykovým displejem, která vydávala uklidňující modré světlo. Byla nádherná, ale obrovská. Eliška nám ji koupila u svého známého, majitele obchodu s elektrem. Byla to ta největší a nejdražší lednice, kterou jsem kdy viděla. Stála v kuchyni jako oltář.
„Tak, děti, teď se můžete stravovat konečně zdravě!“ pronesla Eliška vítězoslavně, když s Petrem instalovali spotřebič na místo. Petr nadšeně přikyvoval. Já jsem byla sice v šoku, ale vděčná. Lednice měla zabudovaný dávkovač ledu, což byl bonus.
Jenže ten modrý gigant s sebou přinesl nepsaná pravidla. A ta pravidla byla psána Eliščinou rukou.
Už ten večer, kdy jsme se chystali na první velký nákup, mi Eliška poslala deset bodů: Desatero zdravého chlazení. Byly tam příkazy jako: „Bod 3: Všechny mléčné výrobky musí být z ovčího nebo kozího mléka, bez pasterizace. Bod 5: Jakékoli uzeniny, tavené sýry či majonézy jsou absolutně vyloučeny. Bod 7: Horní police je určena výhradně pro fermentované produkty a naklíčenou čočku. Bod 9: Lednici je třeba naplňovat v souladu s barevným spektrem – nejvíce zelené, méně červené, žlutá jen zřídka.“
Nejdřív jsem to brala jako vtip. Ale další den u nás Eliška udělala „kontrolní inventuru“. Otevřela lednici, která byla plná zeleniny , bio vajec a začala pátrat. Objevila tam můj oblíbený hermelín. Vyndala ho, podržela ho mezi dvěma prsty, jako by se bála kontaminace, a pronesla: „Kláro, tavené, tučné, pasterizované. Nehodné. To kazí vibrace lednice.“ A hermelín skončil v koši.
Situace se zhoršovala. Eliška k nám začala chodit nepravidelně, ale často, vždy s novou várkou „zdravých“ potravin a kontrolou, co v lednici chybí nebo přebývá. Jednou jsem si koupila svůj oblíbený, uleželý, tučný sýr. Ukryla jsem ho za velkou misku s brokolicí. Ale Eliška má instinkt. Začala misku posouvat, až můj poklad odhalila.
„Jsi jak dítě! Copak si myslíš, že to nepoznám? Vždyť to smrdí z dálky nezdravým tukem!“ Vzala ten sýr a vyhodila ho, ale tentokrát s přednáškou o tom, jaký má náš moderní spotřebič speciální filtry, které nesmí být kontaminovány toxickými látkami. To už bylo moc. Lednice se stala její prodlouženou rukou a já jsem v ní neměla ani kousek svobody.
Když jsem to večer řekla Petrovi, jen se na mě podíval a pokrčil rameny. „Mamka to myslí dobře, Kláro. A ta lednice je fakt skvělá. Ty filtry určitě nechceme zničit. A ta zelená zelenina ti sluší,“ snažil se mě uklidnit. Věděla jsem, že je to marné. On by své matce nikdy neoponoval.
Jednoho dne jsem to ale nevydržela. Došla mi trpělivost. Eliška zase přišla na kontrolu, a když odešla do koupelny, využila jsem momentu. Vzala jsem si krabici a začala do ní přemisťovat veškeré její bio-zásobu. Brokolici, fermentované zelí, naklíčenou čočku , všechno do krabice. Místo toho jsem lednici naplnila věcmi, které miluji: plnotučným mlékem, třemi druhy sýra a obrovskou klobásou.
Když Eliška vyšla, viděla v lednici prázdné police a já jsem se opírala o lednici s vítězoslavným úsměvem. „Eliško, ta lednice je moje. A odteď v ní budou věci, které chutnají mně. Tohle je tvoje. Jdi si s tím klíčit do tvého bytu. A mimochodem, zjistila jsem, že ten automat na led funguje skvěle i na kostky s taveným sýrem, chceš ochutnat?“ Její výraz byl k nezaplacení. Zoufale se podívala na Petra, ale ten v ten moment zázrakem ztichl.
Od té doby je sice lednice občas terčem komentářů, ale je moje. A když přijde Eliška na návštěvu, sýry raději schovávám do mrazáku. Ale občas jí pro jistotu ukážu, že mám v lednici aspoň jednu hlavu salátu. Pro klid v rodině.
