Článek
Bylo pondělí ráno a já stála v kuchyni nad poloprázdnou chlebovou krabicí. V ruce jsem držela bochník, který jsem koupila sotva před dvěma dny, ale už byl tvrdý, že by se s ním dalo zatloukat hřebíky. Vždycky mě to štvalo. Nešlo o peníze – šlo o ten pocit, že dobrý chléb má přece vydržet víc než pár dnů.
Vzpomněla jsem si na babičku. Ta měla chleba vždycky měkký, voňavý, i když ho pekla nebo kupovala jen jednou týdně. Jako dítě jsem si toho nikdy nevšímala – prostě jsem chodila do její spižírny, krájela si krajíc a mazala ho máslem, co vonělo po trávě. Ale teď mi to nedalo. Jak to dělala?
Odpověď přišla nečekaně. Zastavila jsem se na kávu u kamarádky Jany a při řeči jsem si postěžovala na svůj „kámen“ místo chleba. Jana se jen usmála, zmizela na chvíli do kuchyně a vrátila se s bochníkem, který vypadal, jako by ho právě přinesla z pekárny.
„Tři dny starý,“ řekla a uřízla mi krajíc. Bylo to měkké, voňavé, kůrka jemná, ale ne gumová. „Jak?“ vyhrkla jsem.
„Trik po mojí babičce,“ mrkla na mě. „Chleba zabalíš do čisté bavlněné utěrky a k němu do krabice vložíš kousek jablka. Ne moc velký, aby se nekazilo. Chléb si vezme vlhkost z jablka, ale neutrpí chuť.“
První, co mě napadlo, bylo, že je to hloupost. Ale hned druhý den jsem to zkusila. Vzala jsem čerstvý bochník, zabalila ho do bílé utěrky, přidala půlku malého jablka a uložila do chlebníku.
Tři dny jsem si na něj ani nevzpomněla – až do čtvrteční snídaně. Rozbalila jsem utěrku a čekala, že mě přivítá další kuchyňský kámen. Místo toho jsem našla chléb, který byl stále měkký. Ne čerstvě upečený, ale rozhodně ne suchý.
Byla jsem nadšená. Nejenže jsem zachránila chleba, ale zároveň jsem cítila, že se mi podařilo odemknout malou část kuchařského umění našich babiček – toho tichého, nenápadného, ale účinného.
Od té doby jsem začala ten trik používat pravidelně. A zjistila jsem, že funguje nejen na klasický pšenično-žitný bochník, ale i na celozrnný chléb nebo domácí bagety. Jen jsem musela hlídat velikost jablka – příliš velký kus uvolní moc vlhkosti a chléb zvlhne až příliš.
Zároveň jsem si uvědomila, že v dnešní době často hledáme složité a drahé způsoby, jak něco uchovat, přitom stačí vzpomenout si na staré metody. Žádné plastové sáčky, žádné chemické konzervanty – jen utěrka, jablko a trocha trpělivosti.
Jednou, když jsem tuhle metodu zkoušela na domácím chlebu, přišla na návštěvu máma. Vytáhla jsem bochník, abych jí ukázala, jak je krásně měkký, a ona se začala smát. „Takhle to dělala i tvoje babička,“ řekla. „Jen místo jablka někdy používala kousek syrového bramboru. Prý vydrží ještě déle.“
A tak jsem objevila další variantu. Brambor má výhodu, že se nekazí tak rychle jako jablko a nevydává žádnou vůni. Vyzkoušela jsem to – a fungovalo to stejně dobře.
Teď už si ani nepamatuji, kdy jsem naposledy vyhodila ztvrdlý chléb. A pokaždé, když rozbaluji bochník a cítím tu známou vůni, mám pocit, že jsem o kousek blíž kuchyni své babičky – té, kde bylo všechno jednoduché, ale přesto promyšlené.
Možná to není trik, který vám změní život. Ale je to jeden z těch malých zázraků každodennosti. A když u snídaně křupne kůrka a uvnitř je chléb pořád vláčný, mám pocit, že jsem porazila jednoho z drobných nepřátel domácnosti – čas.
Jak na to – babiččin trik na měkký chléb
- Vezměte čerstvý chléb a zabalte ho do čisté bavlněné utěrky (ne froté, ta zadržuje příliš vlhkosti).
- Do chlebníku nebo krabice k němu vložte malý kousek jablka nebo plátek syrového bramboru.
- Kontrolujte každé 2–3 dny a podle potřeby vyměňte ovoce či brambor, aby nezačaly plesnivět.
- Pokud máte doma horko, dejte chléb s jablkem/bramborem na chladnější místo.
