Článek
Od samého začátku, co knihy této autorky čtu, si říkám, kam až to může dojít. Anglická zahrada = zoufalství a smutek. U severní zdi = pláč. Ignis Fatuus = strach a hrůza. Duch Pankráce = nezadržitelný pláč a zlost. Vona? VŠECHNO výše zmíněné dohromady. U některých scén (tak ráda bych je sem napsala) jsem nemohla dýchat, nevěděla jsem, jestli brečet, nebo si najít pytlík, jak se mi zvedal žaludek. Takovou knihu jsem ještě NIKDY nečetla.
Petra Klabouchová nám servíruje velice syrový (a surový) příběh o ženském a mužském pokolení. Kde ženy jsou jen Vony. Někdy bez jména, vždy onuce, ty, které nesmí ani myslet, natož něco konat. Prostě Vony. Naopak muži jsou tu páni tvorstva. Jsou to ti, kteří vše ovládají (hlavně vony). Jsou plní zla, vzteku, odpornosti. V téhle knize budete postupně nenávidět všechny muže. A nad ženami budete plakat. A říkat si proč? Proč tomu takhle je, proč se toho další a další generace opakovaně dopouští.
V knize se propojuje skutečná událost z půlky 19. století, během které obec Cimruky byla sevřená na dlouhé měsíce zimou a mrazem. A kdo za to mohl? Člověk. Já to v tom aspoň viděla. Jen člověk a jeho činy. Tady vlastně konkrétně muži a jejich činy. A když jste takhle zavření v chaloupce, ve tmě, v mrazu, zásoby se zmenšují a nervozita stoupá, není nemožné, že začnete bláznit. Někdo víc, někdo míň. A nad tím vším stojí Bréta, která se snaží. Moc se snaží vše zvládnout a udržet. Vždyť je taky pojmenovaná po Gabrétě, vládkyni Šumavy.
V druhé linie pak narazíme na příběh, který dojde až do současnosti. A právě v něm konečně dojdeme k tomu, že z Vony se stane zase Ona. A závěr celé knihy byl pro mě tak vysvobozující. Tak uklidňující. Přesně takový jsem potřebovala. Vše se otočila tak, jak to mělo být. Protože i druhá linie je plná brutality a bestiality mužů.
Celá kniha ve mně bude dlouho rezonovat. Za mě je skvělá a úžasná, ale taky strašná a odporná. Naprosto chápu, proč někdo knihu hodnotí plným počtem hvězd a jiný ji odloží, protože už dál nemůže.
Petra Klabouchová dostala do vínku od Šumavy obrovskou dávku talentu a já jsem moc zvědavá, co dalšího přinese. Protože to už přece není možné, aby překonala i tohle!
