Článek
Starověká místa:
Vzpomínka na dny slávy
Navštívit Itálii znamená vrátit se ke zdrojům naší civilizace. Skrze mosty, fresky, termální lázně, mozaiky… tato nádherná země si zachovala neocenitelné dědictví, které se k nám dostalo, ani nevíme jakým kouzlem.
Tmavé svahy Vesuvu stále stojí beze změny nad ulicemi Pompejí, zamrzlé v popelu před 2000 lety, Pompeje jsou nejvýjimečnějším starověkým místem v celé Itálii. Nestárnoucí město, pečlivě vykopané archeology po 200 let, dosud neodhalilo všechna svá tajemství.Termální lázně, mozaiky, chrámy jsou svědectvím, znepokojivě realistickým, dávného života, stejně jako bílé siluety tisíců padlých obyvatel, jejichž sádrové odlitky těl se nacházejí téměř všude ve městě. Síla a kouzlo Pompejí by nás nemělo nutit zapomenout na mnoho dalších míst, které Italové přísně uchovávali.Paestum a Herculaneum nedaleko Pompejí stojí za zastávku. Samotný Řím ukrývá dlouhý seznam pozůstatků bohatých na učení: Koloseum, Trajánova kolonie, Forum Romanum a především Palatin, kde se údajně nacházela rezidence Romula, legendárního zakladatele města.
Renesance
Itálie, hlavní město umění
Ve dvou obdobích řídila Itálie osud Evropy Poprvé, v době římské říše, se revoluce odehrála v tichosti, podle myšlenek a kultury.
Právě z Itálie začala v 15. století renesance, umělecké a kulturní hnutí, které otřáslo celou Evropou. Umělci znovu objevují starobylé literární a architektonické poklady a získávají zpět toto dědictví. Bylo by zjednodušené přirovnat renesanci k jednoduchému kroku zpět. Ve skutečnosti je doprovázena vědeckou obnovou a hlubokými společenskými změnami. Antika, její pohanské obřady, její nahá těla, jsou pouze zdrojem inspirace, kterou odvádíme. Platónovy politické spisy jsou znovu objeveny, prodchnuté humanismem. Obrazy získávají na realismu a umění nachází výraz mimo jediný náboženský rámec. Hnutí se rozvinulo díky znovuobjevené prosperitě a šlechtici si chtěli díla přivlastnit a využít je jako páku. Tehdejší velká města v neustálém boji o moc udělala totéž. Umělci, kteří byli široce podporováni, formovali novou tvář italských měst. Battista, Brunelleschi v architektuře, Titian, Raphael a Donatello v malířství a sochařství jsou některá z velkých jmen, která zanechala svou stopu v italském umění.
Mezi virtuosy, dva géniové
Jeho otec nechtěl za syna umělce. Poslouchal pouze svou vášeň, přesto se vzdal gramatiky, aby se naučil fresky, a měl štěstí! Jeho mistr Michelangelo, pod vlivem bohatého Laurenta Mediciho, jej pro své výjimečné kvality rychle identifikoval ve Florencii, kde se věnoval sochařství a malbě. Leonardo da Vinci, filozof, malíř, architekt a vědec, je často popisován jako génius všech profesí. Pod vedením svého mistra Verocchia, jehož techniky podivuhodně zdokonaloval, se rád učil vše, od chemie přes metalurgii až po kožedělné práce. Tito dva umělci, oba z regionu Florencie, si zaslouží uznání za to, že vytvořili některá z nejkrásnějších a nejreprezentativnějších děl italské renesance.
Řím
Od fontán po náměstí
Návštěva Říma znamená naučit se ocenit atmosféru, která ve městě dnes vládne. Tisíc mil od jeho ruin je Řím moderní a rušné město, kde pěkná náměstí poskytují návštěvníkům útočiště.
Aventine, Caelius, Capitol, Esquiline, Quirinal a Viminal To nejsou měsíce republikánského kalendáře, který je zde uveden, ale jména sedmi pahorků, na kterých byl založen Řím, v krvi. Dvě dvojčata, Romulus a Remus, zrozená ze spojení vestálské panny a boha, byla umístěna do koše na dně řeky, aby je ochránila před jistou smrtí. Kojení vlčicí, vychovaní pastýřem, odešli ve věku rozumu, aby na místě svého opuštění založili město. Jejich touha po nadvládě přerostla v bratrskou solidaritu: oba se odmítli vzdát moci druhému a navzájem se roztrhali. Romulus získal převahu nad svým bratrem, ale vypravěči se neshodnou na metodě, kterou použil. Byl Remus jednoduše zahnán, nebo zbaběle zavražděn? Přesto Romulus pokračoval ve svém plánu sám. Město, kterému dal své jméno, přivítalo stovky mužů prchajících před víceméně otevřenou minulostí. Aby našel řešení nedostatku žen v tomto novém městě, Romulus a jeho lidé unesli ty ze sousedních měst. Dojde k boji, který ženy, známé jako Sabines, ukončí odvážným zásahem. Historie pak má přednost před legendou. Poté, co se Řím v roce 509 př. nl stal republikou, rychle dobyl velká území. Během desetiletí se vytvořila obrovská a prosperující říše, která na vrcholu své moci ovládá téměř šest milionů kilometrů čtverečních. Ale Řím, trpící vnitřními boji, se nejprve rozdělí a pak zemře. V roce 476 barbarský král Odoaker sesadil posledního římského císaře. Síla města sedmi kopců přežila. Tato prestižní stránka ve své historii se obrátila, Řím byl na čas zredukován na prostou regionální mocnost, kterou předstihla Konstantinopol nebo dokonce jeho milánský soused. Řím, hlavní město sjednoceného Italského království od roku 1871, má dnes téměř tři miliony obyvatel, hrdých dědiců tisícileté historie.
V srdci hlavního města
Velmi moderní kouzlo věčného města
Pierre du Colombier má ve své knize Okouzlení Římem, tento krásný vyrok, který shrnuje to, co očekáváme, že ve městě najdeme, i potěšení, které můžeme mít z návratu: <<Řím ruin, Řím obrů, Řím fontán, Řím borovic, Řím západů slunce, Řím dokonce trattorií (typické restaurace, pozn. redakce), kde se večer prodlévá Jsou města, jejichž návštěvou , myslíme si, že jsme vyčerpali krásy, a od kterých se bez výčitek vzdalujeme. S Římem jsme nikdy neměli dost, jsme nikdy neskoncili.<<
Z města sedmi kopců si cestovatel skutečně vybaví starověká místa a Vatikán. Odejde i se vzpomínkou na starorůžové či okrové fasády, náměstí, malá i velká, a jejich nespočet fontán – Řím jich má prý více než tři sta! Těm, kteří mají na objevování města jen krátký čas, doporučujeme setrvat na těchto několika nepřehlédnutelných místech. Zaprvé jsou to velmi živé Španělské schody a jejich slavné pochody, které každou hodinu oživuje pouliční divadlo. Nevynecháme ani náměstí Piazza Nuova a jeho Neptunovu fontánu, jednu z nejkrásnějších ve městě. Pokud jde o fontány, je to v Trevi, kam se skvělá Anita Ekberg vrhla ve Felliniho filmu La Dolce vita, který, jak by se dalo tušit, blesky amatérských fotografů třeskne nejvíc. Marcus Aurelius na svém hrdém oři čeká na chodce na náměstí Place du Capitole, politickém a náboženském centru města během starověku, tomuto místu s charakteristickou šedou dlažbou, křižovanou béžovými pruhy, které mu dodávají zcela geometrický vzhled, vděčí jeho plány jsou aktuální pro Michelangela, který jej zcela přepracoval na žádost papeže Pavla III. Nedaleko kostela Saint-Marie-in-Cosmedin nebudete riskovat klouby ve vyřezávané masce „Ústa pravdy“, která prý kouše lhářům do prstů. Konečně na samém severu Říma se můžeme vzpamatovat ze svých emocí procházkou po vile Borghese, která je, jak její název nenapovídá, nádherným krajinářským parkem ze 17. století.
Vatikán
Souhrn historie a kultury
Poslední konfety papežských států, Vatikán, sídlo katolicismu, je víc než jen poutní místo. Jeho četná muzea z něj také dělají chrám italského umění, posvátného i světského.
Severozápadně od Říma leží velké kruhové Svatopetrské náměstí a impozantní stejnojmenná bazilika. Srdce křesťanství, Vatikán je nejmenší stát na světě. Ale na jeho půl kilometru čtverečním se nachází jedenáct mezinárodně uznávaných muzeí. Nejkrásnější jsou Gregorian Etruscan Museum, Egyptian Museum, Pinacoteca Museum se třemi nádhernými obrazy od Raphaela a Pio-Clementino Museum. Sixtinská kaple je objektem veškeré pozornosti díky svému stropu, který si od Michelangela vyžádal čtyři roky tvrdé práce. Paolinská kaple, která k němu přiléhá, je méne známá. Uchovává však i umělcova díla, konkrétně dvě fresky na objednávku papeže Pavla III. Za dveřmi Vatikánu, které se zavírají každý večer o půlnoci, žije necelá tisícovka duší, které tvoří jazykovou mozaiku. Ve Vatikánu se mluví plynně italsky, ačkoli všechny texty, kterými se řídí stát, jsou psány latinsky. Francouzština slouží jako diplomatický jazyk a němčina je jazykem emblematických švýcarských gard. Tato vojenská síla, která měla na starosti těsnou ochranu papeže a dohled nad určitými vatikánskými budovami, byla zřízena na samém počátku 16. století po výzvě o pomoc od suverénního pontifika, který byl tehdy ohrožen. Švýcarská garda již není příliš početná, ale i přes poněkud folklórní aspekt jejich oblečení jsou to důsledně vyškolení profesionálové a rekrutováni podle přísných kritérií. Chcete-li se stát švýcarskou gardou, musíte být nejen švýcarské národnosti, ale také měřit více než jeden metr sedmdesát čtyři, být ve věku 19 až 30 let, být začleněn do švýcarské armády a být svobodný, s výjimkou případů, kdy jsme důstojníci.
Benátky
Podél kanálů
Město upjatých milenců je světově proslulé svým karnevalem. Ale to, co ho dělá krásným a okouzlujícím, může být jeho pád: město ohrožené stoupajícími vodami se pro Benátčany stalo příliš drahé. Zde je tedy dnes téměř výhradně vyhrazen pro turisty.
<< Laguna je za krásných večerů tak klidná, že se tam hvězdy netřesou<<, napsala romanopiskyne George Sand.
Sto osmnáct ostrovů a sto šedesát kanálů, které lze prozkoumat pěšky nebo vaporettem, jakýmsi vodním autobusem. Oslněné oči návštěvníků, kteří putují městem, jsou naplněny obrazy paláců, mostů a gondol.
Když vidíme Benátky tak krásné, zapomínáme na obtížnost, kterou představovala jejich pomalá výstavba. Město spočívá na síti hromad hluboko zakopaných v zemi, nad nimiž se kříží množství dubových a modřínových trámů, které tvoří základ budov. Abychom ( pro predstavu) si mohli udělat představu o tom, co výjimečná stavba představuje a město jich má mnoho, stačí uvést tento jediný údaj: Na podporu baziliky Santa Maria della Salute bylo instalováno více než milion pilot. Jak mohli Italové dostat zvláštní nápad postavit město na vodě? Proč nehledali pohostinnější zemi? V 6. století bylo zrození Benátek posledním možným řešením: po Gótech a Hunech Langobardi ohrožovali vesničany na souši. Uchýlili se proto do bažin, těžko přístupných pro lodě nájezdníků. Ale panování strachu v Benátkách trvalo jen chvíli. Město rychle získalo vévodu neboli dóže, který jej dokázal přivést k nové dynamice. Stejně jako jinde v Itálii šel ekonomický rozkvět ruku v ruce s rostoucím zájmem o architekturu a umění obecně, což zvyšovalo reputaci města. Dobytí Benátek Napoleonem Bonapartem na samém počátku 19. století ukončilo toto dlouhé období nezávislosti a okázalosti.
Hlavní místa města
Kdo by mohl věřit, že tak rafinovaná budova byla použita k tak těžké práci? Dóžecí palác, nejturističtější památka v Benátkách, byl až do 16. století částečně využíván k zavírání vězňů. Pod olovem pokrytými střechami stěží vydrželi zadržování v letních měsících. Jemný Most vzdechů vstoupil do legendy Benátek Za jeho světlíky ve stylu moucharabieh si představujeme diskrétní setkání nelegitimních milenců. Jeho využití však bylo zcela jiné: vedl z paláce Dodges do protější věznice. Pokud se na tomto krásném mostě ozývaly povzdechy, můžeme se vsadit, že to nebyly povzdechy spokojenosti! Před Dóžecím palácem leží Piazza San Marco, historické jádro města, které je ohraničeno Canal Grande. Náměstí mizející pod zmatenou masou chodců a holubů je klasickou pohlednicí Benátek. Bazilika stejného jména je zázrak: jednoduchá zděná svatyně původně vytvořená pro uložení těla patrona města svatého Marka se postupně proměnila v pozoruhodnou mramorovou stavbu zakončenou kupolí a zdobenou mozaikami ve zlatých barvách. v duchu syntézy mezi uměleckými vlivy Východu a Západu. Bazilika je známá svým oltářním obrazem zdobeným 3000 drahými kameny, Pala d'Oro.Stále na náměstí Piazza San Marco se nyní otočte směrem k věži s hodinami, nazývané také Maurská věž. Všimněte si okřídleného lva vytesaného do kamene, který se nádherně vyjímá na modrém pozadí budovy: stal se znakem města.
