Článek
Taky si pamatujete tu dobu, kdy tvrdě pracující rodič byl dobrý rodič?
Dnešní doba má hodnoty obrácené. Na sociálních sítích se úspěšní lidé chlubí tím, jak si vzali volno, protože rodina je nejdůležitější. Matky se stydí říct, že chtějí do práce. Už nevíme, co je normální.
Možná tu situaci znáte. Je 16.00. Školka má otevřeno do pěti. Zaklapnu počítač a běžím. Nepracovala jsem osm hodin, to bych nestihla. Dítě odvedu do školky, jsem doma v 8.30, makám, ale taky musím někdy obědvat. Ale běžím, protože vím, že moje dítě tam bude zdaleka poslední.
Přijdu do školky, a když mám štěstí, ještě si tam s ní ve čtyři nějaký nešťastník hraje. Většina dětí šla stejně domů po obědě. Když vynechám maminky, které jsou doma na mateřské, tak sakra, v kolik ti ostatní rodiče chodí domů z práce? Někdo dělá na směny, někdo má pracovní dobu flexibilní, ale když se s nimi bavím, tak to začínám chápat.
„Julinka nechce ve školce spát, tak já přijdu z práce dřív, vyzvednu ji a napracuju si to večer.“
„Musela jsem si vzít poloviční úvazek, plný bych s dvěma dětmi nezvládala.“
„Jsem na mateřské s tím mladším, jsou mu dva roky a je ještě malý na to, abych šla do práce, tak můžu vyzvedávat starší dítě po obědě.“
Protože dokonalý rodič pečuje místo práce
Všechny tři zmíněné průpovídky by si zasloužily uznalé pokývání hlavou od ostatních rodičů a jejich rodičů. Správný rodič obětuje svou seberealizaci, volný čas a spánek, aby vyhověl neutišitelné touze dítěte být stále s ním. A já se ptám, kam se podělo takové to baťovské heslo, že pracovitost je ctnost?
Mám flexibilní pracovní dobu a jsem za to ráda. Můžu vyzvednout děti po obědě a jít s nimi na koupaliště, když je krásně, a napracovat si to o víkendu, když je hnusně. Ale nedělám to často, protože přece jenom, ono to je náročné. Jednodušší je odpravit práci v pracovní době a pak mít volno. Nehledě na to, že klienti a kolegové o víkendu k dispozici nebudou. Mně to komplikuje mezinárodní trh, kdy musím vyřizovat sociální sítě a e-maily z Ameriky po večerech kvůli časovému posunu. Naštěstí už je pryč doba, kdy jsem měla klienty z Kanady a Indie a musela večer stíhat meetingy. To už nedělám, protože si chci zachovat zdravý rozum.
Point je, že já můžu, jsem spisovatelka, copywriterka, k práci mi stačí počítač a internet. Co dělají ti ostatní rodiče s tak flexibilní pracovní dobou? A proč je normální vzít si poloviční úvazek, aby člověk zvládal s prací péči o dvě děti, které obě dochází do nějakého školního zařízení? Jak pak nemá mít tolik rodin existenční problémy, když místo práce skládají LEGO a tvoří srdíčka z okurek k svačince?
Moc práce škodí, ale co málo práce?
Nechápejte mě špatně, workoholismus rodičovství neprospívá. Rodič, který maká devět hodin denně a k tomu hodinu dojíždí tam a zpět, bude dětem chybět. I když, pokud to nejde jinak a udělá si na rodinu čas na dovolené a o víkendu, tak co je vlastně špatně? Nebylo to kdysi normální? Není to i dnes v mnoha rodinách normální? Opravdu z dětí takto zaměstnaných rodičů rostou traumatizovaní jedinci? Jsem přesvědčená, že ne, pokud je tam jistota lásky a bezpečí, pokud si o víkendech a na dovolených na děti rodiče najdou čas, pokud jim po návratu z práce věnují pár minut, během kterých jim věnují nepřerušenou pozornost.
Sáhněme si do svědomí, kolik z nás v době mobilů a sociálních sítí i těch pár minut dětem dá, i pokud jsme doma celý den. Ale to je jiná.
Není to tak dávno, kdy práce byla nejvyšší hodnota. Kdy rodič, který zajistí rodinu finančně, je dobrý rodič. Peníze nejsou všechno. Ale dobrý příklad ano. Jaký příklad si berou děti, které vidí maminku obětovat pracovní i volný čas tomu, aby ani vystupovat z komfortní zóny nemusely? Jaký příklad pro svůj budoucí život si berou kluci, kteří vidí maminku obětovat svou kariéru rodině? Co asi budou očekávat od manželky? A hlavně, co pro naši společnost a budoucí prosperitu znamená, že tyto děti nevidí práci a vydělávání peněz jako ctnost, ale jako něco, co se může a má upozadit?
Společenský problém?
Ono se to projevuje i jinde. Když plánuji srazy nebo odjezdy na dovolenou, narážím na nepochopení. Když pracuji do čtyř odpoledne, pak teprve vyzvednu děti, tak ne, opravdu nemůžu vyrazit na dovolenou ve čtyři. A když přes den běhám s dětmi po doktorech a odpoledne doháním práci, tak ne, opravdu nestíhám běhat do školy pro učivo každý den. A ty kostýmy na karneval, koláče na soutěž v pečení ve školce a třpytivou dýni na výstavku vyrábím v noci, jako každá maminka. Ale přesto jsem jediná, která občas vysloví nahlas nestydatou myšlenku, že by těch akcí třeba děti ve školce a ve škole nemusely mít tolik, protože někdy bych taky chtěla spát.
Protože já si nevezmu volno z práce nebo poloviční úvazek, abych stihla vyřezat dýni navíc. Šla bych až tak daleko, že označím rodiče, kteří upřednostní manýry svých dětí, za nezodpovědné. Peníze nejsou všechno. Ale když nejsou, není nic. Když dostatečně nevyděláme, nemáme rezervu. Přijde krize, zboříme auto, vyhoří nám myčka, a co potom? Když dostatečně nevyděláme, nezajistíme se na důchod a zůstaneme dětem na krku. Nebudeme jim mít co poskytnout do začátku, až budou zakládat rodinu.
Tak nějak doufám, že tento článek vzbudí jen jednu emoci: že je zbytečný. Že to je jen nějaká sociální bublina, ve které žiju. Že předchozí odstavec bude všem připadat samozřejmý. Že většina rodičů pracuje, jsou na svou práci hrdí, většina matek školních dětí pracuje na plný úvazek a nemá z toho pocit viny. Protože jestli ne, jestli to, co vidím kolem sebe, je realita většinové české společnosti, tak naše už tak nepěkné ekonomické a demografické vyhlídky ještě o kousek zčernaly.
Zdroje:
https://www.theguardian.com/lifeandstyle/2021/may/18/parent-trap-why-the-cult-of-the-perfect-mother-has-to-end
https://kpmg.com/us/en/media/news/kpmg-working-parents-survey-2025.html
