Článek
Když v těchto dnech procházím centrem Drážďan, vidím všude kolem sebe přípravy na nejkrásnější období roku – přesto je tu něco jinak.
Dřevěné stánky s výzdobou už stojí a nad náměstím Altmarkt, kde se každoročně pořádá nejstarší vánoční trh v Německu „Striezelmarkt“, se brzy rozzáří letos trochu oškubaný vánoční stromeček z Pirny. Kolem se rozvoní omamná vůně mých oblíbených pražených mandlí a svařeného vína. Pro fajnšmekry bude k dostání i několik druhů štol. Všemu dominují precizně vyřezávaní panáčci životní velikosti a obří pyramida ze známé manufaktury z Krušných hor. Nedávno jsem s dcerou v počítači otevřela starou složku s fotografiemi z adventu roku 2009. Při pohledu na ně, na tu vůkol klidnou a pohodovou atmosféru, mi došlo, na jak moc věcí jsme si mezitím potichu zvykli.
Pojďme to tedy vzít pěkně od začátku. Snímky z roku 2009 zachycují stejné náměstí i radnici, ale (páni, to je nevídané) především volný pohyb. Masa lidí se přelévá z jedné ulice do druhé bez jakéhokoliv omezení. Žádná stopa po těžkých betonových kvádrech. Ani po policejních dodávkách. Dnes tu však ozbrojené hlídky (mnohdy i se samopalem) korzují sem a tam. Slouží jako odstrašující opatření po teroristických útocích na vánoční trhy v Berlíně (2016) a Magdeburgu (2024). Co naplat, tyto kulisy k (před)vánoční atmosféře německých měst už zkrátka neodmyslitelně patří.

Vánoční trh Striezelmarkt v roce 2009 bez jakýchkoliv omezení
Zvykli jsme si na „nový normál“
Když v Německu žijete šestnáct let, proměnu vánočního města nevnímáte jako náhlý šok. Přichází plíživě, rok po roce. Nejprve se v centru Drážďan objevily „nenápadné“ sloupky na okrajích pěší zóny. O rok později vyrostly zátarasy, které měly zastavit rozjeté auto. Pak kromě policejních hlídek přibyla hlášení, abyste si hlídali batohy a nenosili s sebou větší zavazadla. Nakonec – jako minulý a předminulý rok – výstraha zákazu nošení nožů. Což, pozor, platí i pro kapesní nože neboli rybičky. Za porušení tohoto nařízení vás při namátkové kontrole čeká pokuta ve výši až 10 000 eur.
Jako autorka historických románů se ráda probírám archivy a trávím spoustu času studiem toho, jak se v minulosti měnila evropská společnost. A jedna věc mě nepřestává fascinovat: lidská schopnost přizpůsobit se válce, teroru nebo totalitě a přijmout to či ono jako běžnou normu. Stručně řečeno: co by nám ještě před patnácti lety připadalo naprosto absurdní, je dnes úplně normální. Němci se pochopitelně bouří (předně na sociálních sítích), nejsou slepí ani hloupí, ale dělají to tiše.
Kouzlo Vánoc, které si menší trhy už nemohou dovolit
Drážďanský „Striezelmarkt“ je nejstarším vánočním trhem v Německu, jeho tradice sahá až do roku 1434. Vedle něj program nabízí mnoho dalších, menších trhů. Právě ty ale bojují o přežití – vysoké náklady spjaté s bezpečnostními opatřeními jsou pro jejich pořadatele neúnosné, proto se řada z nich letos ani v příštích letech neotevře.
Navzdory těmto škrtům saská metropole o své adventní kouzlo úplně nepřišla. I letos sem zamíří desetitisíce Čechů, aby si předvánoční atmosféru užili. A dělají dobře – město za to stojí, ne že ne. Jen při procházce mezi stánky možná na vteřinu zvednete oči od hrnku s horkým punčem a všimnete si masivních zábran na okrajích jednotlivých trhů.
Otázka, kterou si politici nechtějí položit: Proč?
A jsme u jádra pudla. Po letech nezvládnuté migrační politiky, oslabování vnitřní bezpečnosti a naivní víry vládnoucích elit, že se odlišné kulturní vzorce samy od sebe bezbolestně sladí s evropskými tradicemi, přišel účet.
A ten, milí čtenáři, neplatí politici v Berlíně, nýbrž my – občané. Platí ho obyčejní lidé (já, moje rodina a sousedé) ztrátou bezstarostnosti, spolkové země miliony eur za bezpečnostní opatření a jednotlivá města tím, že se z jejich historických náměstí stávají střežené pevnosti.
Místo toho, aby se řešila příčina, tedy to, proč v Evropě (co si budeme, tento problém se týká všech západních zemí bez výjimky) vyrostlo reálné riziko útoků na symboly naší kultury a Vánoc, se řeší jen následky. Oplocujeme sami sebe. Chráníme naše křesťanské tradice tím, že je zavíráme za jakési bariéry, zatímco skutečné problémy se ze strachu z nálepek pravicových extremistů zametají pod kobereček. Pššt, o tomhle se přece nemluví.
Společnost, která přestane pojmenovávat příčiny svého ohrožení pravými jmény a začne své vlastní omezování vydávat za nutný krok, pomalu vyklízí pole. Dennodenně vnímám její náladu kolem sebe – v obchodech, v práci i ve školce u dcery – a tak si troufám tvrdit, že valná většina mých německých spoluobčanů považuje „opevnění“ vánočních trhů, potažmo měst, nejenom za absolutní selhání politiků sedících v Bundestagu, ale také za úplnou rezignaci. Z historie přece víme, jak to začíná. Nejdřív se obětuje svoboda slova (v řadě německých měst se tradiční označení vánoční trh stále častěji nahrazuje neutrálním názvem zimní trh – „Wintermarkt“) a otevřený prostor, a nakonec i svoboda samotná. A tím padá demokracie.
Jsou naše křesťanské tradice skutečně v ohrožení? Jak celou situaci vidíte vy?
Vnímáte bezpečnostní opatření a zátarasy na německých vánočních trzích jako nutnou ochranu, která vás svou přítomností uklidňuje, nebo vám spíš kazí adventní atmosféru? Napište mi svůj pohled do komentářů.
