Článek
Bydlím v krásné vesnici u řeky. Jsem tu od narození a miluju to tady. Máme dům po rodičích, který postupně opravujeme, máme krásnou zahradu, bazén. Prostě ideální místo kousek od Prahy. Jen mi to celý znechutil náš soused. Nepracuje. Má peníze od maminky. Bydlí spolu v domě. Myslím, že nikdy pan soused nepracoval. Podle toho také vypadají jeho činnosti. Party u bazénu na zahradě jsou v létě dost časté. A k takové party patří i hudba. Bohužel většinou techno hudba a bohužel hodně nahlas.
Když zrovna není party u bazénu, tak je ve sklepě. Okna směřují přímo k nám. Tak si večer po práci lehnete do postele, máte otevřená okna, protože je teplo a chcete spát. A pan soused si pozval kamarády. Hudba hraje na plné pecky a probíhá hlasité komentování všeho možného. Takže vám nezbývá nic jiného, než si zavřít okna a potit se v posteli a snažit se usnout.
A není to bohužel jen o hudbě a hlasitému hulákání. Těsně k našemu plotu si zasadili soused kdysi stromy, ty hodně vyrostly a nikdo se o ně nestará. Oni rostou a rostou. Větve zasahují k nám, stíní nám. Takže u našeho bazénu nemáme moc slunce.
Loni jsme se snažili problémy se sousedy řešit. Slušně jsme je žádali o ostříhání stromů. Bohužel nic se nestalo. Většinu větví, které zasahují k nám na zahradu jsme si ostříhali sami. Vyčistili jsme si okapy na garáži, kde jsou napadané větvě, listy, kousky tújí a ucpávají odtok. Žádali jsme souseda o ztišení hudby a musím říct, že to bylo vícekrát. Jeho odpověď: „Víte, že hudba léčí“ a smál se.
Nechci volat policii, nechci mít spory. Chci jen, aby soused respektoval, že tady nebydlí sám. Chci toho tak moc?
