Článek
Emotivní video nemocného třiadvacetiletého florbalisty bez šance na vyléčení v posledních dnech obletělo Česko. Mladý sportovec Adam Choma z Ostravy před časem podstoupil operaci nádoru na mozku. Rakovinu po radioterapiích a chemoterapiích překonal. Když se vrátily bolesti, vyhledal znovu odbornou pomoc. Lékaři ho ale přesvědčovali, že je zdravý. Podcenili jeho příznaky i přes jeho onkologickou anamnézu. Že se rakovina vrátila, vyšlo najevo pozdě.
Bagatelizace příznaků u mladých pacientů je až příliš častá. Oddaluje diagnózu a zahájení léčby, což může negativně ovlivnit nejen kvalitu života, ale snižuje i šance na vyléčení nebo délku přežití. Adamův příběh není jen soukromou tragédií, je také zrcadlem systémového selhání.
Rakovina je často vnímána jako nemoc starších lidí, jenže věk není ochranný štít. Výskyt nádorových onemocnění u dospívajících a mladých lidí podle dat z evropsky vyspělých zemí postupně narůstá zhruba o procento ročně. Pacienti ve věku 18 až 39 let tvoří tři až čtyři procenta všech nově diagnostikovaných případů rakoviny. Evidují to i v Masarykově onkologickém ústavu v Brně (MOÚ, TZ 26. 2. 2024), kde ročně léčí v průměru 1300 pacientů ve věku od 18 do 39 let, z toho téměř 400 ve věku od 18 do 30 let. O to závažnější je, když lékaři jejich příznaky zamění za únavu, stres nebo přecitlivělost.
Předpoklad místo vnímavosti
Výmluvný je případ novinářky Adély Ježkové (Adély Svadba). Ve 25 letech trpěla krvácením a bolestmi, přesto ji lékaři opakovaně odbývali s tím, že si vymýšlí. Na diagnózu zhoubného nádoru tlustého střeva čekala mnoho měsíců. Musela přesvědčovat zdravotníky, že není hysterka, že nepotřebuje psychologa a na rakovinu není „moc mladá“.
Svou zkušenost popsala ve dvou článcích na serveru Refresher. Mladé pacientce nabízeli léky na úzkosti místo vyšetření kolonoskopií, které si musela nakonec sama vyběhat a vyvzdorovat:
„Bojím se, že je to nádor.“
„Prosím vás, nádor ve 25 letech? To určitě ne. Nesmíte tolik hledat na internetu.“
„A nebylo by alespoň možné se k vám nějak objednat na CT?“
„V žádném případě. Musíte počkat na kolonoskopii.“
„Volala jsem různě po Česku, všude mě můžou vzít nejdřív za půl roku. Jak mám tu bolest vydržet?“
„Jestli chcete, napíšu vám neurol.“
Rozhoduje každý týden
Ne všechny nádory rostou pomalu. Některé mohou být překvapivě agresivní a šířit se velmi rychle. Často se vyskytují právě u mladých pacientů. Pár týdnů navíc bez diagnózy může znamenat rozdíl mezi lokálním a metastatickým onemocněním. Opožděná diagnóza znamená horší prognózu a často i zásadní zásah do životních plánů. Mladí pacienti přicházejí o práci, možnost mít děti a ztrácí i důvěru nejen v lékaře, ale v systém, který je měl chránit.
V podobné situaci se ocitla v roce 2016 osmadvacetiletá Kateřina Koubová. Nahmatala si bulku v prsu, ale gynekolog ji odbyl s tím, že „to nic nebude, možná nachlazení“ a téměř ji odmítl vyšetřit. Během dohadování s lékaři zjistila, že je těhotná. Následná diagnóza rakoviny ji donutila těhotenství ukončit. „Začala se mi vytrácet naděje na vytoužené miminko, ale stále jsem měla strašnou chuť žít, nedokázala jsem se smířit s tím, že bych měla umřít ve 30 letech,“ popsala pro Zdravotnický deník. Prošla operací, chemoterapií i ozařováním. Po roce přišel další šok v podobě metastáz do jater.
Skutečnost, že jedním z hlavních důvodů zpožděné diagnózy rakoviny u adolescentů a mladých dospělých je nízká ochota lékařů uvažovat o vážném onemocnění u mladého pacienta, dokládá i studie publikovaná v roce 2023 v Journal of Psychosocial Oncology Research and Practice. Ukazuje, že se vyšetření odkládají a varovné signály přisuzují stresu, hormonům nebo nachlazení. Lékařům chybí školení zaměřené právě na tuto věkovou skupinu a někteří z nich váhají s dalšími vyšetřeními i ze strachu, že budou zbytečně zatěžovat zdravotnický systém. Autoři studie apelují na potřebu změny uvažování i praxe: neptat se „Jak pravděpodobné to je?“, ale položit si otázku „Co když je to nádor?“
