Článek
Představte si, že ekonomika je jako velký stroj, který pohání naše každodenní životy, od nákupu chleba až po stavbu nových domů. Když tento stroj začne zadrhávat, lidé přicházejí o práci, obchody ztrácejí zákazníky a celá země zpomaluje. Právě tehdy přichází na scénu keynesiánská ekonomie, kterou vymyslel britský ekonom John Maynard Keynes během Velké hospodářské krize ve 30. letech 20. století. Pojďme si vysvětlit, co to je, jak to funguje a proč to není dokonalé.
Co je to keynesiánská ekonomie?
Keynes si všiml, že když lidé přestanou utrácet peníze, například protože přišli o práci nebo se bojí o budoucnost, ekonomika se zpomalí. Je to jako když přestanete šlapat na pedály u kola: kolo jede pomaleji a nakonec se zastaví. Podle Keynese může vláda pomoci ekonomiku „rozjet“ tím, že do ní naleje peníze. Jak? Například postaví nové silnice, školy nebo pošle lidem peníze, aby je utratili. Když lidé utrácejí, obchody vydělávají, firmy najímají zaměstnance a ekonomika se zase rozbíhá.
Jak to funguje v praxi?
Představte si malé město, kde najednou zavřou velkou továrnu. Lidé přijdou o práci a přestanou chodit do místních obchodů, kaváren nebo ke kadeřníkovi, protože nemají peníze. Obchody pak nemají zákazníky a kavárny zkrachují. Keynes by řekl: „Vláda by měla zakročit!“ Třeba postavením nového mostu v tomto městě. Stavební firmy najdou práci, zaměstnají lidi, ti začnou utrácet peníze v obchodech a kavárnách, a najednou se město zase „rozjede“. Tomuhle se říká multiplikační efekt. Když vláda utratí třeba 100 milionů, může to v ekonomice vytvořit mnohem větší pohyb, protože peníze kolují dál.
Kdy to pomohlo?
Keynesovy nápady se poprvé osvědčily během Velké hospodářské krize, kdy prezident USA Franklin D. Roosevelt spustil program New Deal. Vláda investovala do staveb, jako byly nové silnice či přehrady a dala tak práci milionům lidí. Podobně se keynesiánské myšlenky použily během finanční krize v roce 2008 nebo během pandemie koronaviru, kdy vlády posílaly lidem peníze nebo podporovaly firmy, aby přežily.
Proč to není dokonalé?
I když keynesiánská teorie může ekonomiku nakopnout, má své stinné stránky. Když vláda utratí moc peněz, může to způsobit vyšší ceny (inflaci). Představte si, že všichni najednou dostanou peníze a chtějí koupit chleba, ale pekárna nestíhá péct. Cena chleba pak stoupne, protože je ho málo. Navíc, když si vláda na své projekty půjčuje, vytváří dluhy, které jednou budeme muset splatit, například vyššími daněmi.
Další problém je, že vláda ne vždy ví, jak peníze utratit efektivně. Někdy se peníze utratí za projekty, které moc nepomohou, nebo se rozhodnutí zpozdí kvůli byrokracii. A co když lidé vědí, že vláda teď utratí hodně, ale později zvýší daně? Možná raději začnou šetřit místo utrácení, a plán tak nevyjde.
Je to lék na všechno?
Keynesova teorie je skvělá, když je krize a ekonomika potřebuje rychlou pomoc. Ale pokud se na ni spoléhá příliš, může to přinést více škody než užitku. Například v 70. letech se v USA stalo, že ve stejnou chvíli rostly ceny a lidé zároveň přicházeli o práci. Tehdy na to keynesiánská teorie neměla žádnou odpověď. Také se někdy zapomíná na to, že dlouhodobě ekonomiku pohání hlavně inovace (třeba nové technologie) a produktivita (když firmy vyrábějí více za méně peněz), nikoliv pouze vládní výdaje.
Závěr: Pomoc, ale s rozumem
Keynesiánská ekonomie je jako první pomoc pro ekonomiku v krizi, může zachránit situaci, když je nejhůř. Ale není to kouzlo, které vyřeší všechny problémy. Aby ekonomika dlouhodobě prospívala, potřebuje víc než jen vládní peníze. Potřebuje především chytré firmy, nové nápady a rozumné hospodaření. Je to jako s autem: když se porouchá, můžete ho roztlačit, ale bez pravidelné údržby a kvalitního paliva daleko nedojede.
