Článek
Česká Republika se konečně odhodlala ke zřízení pozice dětského ombudsmana, což je skvělé. Po nejednoznačném období implementace inkluze i reformě péče o nejmenší děti v zařízeních náhradní rodinné péče, je tu další možná inovace, která může pozitivně posílit práva dětí. Každá dobrá myšlenka se zcela jistě cení, kéž by tedy tato novela zákona dopadla skutečně v praxi „pro bono.“
A tím by i zde třeba mohl být jen tak tipnu ze své praxe „nej zájem dítěte.“ Jenže, aby to nebylo tak jednoduché, vítejme v ČR, má to „jen“ několik drobných úskalí.
Uvedenou funkci může zastávat osoba s právnickým vzděláním. Tudíž skutečně pomůže v praxi a pro praxi další právník „vedle“ Veřejného ochránce práv, který bude od stolu rozhodovat o kauzách dětí? Právníci i legislativci jsou naprosto nezbytná i potřebná součást aparátu, ale na pozici dětského ombudsmana? Pokud bude „pouze studovat“ spisy a sem tam se pokusí o nějakou prudkou inovaci právního řádu, který se u nás mění v oblasti práv dětí opravdu snadno a velmi pružně…Zhruba tak jednou za 10 až 30 let v průměru. Nebo se zabydlí v komfortní zóně PR na konferencích a mediálních show? Tudíž bude se jednat o funkci legislativní, reprezentační nebo vlastně jakou? Výše popsané dětem v praxi pomůže jen sporadicky.
Novela zákona je to tedy velmi svobodomyslná…Nakonec je možno vybrat i někoho z řad soudů. Senzace. Je fakt, že z brněnských soudů je to jen co by kamenem dohodil, to chápu, ale…
Tudíž opět další osoba, která se svým aparátem „načerpá“ pouze informace ze spisového materiálu a rozhodne se svým aparátem něco od stolu? Dost vzpomínám na pár návštěv týmu Veřejného ochránce. OSPODY vždy jásaly, protože „výlet do praxe a života nehorních 10 tisíc a neprávníků,“ to vždy byl pro běžného pracovníka, rodiče i děti v uvedených příbězích další námět těžce popsatelný- něco mezi černou kronikou a červenou knihovnou. Jednoznačně ale zážitek na celý život, na který se prostě nezapomíná. O tom, co a jak skutečně pomůže v praxi, to by zřejmě bylo na obsáhlou diskuzi.
Je fajn, že nyní budou mít orgány sociálně právní ochrany - to jsou ti, kteří dělají tu práci s živými lidmi, „za zády“ tyto ochránce hned dva. Splněný sen nejen pro děti, ale zcela jistě i pro pracovníky OSPOD.
Smím se tedy ptát, jak a komu dětský ombudsman pomůže v praxi a v čem konkrétně nejvíc? Myslím tím v praxi a živým dětem.
My jsme totiž v některých „zaváděních“ vcelku zajímavý stát. Máme zde celou řadu zmocněnců. Někteří nám naopak stále chybí. Například kromě řešení geopolitických dezinformací a propagandy, by se dost hodil i nějaký ten kovaný odborník na nové technologie a online práva dětí, když už jsem zase u těch „práv dětí“ a nejen ombudsmanů.
A že takového dětského ombudsmana může navrhovat pouze politická úroveň? To jako vážně? Zcela jistě se skuteční odborníci nachází právě v těchto kruzích, to je určitě taková běžná praxe, že když jste letitý odborník na sociálně - právní ochranu dětí, tak se zřejmě věnujete převážně v praxi výkonu sociálně - právní ochrany dětí a nemáte logicky moc čas na parády a přehlídky v poslanecké sněmovně a v těchto kruzích. Tudíž těžko se o mnoha skvělých odbornících z praxe dozví někdo legislativně kompetentní, pokud nejste tedy výherce v loterii a nemáte běžně v parlamentu, senátu nebo ještě výše, známé a přátele. Tudíž už samotnými „pravidly“ pro výběr je vcelku omezena nejedna kompetentní „výkonná osoba“ -skutečný odborník. Nebo je lepší někdo, kdo pak tedy fakticky pouze rozšíří řadu politicko-právnických institutů, vytvoří další administrativní zátěž pro již tak značně zahlcený státní aparát a bude potřebovat několik asistentů, nikoliv ale odborníky z praxe?
Že nám chybí síť pediatrů a dětských psychiatrů, to nikoho moc netrápí nebo možná i trápí, ale na tohle není dost financí a tak. Jen „náplast“ v podobě dublování veřejného ochránce práv, to rozhodně vyřeší potřeby dětí i sníží dlouhodobě neutěšený stav duševního zdraví dětí a mládeže a možností dostupné péče o děti v oblasti duševního zdraví? Prevence se vyplatí, že? I když my občas raději počkáme na nějakého toho agresora a pak se strašně všichni divíme, že se dějí i nepěkné věci a že předběžná ochrana je opravdu víc fajn nástroj než hašení již značných požárů a škod.
Také třeba potřebujeme posilovat kvalitní koordinátory, protože se nacházíme v době mnoha disciplín i diverzit, které ale nikdo není moc schopen nějak efektivněji korigovat - online prostředí a závislosti a rizikové jevy dětí a mladistvých jsou jako vcelku též palčivá otázka a problém. Děti nám dnes totiž frčí nejen na online nadměrném užívání technologií i virtuálních obsazích. Tudíž díky za dary v podobě pokusů o vytrhnutí trnu z paty programy typu „bezpečného dětství“, ale jestli nechceme jen další aparát „pro forma“ a funkci pro funkci…
Nebylo by dobré rovnou už vytvořit nějaké státní institucionální multidisciplinární poradenské centrum, jehož součástí může být odborník na ochranu práv dětí, spolupracující se všemi zmocněnci a VOP, UMPOD i OSPOD a do něj je možno jmenovat člověka, který prošel praxí a systematickou přímou prací s dětmi a jejich příběhy v terénu? Jen nápad. Ale ani toto není samozřejmě komplexní, rychlé a dokonalé řešení. To bychom museli mít dětské ombudsmany ve všech krajích i obcích…A pak taky asi kouzelnou hůlku a možná i přímo Harryho Pottera.
A teď jaká by byla vlastně „ombudsman“ agenda, když už máme OSPOD? Odborníků v řadách širší veřejnosti i v politické elitě máme zřejmě dost, ale tak nějak nám docházejí skuteční tvůrci kvalitních obsahů, hybatelé a hlavně skuteční živí odborníci pracující s cílovými skupinami a zvlášť zranitelnou skupinou dětí a mladistvých přímo v terénu a každodenní praxi. Tak by možná bylo fajn, kromě tvorby nových a nových pozic i pracovních skupin, dát těmto pozicím nejprve kvalitní obsah a skutečný význam a vybudovat na tomto základě i kvalitní rámec a systém vzdělávání i pomoci rodičům i dětem. A to právě s ohledem na jejich práva.
A jako perlička závěrem. První návštěva takovéhoto dětského ombudsmana by mohla být třeba v Brně na Kuncovce, ne? Moc fajn místo. Protože například filmový snímek Dům bez východu - uvedený na Festivalu Jeden svět o lidských právech, třeba dost výstižně demonstruje, jak to s těmi právy dětskými i dospělých občas v praxi může být. Trochu si pak sice připadáte jako v takovém smutném zlatokopeckém westernu divokého západu a ne v Brně.
Pak je například i zajímavé pro vystoupení z komfortní zóny zhlédnout minisérii na Netflix s názvem Adolescent. Tedy jen pokud se můžete dívat z dálky a tepla obýváku a nestalo se Vám něco takového přímo v profesní praxi. Pak zde dost často i volíte a přemýšlíte hodně nad tím, co je konkrétně právo dítěte, kde začínají i končí lidská práva a kde začíná ochrana společnosti. A tyhle zkušenosti fakt nenajdete „jen“ ve spise a v politické reprezentaci.
Tudíž velmi kvituji, že se něco takového konečně děje i u nás. Práva dětí online i offline je rozhodně potřebné řešit, ale prosím, i konkrétně v praxi. Děkuji za pochopení. Doufám tedy , že výběr i náplň práce dětského ombudsmana bude novým začátkem pro dlouhodobý posun sociálně - právní ochrany dětí. A to v komplexní rovině včetně prevence, osvěty i vzdělávání dětí a jejich rodičů. Pak to nebude jen další výkřik do tmy.
