Článek
Jako správný Čech miluji slevy. Často podlehnu nákupu hloupostí, které vůbec nepotřebuji, ale za ty prachy to tam přece nenechám! Jsem shromažďovací typ, musím mít všechno několikrát. Co kdyby se mi jedno rozbilo, musím mít náhradu hned po ruce, vždyť nákupní centrum mám celé dvě minuty od domu! A tak když jeden nejmenovaný hypermarket, vzdálený ony dvě minuty od domu, chystal uzavření na měsíc z důvodu přestavby, vyvolalo to ve mě přímo extázi! To bude pošušňáníčko. To budou úlovky.
Celá akce začala tak dva měsíce předem, a to explozivním přemnožením toaletního papíru po ploše. Toaletní papír se objevoval všude tam, odkud mizely původní položky zboží. Postupně už ho bylo tolik, že to bylo až na usmání. Čekala jsem na žluté cenovky a lítala po ploše jako motorová myš. Ulovila jsem například oblečky na miminko v ceně korunu za kus, no uznejte, tohle tady nemůžu nechat. Mám přeci dospělou dceru. Dceři je sice 27 let, ale má to jeden háček. Ona zatím žádné děti nemá a možná je ani nechce, což mi sdělila mezi řečí. Očekávané pochvaly a chrochtání nad roztomilostí malinkých kousků jsem se nedočkala.
První neúspěch mě neodradí, to ne. Ale budu postupovat strategicky. Koupím si jen to, co opravdu potřebuji, což je? Prací prášek, to je ono, jde se lovit s rozvahou. V oddělení drogerie postupně přibývaly žluté slevové cenovky a zboží mizelo z regálů. Zabodla jsem svoje světlomety do regálu na příslušná místa a co nevidím. Hypermarket zveřejnuje maximální, minimální a současnou cenu. Světe div se, výprodejová cena je vyšší než minimální (běžná akční). Ti bdělejší si toho všimli, méně, bdělí utráceli o sto šest. Poloprázdné regály hovořily jasnou řečí: strategie žlutých cenovek zafungovala. Prodejní strategie se vydařila.
