Článek
Jako většina Pražanů jsem brala MHD jako nutné zlo. Jako způsob, jak se dostat z bodu A do bodu B, aniž bych musela řešit parkování nebo platit za taxi. Nic víc, nic míň. Ranní tlačenice v metru, odpolední vedro v tramvaji, večerní čekání na noční autobus. Rutina. Nuda. Každodennost.
A pak přišla ta osudná středa. Den, který změnil můj pohled na městskou dopravu navždy. Den, kdy jsem pochopila, že nepotřebuji létat do Afriky na safari nebo do Ameriky na horskou dráhu, abych zažila adrenalin. Stačí mi jízdenka za 40 korun a trocha odvahy.
Bylo to v tramvaji. Klasická ranní špička, lidé namačkaní jako sardinky, všichni nevyspalí, podráždění, spěchající do práce. Stála jsem uprostřed vozu, jednou rukou se držela tyče, druhou svírala kabelku. Nic neobvyklého. A pak to přišlo. Prudké brzdění, které mě katapultovalo vpřed jako z praku. Letěla jsem vzduchem, minula několik překvapených spolucestujících a skončila v náručí stejně překvapeného muže v obleku.
„Promiňte,“ zamumlala jsem, červená jako rajče.
„To nic,“ usmál se. „Aspoň mám konečně důvod promluvit na nejhezčí ženu v tramvaji.“
A tak začal můj románek s Petrem – a s adrenalinem v MHD. Od té doby jsem začala vnímat každou jízdu jako potenciální dobrodružství. Jako příležitost zažít něco nečekaného, vzrušujícího, nezapomenutelného.
Jednou jsem jela s řidičem autobusu, který zřejmě v minulém životě závodil v rallye. Každá zatáčka byla výzvou, každý semafor příležitostí dokázat, jak rychle dokáže zrychlit z nuly na padesát. Držela jsem se tyče tak křečovitě, že jsem měla otisk dlaně ještě dva dny poté. Ale musím přiznat – byla to jízda! Vzrušující, nečekaná, nezapomenutelná.
A co teprve, když do této směsice přidáte další cestující. Ty fascinující exempláře lidského druhu, které potkáte jen v MHD. Muže, který si v metru stříhá nehty. Ženu, která telefonuje tak hlasitě, že víte o jejím milostném životě víc než její gynekolog. Teenagery, kteří pouštějí hudbu z mobilu bez sluchátek, jako by byli jediní ve voze. Nebo ty odvážlivce, kteří jedí kebab v přeplněné tramvaji – to chce opravdu kuráž!
Takže příště, až budete plánovat dovolenou plnou adrenalinu, zvažte alternativu. Místo drahého zájezdu do Afriky si kupte měsíční kupon na MHD. Místo bungee jumpingu zkuste přestup na Florenci v pátek odpoledne. Místo raftingu nastupte do autobusu s řidičem nováčkem. Garantuji vám, že zážitků budete mít dost – a ušetříte spoustu peněz.
A kdo ví? Možná potkáte svého Petra, jako já. Možná objevíte část města, o které jste nevěděli. Možná zažijete dobrodružství, na které budete vzpomínat ještě dlouho poté.
Protože pravda je taková, že adrenalin není o tom, co děláte, ale jak to vnímáte. O tom, jak otevření jste novým zkušenostem, jak ochotní jste vidět dobrodružství i v každodennosti. A městská hromadná doprava? Ta je plná dobrodružství. Stačí jen nastoupit a nechat se unášet – doslova i obrazně.
Takže až příště budete stát na zastávce a čekat na svůj spoj, zkuste se na to podívat jinak. Ne jako na nutné zlo, ale jako na začátek dobrodružství. Jako na příležitost zažít něco nového, vzrušujícího, možná i trochu nebezpečného. Protože věřte mi – cestovatelský adrenalin můžete zažít i v MHD. Stačí jen otevřít oči a nechat se překvapit.
A pokud náhodou potkáte řidiče tramvaje, který brzdí, jako by chtěl otestovat Newtonovy zákony, poděkujte mu. Právě vám dal dávku adrenalinu, za kterou byste jinde zaplatili tisíce. A možná vás dokonce katapultoval do náruče vaší životní lásky – jako se to stalo mně.
Protože v MHD, stejně jako v životě, nikdy nevíte, kam vás další zastávka zavede.
