Článek
Ještě před pár lety působila spíš jako zahradnická kuriozita, na kterou člověk narazil hlavně u nadšenců do netradičních odrůd. Dnes se ale bílá jahoda pomalu dostává i k běžným pěstitelům. Láká vzhledem, o kterém se bude mluvit, ale i chutí, která je trochu jiná než u klasických červených jahod. Nejde přitom o žádný složitý exotický výstřelek. Pineberry se pěstuje velmi podobně jako běžný jahodník a podle pěstitelských doporučení jí svědčí slunné místo, propustná půda a dostatek organické hmoty.
Jahoda, která mate vzhledem
Kdo čeká červené plody, ten by mohl být u bílé jahody trochu zmatený. Zralá pineberry totiž zůstává světlá, někdy až krémově bílá, a výraznější barvu mají hlavně drobná semínka na povrchu. Právě červená semínka bývají jedním ze znaků, že plod už dozrál.
Na talíři pak působí skoro jako malá rarita. Vypadá něžně, trochu nedokončeně, ale chuťově umí překvapit. Pineberry se běžně popisuje jako bílá jahoda s červenými semínky a ananasovým tónem, i když je fér dodat, že intenzita chuti se může lišit podle odrůdy, zralosti i podmínek pěstování.
V květináči se jí daří překvapivě dobře
Ne každý má zahradu, záhon a čas trávit celé víkendy mezi rostlinami. Právě proto se bílá jahoda hodí i pro lidi, kteří mají jen balkon, terasu nebo menší dvorek. Jahodníky obecně patří mezi rostliny, které se dají v nádobách pěstovat velmi dobře, protože nemají přehnaně náročný kořenový systém. Důležité je zvolit dostatečně velký květináč, propustný substrát a dát pozor, aby srdíčko rostliny nebylo zahrnuté příliš hluboko zeminou.
U pineberry platí podobná pravidla jako u klasických jahod. Potřebuje světlo, ale zároveň nemá ráda přemokřené kořeny. Substrát by měl být stále mírně vlhký, nikoliv rozbahněný. V horkých dnech může květináč na balkoně vysychat mnohem rychleji než záhon, takže rostlinu je potřeba pravidelně kontrolovat. Při pěstování pineberry se doporučuje úrodná, dobře propustná půda, mulčování a přibližně 25 až 38 milimetrů vody týdně během sezony.
Největší chyba je čekat, až zčervená
U klasických jahod má člověk jasno. Jakmile jsou sytě červené a voňavé, je čas sklízet. U bílé jahody to tak jednoduché není. Tady je potřeba sledovat jiná znamení. Plod by měl být světlý, působit plně vyzrálým dojmem, lehce povolit na dotek a mít červená semínka. Pokud budete čekat na výraznou červenou barvu, pravděpodobně se jí nedočkáte.
Zajímavé je také to, že plody mohou při větším vystavení slunci lehce zrůžovět. To ale neznamená, že je s rostlinou něco špatně. U některých bílých jahod se tento efekt objevuje přirozeně a pěstitelé ho znají.
Malá zvláštnost, která udělá velkou parádu
Bílá jahoda není rostlina, která by musela nahradit všechny klasické jahodníky. Spíš je krásným doplňkem pro každého, kdo chce zkusit něco nového a mít na balkoně nebo zahradě plodinu, která okamžitě vzbudí pozornost. Hodí se do dezertů, ovocných misek, na zdobení i jen tak k ochutnání přímo z keříku.
Velkou výhodou je, že nepůsobí jen jako okrasná rarita. Při správné péči může opravdu plodit a odměnit pěstitele něčím, co běžně v supermarketu nepotká. A právě v tom je její půvab. Vypadá, jako by ještě čekala na dozrání, ale ve skutečnosti už může být připravená ukázat, proč se o ní letos tolik mluví.
Zdroje:
