Článek
Když jsme se rozcházeli, byla jsem přesvědčená, že to zvládneme. Žádné velké hádky, žádné dramatické scény, jen tichý konec vztahu, který už dávno nefungoval. Říkala jsem si, že pokud se budeme oba snažit, naše děti to zvládnou a neponesou si následky toho, co se stalo mezi námi. První měsíce to tak opravdu vypadalo. Respektovali jsme se a domlouvali se v klidu.
Jenže jakmile mi oznámil, že má novou partnerku, začal se měnit. Nejdřív jsem si toho všímala jen okrajově. Přinášel dětem hračky, které nepotřebovaly, jen aby se pochlubil, jak je pozorný. Na každém kroku zdůrazňoval, jak si teď umí udělat čas, a přitom během vztahu tvrdil, že je pořád v práci. A bůhví proč jsem měla pocit, že každá jeho slova mají skrytý význam. Jako by potřeboval dokázat, že je lepší rodič než já.
Nová žena v jeho životě všechno změnila
Když děti poprvé přivedl k partnerce, netušila jsem, jak moc to ovlivní atmosféru mezi námi všemi. Přijely nadšené a pořád dokola opakovaly, jak je tam krásně a jak výborně nová teta vaří. Usmívala jsem se, i když mi bylo těžko. Bylo to poprvé, kdy mi došlo, že nejde jen o nový vztah. On se skrze ni snažil ukázat, že dokáže vytvořit domov, který jsem já nezvládla.
Postupně jsem si všímala dalších změn. Najednou řešil každý detail, který se týkal dětí. Ptával se, co jedly, kdy šly spát a proč jsem jim dovolila pustit si pohádku před večeří. Nešlo o obyčejný zájem. Každá otázka zněla jako narážka. Když viděl, že mě to zraňuje, nepřestal. Naopak jako by v tom našel nový způsob, jak se nade mnou povyšovat.
Snažila jsem se to neřešit, ale bylo toho čím dál víc
Chvíli jsem se tvářila, že mi to nevadí. Říkala jsem si, že hlavní je, aby děti byly šťastné, a že tohle je jen mé ego, které se brání. Jenže časem mi začalo docházet, že jeho chování není o dětech, ale o soutěži. A já jsem do ní nikdy nechtěla vstoupit. Nejsem dokonalá. Jsem máma, která dělá chyby, ale dělá, co může. On to ale začal brát jako závod, ve kterém má za každou cenu vyhrát.
Nejvíc mě zasáhlo, když mi dcera řekla, že u táty se nikdy nehádají a že tam všechno funguje. Byla jsem v tu chvíli tak zaskočená, že jsem jen přikývla. Věděla jsem, že realita bude úplně jiná, jen ji děti nevidí. A možná vidět ani nemají. Je to přece jeho začátek s novou ženou, všechno je hladké, uklizené a předem připravené. Nic jako běžný život, který doma žijeme my.
Pochopila jsem, o co mu jde, až mnohem později
Jednou jsem ho slyšela, jak jí říká, že jen čeká, až děti samy přestanou chtít být u mě tak často. Prý je to přirozené, když vidí rozdíl v přístupu. V tu chvíli se mi zastavilo srdce. Došlo mi, že celou dobu nejde o zájem nebo starost. Šlo o to, aby mě postupně vytlačil na okraj. Aby on byl ten rodič, o kterého děti stojí víc.
Dlouho jsem přemýšlela, co s tím. Uvědomila jsem si ale jedno. Nemůžu bojovat proti někomu, kdo si z rodičovství udělal soutěž. Mohu jen vychovávat své děti tak, jak to uznám za nejlepší. Bez přetvářky a bez her. Vědí, že doma se mohou smát i plakat a že k životu patří i dny, kdy se nemáme do čeho pustit. A možná právě v tom je síla, kterou on nikdy nenahradí.
Dnes už vím, že jeho cíl nebyl být lepším otcem. Chtěl být lepší než já. Jenže já s ním soupeřit nebudu. Mám své děti ráda víc, než bych kdy dokázala říct, a nepotřebuji jim to dokazovat přemírou snahy. Stačí být, když mě potřebují. A to žádná nová partnerka, žádné předvádění ani žádný pečlivě naaranžovaný domov nenahradí.
