Článek
Když jsem vešla dovnitř, čekala jsem živé místo s vůní kávy a čerstvě upečených dortů. O téhle cukrárně jsem slyšela od kamarádky, která ji popsala jako moderní podnik se skvělými zákusky. Můj první dojem však byl úplně jiný. Za vitrínou se sice leskly dortíky, ale nikdo si mě nevšímal. Obsluha stála u pultu, povídala si a tvářila se, že jsem se tam snad ani neobjevila. V tu chvíli mě napadlo, že možná jen nemají svůj den, a čekala jsem, že si mě brzy všimnou.
Po chvíli ke mně přišel mladý muž, který se ani nepokusil o pozdrav. Jen se na mě podíval, jako bych vstoupila někam, kam nepatřím. Měla jsem pocit, že ho svou přítomností ruším. Zeptala jsem se, jestli mají volný stůl, a dostalo se mi odpovědi, která byla spíš odseknutím než snahou poradit. Nabídl mi místo u špinavého stolku v rohu, kde byly rozházené ubrousky a nedopitý hrnek. V tu chvíli jsem pochopila, že tohle nebude příjemná návštěva, i kdyby dezerty chutnaly sebelépe.
Nevábný dojem, který nešlo ignorovat
Stála jsem u toho stolku a přemýšlela, jestli mám vůbec chuť si sednout. Nešlo ani tak o to, že byl neuklizený. Spíš jsem se cítila nechtěná. V cukrárně, která se prezentuje jako nové oblíbené místo pro setkávání, bych očekávala jiné přijetí. Rozhodla jsem se tedy zeptat, jestli by ho mohli uklidit. Mladík jen kývl, že až bude čas. Žádná omluva, žádná snaha situaci napravit.
Začala jsem si všímat okolí. Pár hostů sedělo u stolů a tvářili se podobně bezradně jako já. Jedna žena se zvedala z vedlejšího stolku, protože její objednávka nedorazila ani po dvaceti minutách. Další pán se marně snažil získat účet. Najednou mi bylo jasné, že nejde o malou nepříjemnost, ale o celkový přístup, který se táhne celým podnikem.
Zklamání, které pokazí i nejlepší dezert
Ve chvíli, kdy se obsluha znovu vrátila k pokecu za pult, mi došlo, že nemá smysl dál čekat. Chuť na dezert byla pryč a atmosféra, která měla být útulná, působila chladně a odtažitě. Chtěla jsem si udělat radost, ale místo toho jsem si připadala jako někdo, kdo překáží. Překvapilo mě, jak rychle dokáže špatný přístup změnit celkový zážitek z místa, které by mělo člověka potěšit.
Když jsem se otočila k odchodu, nikdo si mého rozhodnutí ani nevšiml. Nečekala jsem, že mě budou přemlouvat, ale prostý zájem by potěšil. Vyšla jsem ven a nadechla se chladnějšího vzduchu. Bylo mi najednou lehčeji, jako když se člověk osvobodí od něčeho, co mu od začátku nesedlo.
Cesta domů s novým uvědoměním
Po cestě jsem přemýšlela, jak moc dokáže první kontakt ovlivnit všechny další kroky. Nejsme nároční. Člověk chce jen milé přijetí, čisté prostředí a jednoduchou ochotu. Cukrárna může mít skvostné dorty i krásný interiér, ale bez základního lidského přístupu je to všechno málo.
Nakonec jsem si koupila koláček v malé pekárně kousek od domu. Nebyl tak krásný, ale dali mi ho s úsměvem a popřáli hezký den. Možná právě to je důvod, proč se tam lidé vracejí. Někdy stačí málo, aby se člověk cítil vítaný. A možná ještě méně, aby se rozhodl, že příště půjde raději dál.
