Článek
Byla jsem přesvědčená, že si tam odpočinu, načerpám sílu, a hlavně se dám dohromady. Člověk v mém věku už tolik příležitostí k opravdové relaxaci nemá, takže jsem se na tu představu upínala. Balila jsem si kufr s pocitem, že mě čeká něco, co mi opravdu pomůže, a že se vrátím domů jako nový člověk. Jenže jak už to bývá, realita nakonec byla úplně jiná a já na tenhle pobyt nezapomenu, ale z docela jiného důvodu, než jsem si původně myslela.
První dny vypadaly naprosto idylicky. Ranní cvičení, procházky po parku, lehké jídlo v jídelně a pak příjemné procedury. Masáže byly přesně takové, jaké jsem potřebovala, jemné a uvolňující. Při koupi pobytu jsem měla v ceně i několik zábalů, a tak jsem se na ně těšila. Slyšela jsem od známých, že právě bahenní zábaly dokážou udělat s bolavými klouby divy. Když přišel ten den, měla jsem pocit, že konečně zažiju tu pověstnou úlevu, kvůli které sem lidé jezdí.
Sestra mi vysvětlila, jak vše proběhne, a já si lehla na lůžko. Na tělo mi začali nanášet teplé bahno a pak mě zabalili. Pocit byl zvláštní, trochu těžký, ale nepříjemné to nebylo. Po pár minutách jsem si ale začala všímat, že mě kůže nepříjemně pálí a jakoby svědí. Myslela jsem si, že to je normální a že to k tomu prostě patří. Jenže nepohodlí rostlo a já začala být nervózní. Zkoušela jsem se ohradit, ale uklidňovali mě, že to je běžná reakce a že nemám panikařit. Jenže já cítila, že něco není v pořádku.
Po skončení zábalu jsem se šla osprchovat a v tu chvíli jsem se vyděsila. Kůže na rukou, nohou i na zádech byla celá zarudlá, posetá pupínky a horká na dotek. Svědilo to a pálilo čím dál víc. Sestra mě viděla a okamžitě zavolala lékaře. Ten přišel během pár minut a když se na mě podíval, okamžitě rozhodl, že musím na pohotovost. Byla jsem v šoku, protože jsem čekala, že přijdu na proceduru, trochu se ohřeju, uvolním se a půjdu zase v klidu odpočívat. Najednou se ale řešilo, že mám silnou alergickou reakci a je potřeba zasáhnout rychle, aby se to nezhoršovalo.
Na pohotovosti mi dali injekci a několik léků na zklidnění reakce. Sestřičky tam byly hodné, ale já byla vyděšená a připadala jsem si naprosto bezradně. Celý život jsem nikdy nic takového nezažila a nikdy jsem neměla potíže s alergiemi. Nedokázala jsem pochopit, že právě v lázních, kde jsem čekala klid a pomoc, skončím na pohotovosti s vyrážkou a bolestí. Doktor mi řekl, že alergie na bahno sice není častá, ale rozhodně není ani neznámá, a že se s tím už párkrát setkal. V mém případě to byla silná reakce a bylo štěstí, že jsem se nechala včas ošetřit.
Zbytek pobytu už byl úplně jiný, než jsem si představovala. Zábaly mi samozřejmě vyřadili, a i když mi nabídli jiné procedury, já už se nedokázala uvolnit. Měla jsem pořád strach, že se to stane znovu, že se u mě objeví další alergie nebo že se mi udělá špatně. To, co mělo být odpočinkem, se změnilo ve stres a obavy. Každý den jsem se dívala do zrcadla, jestli vyrážka mizí, a počítala hodiny, kdy už konečně pojedu domů.
Když jsem se vrátila, všichni se mě ptali, jaké to bylo. A já, místo abych vyprávěla o krásném prostředí, příjemných procedurách a o tom, jak se cítím plná energie, jsem musela popisovat, jak jsem skončila na pohotovosti s alergií na bahenní zábal. Byl to pro mě šok a dodnes nechápu, že mi nikdo nedal dopředu vědět, že se něco takového může stát. Možná bych si to rozmyslela nebo bych aspoň byla připravená.
Dnes už se tomu dokážu zasmát, ale tehdy to pro mě byla noční můra. Člověk jede do lázní s představou, že ho tam dají dohromady, a nakonec se vrátí domů s novým problémem. Nevím, jestli se do lázní ještě někdy odvážím, protože pokaždé, když si na ten zábal vzpomenu, cítím znovu ten nepříjemný pocit a strach, který jsem prožila. Vím ale jedno. Odpočinek si musím najít jiným způsobem a příště budu mnohem opatrnější. Protože co začalo jako vysněná relaxace, skončilo jako zkušenost, kterou bych nepřála nikomu.
Ludmila, 67 let, Brno
