Článek
Každý večer mizela do koupelny a zůstávala tam neobvykle dlouho. Někdy i hodinu. Když jsem zaklepala, odpověděla jen, že má „svůj čas“.
Něco se změnilo
Z veselé holky se stala tichá dívka, která se smála čím dál míň. Večeře probíhaly v tichu, většinu času trávila zavřená v pokoji a vždycky, když jsem se chtěla přiblížit, uhnula pohledem. Nejdřív jsem to přičítala škole, novému kolektivu, možná i první lásce. Ale když jsem jednoho večera zaslechla, jak v koupelně potichu vzlyká, srdce se mi sevřelo.
Dlouho jsem přemýšlela, jestli mám právo do toho zasahovat. Nakonec jsem to nevydržela. Počkala jsem, až odejde do školy, a šla se podívat. V koši jsem našla zmačkané papírové ubrousky s krví. Na poličce ležely žiletky, které předtím v domě nebyly. V tu chvíli se mi podlomila kolena.
Slzy bezmoci
Celé odpoledne jsem seděla na gauči a přemýšlela, kde jsem udělala chybu. Jak je možné, že jsem si nevšimla, že moje dítě něco trápí natolik, že se ubližuje. Když přišla domů, chtěla jsem se chovat normálně, ale nešlo to. Jen jsem ji objala a rozplakala se. Nechápala proč, a když jsem jí tiše řekla, že vím, co se děje, rozbrečela se taky.
Z ní to šlo ven jako lavina. Vyprávěla mi, že se ve škole cítí odstrčená, že má pocit, že nic nedokáže, že je ošklivá a nikomu na ní nezáleží. Chtělo se mi křičet, že to není pravda, že ji miluju víc než cokoliv na světě, ale jen jsem ji držela v náručí a poslouchala.
Hledání pomoci
Další den jsme spolu vyhledaly psycholožku. Bála jsem se, jak to přijme, ale byla překvapivě otevřená. Postupně se začala měnit. Naučila se mluvit o svých pocitech, začala kreslit, psát si deník. Někdy má horší dny, ale už ví, že v tom není sama. Dnes už se nezamyká. Když jde do koupelny, nechává dveře pootevřené a zpívá si.
A já si pokaždé připomenu ten večer, kdy jsem tam stála s dlaněmi přitisknutými k obličeji a cítila bezmoc. Bylo to nejbolestivější poznání mého života, ale zároveň i to, které nás přiblížilo víc než kdy dřív. Možná bych si to nikdy nepřiznala, ale někdy musí člověk padnout na dno, aby znovu našel cestu. Díky tomu dnes vím, že i ticho může být voláním o pomoc a že láska má největší sílu právě tehdy, když se bojíme.
