Článek
Nikdy jsem si nemyslela, že budu svědkem něčeho tak smutného. Seděla jsem v parku, pozorovala děti na hřišti a zaslechla rozhovor dvou matek. „Ty bláho, za ty prachy z dávek jsem si koupila nové hadry. A ještě mi zbylo na dovču,“ chlubila se jedna. Druhá se zasmála: „No jo, dětičky se vyplatí. Aspoň k něčemu jsou.“
Zůstala jsem jako opařená. Tohle přece nemůže být pravda. Ale čím víc jsem se rozhlížela kolem, tím víc jsem si uvědomovala, že to není ojedinělý případ. Viděla jsem mámu, která řvala na svoje dítě, že kvůli němu nemůže jít na cigáro. Tátu, který nadával synovi, že mu zase bude muset koupit boty, místo aby si dal pivo.
Vzpomněla jsem si na svoji sousedku Janu. Má tři děti a žije jen z dávek. Její děti chodí ve starém oblečení, často hladové. Ale Jana? Ta má každý měsíc nové nehty, vlasy a značkové hadry. Jednou jsem ji slyšela, jak se chlubí kamarádce: „Čím víc jich máš, tím víc dostaneš. A nikdo nekontroluje, na co je použiješ.“
Bylo mi z toho na zvracení. Jak můžou někteří lidé takhle uvažovat? Vždyť děti jsou dar, ne bankomat. Vzpomněla jsem si na svoji mámu, jak se celý život dřela, abychom měli co jíst. Jak šetřila každou korunu, abychom mohli jet na školní výlet. A tihle lidé? Ti berou peníze určené pro děti a utrácejí je za nesmysly pro sebe.
Nejhorší je, že systém jim to umožňuje. Stát dává peníze, ale už nekontroluje, jak se s nimi nakládá. A tak zatímco některé rodiny opravdu bojují o přežití, jiné si z dávek dělají osobní pokladničku.
Co bude s těmi dětmi? Jaké budou mít dětství? Jaké vzpomínky? Jaký vztah ke svým rodičům? K práci? K penězům? Budou z nich zase lidé, kteří budou vidět ve svých dětech jen zdroj příjmů?
Nemůžu se zbavit pocitu, že jsme jako společnost selhali. Že jsme dopustili, aby se z něčeho tak krásného, jako je rodičovství, stala finanční kalkulace. Že jsme přestali vidět v dětech budoucnost a začali je vnímat jako prostředek k lepšímu životu.
Nevím, jak to změnit. Ale vím, že musíme začít mluvit. Otevřeně. Bez obalu. O tom, co to znamená být rodičem. O zodpovědnosti. O lásce. O obětech. Musíme ukázat těm, kteří zneužívají systém, že takhle to nejde. Že děti nejsou kasička na peníze, ale živé bytosti s city a potřebami. Protože jestli tohle nedokážeme změnit, jakou budoucnost vlastně budujeme?
