Článek
Vybrali jsme rezort na Malorce, který měl na internetu naprosto dokonalé fotky. Vypadalo to jako ráj na zemi – bazén obklopený palmami, moderní pokoje s výhledem na moře, luxusní restaurace s pestrou nabídkou jídel a wellness, kde si odpočineme po dlouhých dnech na pláži. Když jsme si procházeli recenze, byly smíšené. Některé nadšené, jiné méně, ale řekli jsme si, že lidé bývají přehnaně kritičtí a že přece nebudeme vybíraví. Byla to skvělá nabídka za rozumnou cenu a co by se tak mohlo pokazit?
Jenže už když jsme vystoupili z taxíku, začalo nám být jasné, že tohle nebude taková idylka, jakou jsme si představovali. Když jsme dorazili na místo, první, co mě napadlo, bylo, že si taxikář spletl adresu. Místo moderní budovy se skleněnými balkony a krásnou zahradou jsme stáli před zašlou budovou, která vypadala, že ji nikdo roky neopravoval. Fasáda oprýskaná, okna špinavá, před hotelem rozbitý chodník a místo udržované zahrady jen suchá tráva a pár povadlých keřů. Podívali jsme se s přítelem na sebe a já viděla v jeho očích stejný šok, jaký jsem cítila já. Tohle nemůže být ono.
„To bude dobrý, uvnitř to určitě vypadá líp,“ snažil se mě uklidnit. Ale nebylo. Vešli jsme dovnitř a už při prvním kroku jsem měla chuť se otočit a jít pryč. V recepci panoval naprostý chaos. Hromady papírů, počítače z minulého století, staré koberce, na kterých byly skvrny, o kterých jsem raději nechtěla přemýšlet. Za pultem seděl znuděný recepční, který vypadal, že ho naše přítomnost obtěžuje.„Máme rezervaci na týden, Novákovi,“ řekl přítel a podal mu potvrzení.
Recepční si papíry vzal a začal se hrabat v papírech. Minuta. Dvě minuty. Pět minut. Po deseti minutách zvedl hlavu a řekl: „Nemáme vás tu.“ V tu chvíli jsem se začala potit. „Co tím myslíte, že nás tu nemáte?“ vyjela jsem. „Prostě vás tu nevidím. Ale možná je to chyba, počkejte.“ Dalších pět minut hledal v počítači a pak pokrčil rameny. „Jo, už vás mám. Pokoj č.312. Třetí patro.“
Vzali jsme si klíč a šli nahoru. A jakmile jsme otevřeli dveře, měli jsme jasno. Vstoupili jsme do pokoje a já v tu chvíli měla pocit, že jsem se ocitla v nějakém špatném filmu. Na fotkách byl pokoj prostorný, světlý, krásně zařízený. Skutečnost? Noční můra. Špinavé flekaté koberce, které pamatovaly snad 90. léta. Závěsy potrhané a zašedlé. Nábytek poškrábaný, postel vrzala i při letmém doteku. Na zdi velká prasklina. „To si děláš srandu,“ vydechla jsem. Pak přišla třešnička na dortu.
V koupelně bylo víc plísně než dlaždiček. Sprcha byla ulomená. Na umyvadle zbytky pasty od předchozích hostů. Ručníky? Smrděly zatuchlinou. V tu chvíli jsem chtěla brečet. „Tohle není normální,“ řekla jsem příteli. Podíval se na mě a jen přikývl. Vrátili jsme se na recepci a řekli jim, že takhle to vypadat nemá. Recepční jen pokrčil rameny. „Všechno je plné, nemáme jiný pokoj.“ „Tak aspoň úklid!“ „Pošleme pokojskou.“ Neposlal.
Řekli jsme si: „Tak kašlem na pokoj, půjdeme k bazénu.“ Na fotkách čistý, modrá voda, lehátka. Realita? Špinavá voda. Na dně listí a mrtvý hmyz. Plastová lehátka polámaná. „Tak to ne,“ řekl přítel. Večeře byla součástí pobytu. Na fotkách bohaté bufety, spousta jídel, krásné dezerty. A realita? Studené, vysušené maso. Těstoviny rozvařené, omáčka měla divný zápach. Ovoce pomačkané, pečivo tvrdé jako kámen. Už jsme nevěděli, jestli se máme smát, nebo plakat.
Večer jsme hledali jiný hotel. Našli jsme! Rezervovali si pokoj, sbalili věci a v šest ráno jsme zmizeli. Ano, přišli jsme o peníze. Ale stálo to za to. Nevěřte slepě jen fotkám! Vždycky hledejte čerstvé recenze a fotky od turistů. Důvěřujte svému instinktu. Když něco vypadá moc dobře za tu cenu, něco je špatně. Mějte plán B. Vždycky si najděte náhradní hotely v okolí, kdyby bylo potřeba zmizet. A hlavně? Pokud hotel vypadá jinak než na fotkách – NEZŮSTÁVEJTE. Protože žádná „levná“ dovolená nestojí za zkažený zážitek!
