Hlavní obsah
Příběhy

Když Jana zjistila, že podepsala nevýhodnou smlouvu na předváděcí akci, zbyly jí jen drobné na měsíc

Foto: Freepik

Dopis v poštovní schránce, na pohled obyčejná obálka bez loga, ale uvnitř pozvání na příjemnou akci s dárkem zdarma. Paní Jana si nic zlého nemyslela. Šedesátnice, která žije sama ve starším bytě na okraji města, si ráda zpestří den něčím novým.

Článek

A když je řeč o obědě zdarma a slosování o hodnotné ceny, člověk se zamyslí. Na práci zrovna nespěchala, doma bylo ticho a stereotyp, a tak zavolala na uvedené číslo a potvrdila svou účast. V den konání se oblékla, nalíčila a vyrazila. Autobusem dojela na místo. Kulturní dům, kde už před ním postávalo pár dalších lidí. Povětšinou senioři, někteří s doprovodem. Všichni vítaní s úsměvem, každý dostal dárek, tu deku, tu nějaký balíček potravin, a pak už byli usazeni do sálu. Začátek byl příjemný. Povídání, že tohle není žádný prodejní nátlak, že si mají všichni udělat pohodlí. Pak přišly prezentace.

Nejdřív hrnce. Nerezové, lesklé, „na celý život“, údajně za desetinu ceny, co by jinak stály. Potom matrace zdravotní, s certifikací, na bolesti zad. A pak přišel „zlatý hřeb“, čistič vody s patentovaným filtrem. Cena? Prý dvacet tisíc. Ale dnes, jen tady a jen teď, za pět. Kdo se rozhodne hned, získá ještě další bonus. Sadu nástavců zdarma. Paní Jana si vzpomněla, jak jí loni lékař řekl, že by měla pít více čisté vody, že to prospívá ledvinám. A ten pán na pódiu mluvil přesně tak, že jí připomněl lékaře. Autoritativní, přesvědčivý, ale zároveň milý.

Na chvíli zaváhala. Pět tisíc není málo. Ale když si to rozpočítá na měsíce, na roky… vždyť to vlastně není tolik. A co říkal, že to splácet nemusí hned, že všechno zařídí, jen podepíše tady a tady. Ještě se zeptala, jestli si to může promyslet. Prý ne. Tahle nabídka platí jen dnes. Tak podepsala. Vyšla ven s pocitem, že udělala něco dobrého pro své zdraví. Až doma, když si v klidu sedla, vytáhla papíry a znovu si je přečetla, přišlo vystřízlivění.

Ta cena nebyla pět tisíc, jak si myslela. Byla to akontace. Celková cena se vyšplhala na dvacet čtyři tisíc, rozdělená do měsíčních splátek. Navíc se ukázalo, že firma, od které výrobek objednala, má sídlo na druhém konci republiky a její web je plný nespokojených recenzí. Jana zpanikařila. Věděla, že její důchod jí na takový závazek nestačí. Už teď sotva vychází po zaplacení nájmu, energií a léků jí zbývá pár stovek na jídlo. A teď se upsala k něčemu, co vůbec nepotřebuje.

Zkusila firmu kontaktovat, že chce smlouvu zrušit. Jenže jí řekli, že už je pozdě, že podepsala na místě a tím přijala vše, co bylo uvedeno ve smlouvě. Prý mohla odstoupit do čtrnácti dnů, ale zboží už jí dorazilo, takže se tím právo ruší. Byla zmatená. Ani nešlo o to, že by nechtěla platit, ale ty splátky si prostě nemohla dovolit. Volala na bezplatnou právní poradnu, kde jí potvrdili, že smlouva má vážné nedostatky a zřejmě by mohla být napadnutelná. Jenže každý krok stál čas, nervy a další peníze.

Zatímco čekala na odpověď, přišla jí první složenka. Splátka vyšší než tisíc korun. Na účtu jí zůstalo pár drobných. Na celý měsíc. V lednici jen pár vajec, trocha mléka, máslo. Do výplaty důchodu zbývaly tři týdny. Dřív by se snad i rozplakala, ale teď jen seděla a přemýšlela, jak se to mohlo stát. Nebyla přece hloupá. Pracovala celý život, starala se o rodinu, nikdy nepadla do dluhů. Jen chtěla udělat něco pro své zdraví. Jen chtěla trochu lidského kontaktu.

Začala se stydět. Před dcerou, před kamarádkou, před sebou samou. Přitom by se měl stydět úplně někdo jiný. Ti, kdo podobné akce pořádají, kdo využívají důvěřivosti a osamělosti starších lidí. Kdo zneužívají jejich touhu po společnosti, po radě, po tom, že si je někdo vyslechne. Vždyť na té akci jí nikdo nic nevysvětloval. Jen mluvili tak přesvědčivě, že si připadala jako někdo, komu chtějí pomoct.

Po čase se jí podařilo smlouvu zrušit, ale stálo ji to mnoho bezesných nocí, desítky telefonátů a nakonec i pomoc od právníka známého její známé. Když dnes slyší slovo „předváděcí akce“, má husí kůži. Už by nikdy nešla, i kdyby jí nabízeli zlaté cihly. Ale ne každý má to štěstí a sílu jako ona. A ne každý se z toho vyhrabe bez újmy. A kolik je těch, kteří podobné akce dál s klidem pořádají?

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz