Článek
To, co jsem viděla minulý týden, mě opravdu zaskočilo. Byla jsem s kamarádkou na nákupech, když jsme si na chvíli sedly na lavičku. Chtěly jsme si odpočinout, vypít si kávu a pokračovat dál. A pak se pár metrů od nás začala odehrávat scéna, kterou jsme nečekaly.
Matka na lavičce a pohledy všech kolem
Na druhé straně seděla žena s dítětem. Mohlo mu být tak dva roky. Najednou si stáhla tričko, rozepla podprsenku a začala dítě kojit. Uprostřed rušného nákupního centra. Bez jakéhokoliv studu, bez snahy být alespoň trochu diskrétní. Žádná šála, žádná plínka přes rameno, nic. Prostě jen tak, přímo na očích všem kolem.
Děti, dospělí, puberťáci – všichni se dívali
Kolem chodilo spousta lidí. Mladé páry, senioři, ale hlavně – děti. Viděla jsem kluky kolem deseti let, jak se zastavují a nevěřícně koukají. Někteří si špitali, jiní se snažili rychle projít, jako by se báli, že budou přistiženi, že se dívají. Byla tam i jedna rodina s malou holčičkou, která se najednou zastavila a se zvědavostí se na celou scénu dívala. A její matka? Rychle ji chytla za ruku a odtáhla pryč. Zkrátka všichni věděli, že to není v pořádku. Všichni kromě té matky.
Je to ještě normální?
Nechci tu tvrdit, že kojení je něco špatného. Je to přirozená věc, o tom žádná. Ale všechno má své hranice. Tohle nebylo miminko, které potřebuje mléko, protože jinak neusne nebo pláče. Tohle bylo skoro dvouleté dítě, které mohlo klidně počkat. Když už nic jiného, existují diskrétní způsoby, jak to udělat. Jenže tahle matka si s žádnou diskrétností evidentně starosti nedělala. Co tím vlastně chtěla dokázat? Bylo to nutné? To dítě už jedlo normální jídlo, bylo dost velké na to, aby chápalo, kde se nachází. Tak proč takové divadlo? Bylo to zřejmě proto, aby ukázala, že je „moderní matka“, která se nebojí kojit kdekoli? Nebo se jí líbilo, že na ni lidé koukají? Těžko říct. Ale jedno je jisté. Lidé kolem se necítili komfortně. A ona si toho musela být velmi dobře vědoma.
Kam zmizela soudnost?
Je smutné, že dnes někteří lidé považují jakoukoli kritiku za útok na svá „práva“. Řeknete něco proti kojení na veřejnosti a hned se z vás stane necitlivý netvor. Ale je to opravdu tak? Co třeba právo ostatních necítit se nepříjemně? Co právo rodičů, kteří musí vysvětlovat svým dětem, proč ta teta zrovna krmí dítě uprostřed obchoďáku?Co právo lidí, kteří se chtějí v klidu projít po nákupním centru, aniž by se museli stát svědky intimního aktu? V nákupním centru byla k dispozici místnost pro rodiče s dětmi. Byly tam lavičky na klidnějších místech, kde by si toho nikdo ani nevšiml, nebo místnost na přebalování. Ale ne. Ona si vybrala lavičku přímo v nejrušnější části centra, kde kolem proudily davy lidí. Jako by si úmyslně chtěla užít pozornost.
Bylo zajímavé sledovat, jak se lidi chovali
Někteří se rychle otočili a dělali, že nic nevidí.
Jiní se na sobe podívali s výrazy „co to sakra je?“.
A pár starších žen si dokonce začalo špitat.
Jedna z nich dokonce přešla k té matce a něco jí pošeptala. A reakce? Matka jen pokrčila rameny a dál si kojila, jako by se nechumelilo. Když se nakonec zvedla a odešla, nechala za sebou ticho. Lidé vrtěli hlavou, ale nikdo jí nic neřekl nahlas. Protože v dnešní době se bojíme říct svůj názor, když se jedná o mateřství. Bojíme se, že budeme za necitlivé, za „nepřející“, za zpátečníky. Ale někdo by měl nastavit hranice. Protože kojení je sice přirozené, ale má své místo. A uprostřed nákupního centra to rozhodně není.
