Článek
S Pavlem jsme svoji osmnáct let a máme třináctiletého Matěje a šestnáctiletou Elišku. Oba pracujeme, já v účtárně, on jako technik. Doma jsme měli rozdělené povinnosti: Pavel nádobí, odpad a vysávání, já praní, vaření, nákupy a většinu ostatního. Jenže jsem často připomínala i jeho část. Když zůstala myčka plná čistého nádobí a nebylo kam dát špinavé, vyklidila jsem ji sama. Připadalo mi jednodušší udělat to než znovu někoho shánět.
O penězích za práci jsem se dozvěděla zároveň s dětmi. Pavel u večeře oznámil, že za vysátí bytu dá padesát korun, za vyklizení myčky dvacet a za tříděný odpad třicet. Prý se aspoň naučí, že peníze nejsou zadarmo. Zarazilo mě, že jsme se předem nedomluvili, ale Eliška hned vytáhla vysavač. Matěj začal rozvazovat tašku s plasty. Nechtěla jsem kazit něco, co konečně zabíralo.
Moje prosby neměly cenu
Při skládání prádla jsem Elišku požádala, aby odnesla hromádky do pokojů. Seděla vedle mě a prohlížela si telefon. „A za to je kolik?“ zeptala se. Usmála jsem se, protože jsem to považovala za vtip, a vysvětlila jí, že jde o obyčejnou pomoc. Znovu sklopila oči k telefonu. Prádlo jsem roznesla sama, jak jsem byla zvyklá.
Podobně dopadl nákup. Potřebovala jsem, aby Matěj odnesl z předsíně do kuchyně tašku s mlékem a konzervami. Zajímal se, jestli za ni dostane stejně jako za odpad. Když jsem odmítla, nechal ji stát. Nezranila mě tolik ta otázka jako samozřejmost, s jakou se vrátil ke hře. Měla jsem pocit, že moje únava potřebuje cenovku, aby ji vůbec zaznamenal. Tašku jsem nakonec odnesla sama.
Požádala jsem Pavla, abychom dětem společně vysvětlili rozdíl mezi výdělkem a běžnou pomocí. „Tak jim taky něco nabídni,“ odpověděl. Čekala jsem podporu a místo toho jsem měla přidat peníze. Řekla jsem mu, že nechci doma soutěžit, čí úkol se dětem víc vyplatí. Namítl, že jeho systém přece funguje. Podlaha byla vysátá a odpad vynesený, takže podle něj nebylo co řešit.
Děti teď dělaly jeho část
Eliška si spořila na sluchátka a přinesla Pavlovi ke kontrole sešit s odměnami. Měla v něm datum, práci a částku. Stála jsem u stolu a četla přes její rameno: myčka, vysávání, plasty, znovu myčka. Jednotlivé práce jsem znala. Jejich soupis mi ale jasně ukázal, že téměř všechny jeho povinnosti teď za peníze dělají děti. Moje zůstaly na mně.
Když dcera odešla, zeptala jsem se ho, co od zavedení odměn doma zajišťuje on. Odpověděl, že ty peníze musí vydělat. Připomněla jsem mu, že zaměstnání máme oba, a přesto večer stojím u sporáku. Chvíli rovnal sešit podle hrany stolu. „Byl jsem rád, že to nemusím dělat ani je k tomu pořád honit,“ připustil nakonec.
Právě od toho připomínání jsem si chtěla odpočinout taky. Jeho nápad jsem přijala v naději na úlevu. Děti dostaly nabídku a využívaly ji, to jsem jim nevyčítala. Pavel přesto navrhl drobné odměny i za pomoc mně. Odmítla jsem a řekla mu, že jeho nedokončenou část už automaticky přebírat nebudu. Potřebovala jsem, aby ji opravdu zajišťoval, i když děti zrovna nebudou chtít vydělávat.
Myčku jsem nechala zavřenou
Když Matěj odmítl placené vyklízení myčky, protože už měl na hru našetřeno, Pavel ho nechal být. Po přípravě večeře jsem otřela sporák a uklidila suroviny. Špinavé nádobí zůstalo na lince, protože myčka byla plná čistého. Pavel se podíval od televize a zeptal se, jestli to tam opravdu nechám.
„Ano. Když nejdřív vyklidím myčku, dokončím zase tvoji práci, abych mohla uklidit po vaření.“ Chtěla jsem mít kuchyň uklizenou a klid. Musela jsem se přemáhat, abych nezačala vytahovat hrnky. Pavel nakonec televizi vypnul a zavolal Matěje. Syn namítal, že si nic vydělat nechce. Měla jsem chuť zasáhnout a celé dohadování zkrátit, ale zůstala jsem sedět. Myčku vyklidili společně a Pavel do ní potom naskládal špinavé nádobí.
Slíbené peníze dostanou
Když jsme si sedli s dětmi, začal Pavel u sebe. „Odměny jsem zavedl já. Všechno, co už máte hotové, zaplatím.“ Společně jsme vysvětlili, že běžné povinnosti si rozdělíme bez peněz. Mimořádné placené práce, třeba vyklizení sklepa před opravou, si domluvíme předem. Eliška protestovala, že s dalšími odměnami počítala na sluchátka. Řekla jsem jí, že chápu její zklamání. Pavel uznal, že jí nabídl možnost výdělku a teď ji rušíme. U nového rozdělení jsme ale zůstali oba.
Rozdělování práce kolem nádobí, odpadu a vysávání převzal Pavel a kontroloval také, jestli je hotovo. Když Matěj u myčky znovu zkusil otázku, kolik dostane, už jsem se nadechovala. Pavel mě předběhl: „Za tohle nic. Já uklidím talíře, ty příbory.“ Syn si povzdechl a vytáhl košík. Zůstala jsem u knihy a otočila stránku.
Dětem se pořád musí připomínat jejich povinnosti. Pavel se někdy podívá nejdřív na mě, už ale nemusím všechno dovést do konce sama. Cítím úlevu, přesto ve mně zůstalo zklamání. O své únavě jsem mu říkala dávno předtím, než mu na lince začalo překážet špinavé nádobí. To mezi námi jedna zvládnutá situace nespravila.
