Článek
S Karlem žiju třiatřicet let a praktické věci jsme si dlouho rozdělovali způsobem, který nám oběma vyhovoval. On obvolal rodinu a zjistil, co je potřeba, já třeba vyzvedla nákup pro jeho maminku. Většinou jsme se předem domluvili. Neměla jsem pocit, že mě někdo využívá, a byla jsem ráda, že nemusím všechno zjišťovat sama.
Já odešla do důchodu dřív a přidala se k ochotníkům. Nejdřív jsem pomáhala s kostýmy, potom mi nabídli menší roli. Karel o zkouškách věděl, jen se při mém vyprávění většinou zajímal hlavně o to, jestli se vrátím na večeři. Když před několika měsíci skončil v práci i on, začalo přibývat rodinných výpomocí. O některých jsem se dozvěděla, až když mi za ně někdo děkoval.
O svém programu jsem se dozvídala od ostatních
Jeho sestřenice mi zavolala kvůli zásilce do výdejního místa. Děkovala, že jí ji vyzvednu, a diktovala kód. Karel zrovna prořezával keře, tak jsem se oblékla a došla tam. Bylo to kousek. Připadalo mi zbytečné dělat spor z něčeho, co zabere sotva půl hodiny. Jen jsem mu připomněla, že mi to měl říct.
Čekání na opraváře u jeho bratra už zabralo celé odpoledne. Zrušila jsem procházku s kamarádkou, protože bratr měl potvrzený příjezd technika a nemohl si vzít volno. „Měl ses mě nejdřív zeptat,“ řekla jsem Karlovi. Odpověděl, že jsem přece neměla nic pevného. Přemýšlela jsem, co bych musela mít domluveného, aby to pro něj bylo dost důležité. Procházka zjevně nestačila.
Přesto jsem tam šla. Nechtěla jsem bratra nechat bez pomoci a doufala jsem, že Karel mou námitku pochopil. Na lednici jsem zvýraznila datum našeho prvního představení. Termín znal už několik týdnů. Měla jsem jen pár výstupů, ale doma jsem si opakovala text i při žehlení. Těšila jsem se a zároveň se bála, že ostatní zklamu.
S divadlem prý půjde něco udělat
Eva zavolala, jestli má pro mě nechat stranou menší krabice na nádobí. Stěhovala se do nového bytu a počítala s tím, že jí pomůžu zabalit kuchyň a odvézt poslední věci. Jenže mluvila o sobotě, kdy jsme hráli. Do divadla jsem měla přijít už odpoledne kvůli přípravě. Řekla jsem jí, že si to musíme vyjasnit, protože já nic takového neslíbila.
Karel hned namítl, že dcera musí v neděli předat prázdný byt. S divadlem se podle něj určitě dá něco udělat. Stála jsem vedle lednice s označeným datem a připadala si hloupě, že jsem mu o roli tak nadšeně vyprávěla. Nešlo jen o můj koníček. Ostatní se mnou počítali stejně jako s každým dalším člověkem v souboru.
Zavolala jsem Evě zpátky a vysvětlila jí, proč nepřijedu. „Já prosila tátu. Řekl, že přijedeš ty a že to divadlo s tebou vyřeší.“ Zněla překvapeně, potom se omluvila. Ujistila jsem ji, že se na ni nezlobím. Teprve když jsem se Karla zeptala, proč nemůže jet on, dozvěděla jsem se o setkání s bývalými kolegy.
Své setkání rušit nechtěl
„Nemůžu jim to teď odříct. A Eva už s pomocí počítá,“ bránil se. Odpověděla jsem: „Počítá s pomocí, kterou jsi slíbil ty. Já své vystoupení rušit nebudu.“ Nebyla jsem tak klidná, jak jsem chtěla znít. Bála jsem se, že nakonec ustoupím, protože balení nádobí bude vypadat užitečněji než moje stání na jevišti.
Karel říkal, že doma nikomu nechybí a je rád, když mu rodina ještě zavolá, že něco potřebuje. Kolegové mu zase připomínali dobu, kdy měl každý den s kým mluvit. Tomu jsem rozuměla. Řekla jsem mu ale, že nemůže rodině nabízet moji práci, aby si sám připadal potřebný. Namítl, že mi výpomoci dřív nevadily. Připustila jsem, že jsem často souhlasila. Tentokrát se ovšem na můj souhlas ani nezeptal.
Než jsem odjela do divadla, vytkl mi, že kvůli mně vypadá před dcerou nespolehlivě. Měla jsem chuť se zase obhajovat, místo toho jsem si vzala tašku s botami na jeviště. Slyšela jsem ho telefonovat jednomu z kolegů, že nedorazí. Evě pak pomohl s balením i odvozem. Nemusela jsem hledat náhradu za slib, který jsem nedala.
Představení se povedlo. V šatně jsem se smála s ostatními, ale při děkování jsem si přála vidět Karla v hledišti. Doma se zeptal, jaké to bylo, a já odpověděla, že dobré. On popsal stěhování. Ani jeden jsme nenavázali. Při společném jídle jsme se pak drželi nákupů a věcí kolem domu, protože návrat k hádce bolel oba.
Tentokrát jsem odpověděla sama
Když mu bratr volal kvůli dovozu nové pračky, seděla jsem naproti němu. Karel začal vysvětlovat, že já bych u něj mohla počkat. „To jsme spolu nedomluvili. Prosím, oprav to.“ Sevřel rty, ale do telefonu řekl, že moji účast zatím potvrdit nemůže. Podal mi ho. Zjistila jsem si podrobnosti a souhlasila s dopolednem, které jsem opravdu měla volné.
Karlovi pořád není příjemné vzít svou nabídku zpátky. Mě pořád mrzí, že neviděl moje první představení. Pomáhat rodině chci dál, jen už kvůli jeho slibům automaticky neruším vlastní program. Když jsem bratrovi řekla ano sama za sebe, měla jsem z té pomoci zase jiný pocit.
Zdroje: autorský text
