Článek
Původní koupelna už měla nejlepší roky za sebou. Obklady byly popraskané, sprchový kout začínal protékat a Ivana s manželem si několik let říkali, že kompletní rekonstrukci už dál odkládat nebudou. Přes známého nakonec dostali kontakt na řemeslníka, který podle všeho dělal koupelny pravidelně a měl za sebou několik povedených zakázek.
Při první návštěvě působil profesionálně, všechno si přeměřil, vysvětlil postup a slíbil, že práce zabere přibližně tři týdny. „Mluvilo se s ním dobře a působil, že přesně ví, co dělá. Když řekl, že potřebuje zálohu na materiál, nepřišlo mi na tom nic zvláštního,“ vzpomíná Ivana.
Záloha ale nebyla malá. Řemeslník si řekl o devadesát tisíc korun s tím, že objedná obklady, sanitární vybavení a další materiál. Manželé měli připravené peníze právě na rekonstrukci, a tak částku poslali.
Za několik dní skutečně přijel a začal bourat. Staré obklady zmizely ze stěn, vana byla pryč a koupelna se během krátké doby změnila ve staveniště. Ivana byla v tu chvíli spokojená. Měla pocit, že to nejhorší mají za sebou a za pár týdnů bude hotovo.
Po několika dnech se práce zastavila
Řemeslník první týden docházel téměř každý den. Potom ale začal jezdit méně často. Jednou tvrdil, že čeká na materiál, podruhé potřeboval dokončit jinou zakázku a následně se několik dní vůbec neozval.
Manželé měli k dispozici ještě malou toaletu, sprchovat se ale museli provizorně u příbuzných. Z původních tří týdnů byl měsíc a v koupelně se mezitím téměř nic nezměnilo. „Pořád jsem si říkala, že se to může stát. Materiál se někdy opozdí a řemeslník může onemocnět. Jenže pak přišel další týden a zase nikdo nepřijel,“ říká Ivana.
Když se ho začali ptát důrazněji, pokaždé dostali nový termín. Přijede v pondělí, potom ve středu, následně určitě do konce týdne. Několikrát se dokonce stalo, že Ivana zůstala kvůli němu doma, ale řemeslník se neukázal a telefon zvedl až večer.
Tvrdil, že se mu práce na jiné zakázce protáhla. Manželé postupně ztráceli trpělivost, jenže v tu chvíli už měli koupelnu kompletně rozebranou a velkou část peněz u něj.
Po třech měsících už přestali věřit slibům
Třetí měsíc od začátku rekonstrukce vypadala koupelna téměř stejně jako několik týdnů předtím. Na podlaze zůstával stavební materiál, část rozvodů byla odkrytá a nové vybavení, za které měla být záloha podle původní dohody použita, manželé stále neměli kompletní doma.
Tehdy začali chtít přesné vyúčtování a doklady k objednanému materiálu. „V tu chvíli mi poprvé došlo, že vlastně přesně nevím, za co našich devadesát tisíc utratil. Do té doby jsem pořád věřila, že to nějak dokončí,“ přiznává Ivana.
Manžel nakonec řemeslníkovi oznámil, že pokud se práce okamžitě nerozběhnou, budou chtít spolupráci ukončit a vyřešit vrácení části peněz. Teprve tehdy se komunikace výrazně změnila.
Z původně přátelského jednání byly krátké zprávy a další vysvětlování. Manželé pochopili, že čekáním už nic nezískají, a začali shánět někoho jiného, kdo by rozdělanou koupelnu vůbec převzal.
Dnes by vysokou zálohu neposlali tak snadno
Nakonec pro ně nebylo nejhorší ani to, že rekonstrukce vyšla dráž, než původně očekávali. Nejvíce je vyčerpávalo několik měsíců nejistoty, neustálé čekání a život v bytě, kde nemohli normálně používat koupelnu.
„Devadesát tisíc jsme poslali během několika minut, protože jsme věřili, že tím kupujeme materiál a jistotu, že se práce udělá. Zpětně bych chtěla všechno rozepsané, doložené a větší část peněz bych zaplatila až podle skutečně odvedené práce,“ říká Ivana.
Od té zkušenosti už manželé ke každé větší rekonstrukci přistupují jinak. Chtějí přesný rozpočet, termíny, písemně stanovený rozsah prací a doklady k vyšším zálohám. Největší poučení pro ně přitom nebylo, že se řemeslník může opozdit. Bylo jím zjištění, jak rychle se člověk dostane do nevýhodné situace ve chvíli, kdy má druhá strana jeho peníze a on doma jen rozbouranou místnost.
