Článek
Když jsem zjistila, že jsem těhotná, tak jsem si myslela, že mám vedle sebe člověka, se kterým budu moci sdílet všechny radosti i strasti rodičovství. Můj přítel a já jsme plánovali naši společnou budoucnost, představovali jsme si, jak budeme vychovávat naše dítě a sdílet všechny ty kouzelné okamžiky, které přináší rodičovství. Ale jak se mé těhotenské bříško začalo zvětšovat, jeho zájem a podpora postupně mizela. To jsem ještě netušila, co se stane, že jednoho dne úplně zmizí z mého života.
Najednou jsem byla sama, srdce plné strachu a těhotenství, které už nebylo jen o radostném očekávání, ale především o strachu a velkém pocitu nejistoty. Navíc jsem byla bez finančních prostředků a s malým dítětem na cestě jsem se ocitla v situaci, kdy jsem musela požádat o pomoc svoji matku. A to se mi opravdu nechtělo, jen jsem neměla na výběr.
Matka si přivlastnila mého syna
Byla to pro mě těžká volba, protože naše vztahy nikdy nebyly jednoduché. Moje matka byla vždycky dominantní a rázná žena, která měla své názory na vše. Já jsem se snažila najít svou vlastní cestu mimo její stín a hned v osmnácti letech jsem se odstěhovala z domova. Přesto jsem vděčně přijala její nabídku bydlet u ní, protože jiná možnost neexistovala. Nechtěla po mě žádný nájem ani finanční podporu a toho jsem si nesmírně vážila. Když se narodil můj syn Honzík, začátek našeho nového vztahu byl plný radosti a naprostého štěstí. Moje matka byla hned od začátku zapojená do výchovy, což jsem původně považovala za velkou pomoc a výhodu. Dala mi cenné rady a já jsem měla pocit, že se konečně naše vztahy zlepšily. Brzy však začala přebírat všechnu péči o mé dítě. Nedokázala přijmout, že i když jsem mladá a bez zkušeností, chci být tím, kdo se rozhoduje, jak se o Honzíčka starat.
Nedovolí mi ho nakrmit ani pochovat
Každé mé rozhodnutí bylo pod drobnohledem, často mou matkou zpochybňováno a ihned zkritizováno. Začalo to být nepříjemné, protože mi moje matka nedovolila dělat základní věci, jako je přebalování nebo krmení mého vlastního syna. A když se Jeník rozplakal, byla vždy ta první, která ho utěšovala. Já jsem stála stranou, a dokonce jsem ze stresu přestala i kojit. Noční klid neexistoval, její televize nebo rádio hrálo nahlas i v pozdních hodinách a když jsem se ozvala, že Honzík nemůže spát, odvětila mi, že tak to u nás bylo vždy a bude i nadále.
Já musím mlčet
Když jsem oslovila sousedy ve snaze najít podporu, zjistila jsem, že si stěžuje na hlučné rádio a televizi mé matky skoro celý dům. Postupem času jsem si uvědomila, že tato situace společného bydlení je pro mě za všech okolností nevýhodná. Moje matka je v mém životě nepřekonatelnou překážkou a já potřebuji prostor, abych mohla být tou nejlepší matkou, jakou chci být. Proto jsem se rozhodla, že musím najít způsob, jak získat finanční nezávislost a vytvořit si útulný domov jen pro sebe a malého Honzíka. Nakonec mi pomohla kamarádka a já jsem dnes maminkou, kterou chci být. Svou mámu jsem navždy odstřihla ze svého života a pokud se s ní Jeník bude chtít někdy setkat, tak až poté, co mu bude osmnáct let. Do té doby nechci, aby tuto osobu měl zapsanou ve svém životě jako vlastní babičku.
Zdroje: zkušenost mladé maminky
