Článek
První setkání Davida a Katky bylo vlastně docela kouzelné. Malá Katka si hrála na babiččině zahradě, zatímco v garáži zrovna zkoušel mladý muzikant David se svou kapelou a jejím strýčkem. Tehdy byla Katka ještě malé děvčátko, mohlo jí být tak osm nebo deset let. David ji zahlédl na zahradě a věděl, že existuje, ale to ještě netušil, že tahle náhodná chvilka bude začátkem jejich společného příběhu, který se naplno rozvinul až o mnoho let později.
Jejich skutečný příběh začal v jedné hospůdce během horkého léta. Kateřina tehdy studovala čtvrtý ročník a David se do ní zamiloval. Nebyla to ale láska na první pohled, protože Katka tehdy procházela obdobím hledání sama sebe. Přemýšlela o smyslu života, o tom, proč jsme tady a co tu vlastně děláme. Když ji David začal dvořit, váhala. V hlavě si pořád dokola opakovala, že každý vztah stejně jednou skončí, tak proč do toho vůbec jít. David ale byl trpělivý a vytrvale se snažil získat její srdce. Pomalu, ale jistě prolamoval její filozofické bariéry a pochybnosti o vztazích.
Osud to viděl jinak
David byl vytrvalý a po dvou měsících neúnavného přesvědčování se mu podařilo Kateřinu získat. Jejich vztah však nebyl procházkou růžovým sadem. Třikrát se během něj rozešli, protože oba byli složité povahy a každý měl své mouchy. Kateřina dnes otevřeně přiznává, že hlavním kamenem úrazu byla komunikace, a to především z její strany. Tento problém je provázel celých osmnáct let jejich společného života.
Kateřina byla tou, která vždy udělala první krok k rozchodu. Pokaždé se to stalo ve chvíli, kdy se cítila ztracená a nevěděla si rady sama se sebou. V takových momentech jí připadalo nejjednodušší ze vztahu prostě utéct. Nešlo přitom o žádné dočasné pauzy nebo oddechové časy – pokaždé to myslela jako definitivní konec jejich společné cesty. Jenže osud to viděl jinak.
Jejich vztah byl jako na houpačce
Jejich vztah byl jako na houpačce až do chvíle, kdy se jim narodil syn Matyáš. Tohle byl zlomový okamžik, který Kateřinu začal pomalu proměňovat. I když se jejich vztah ustálil, pořád mezi nimi zůstávala komunikační bariéra. David byl duše společenská, rád si s každým povídal a do hloubky rozebíral všechna témata. Kateřina byla pravý opak – mluvení nebyla její silná stránka a dlouhé diskuze jí byly cizí.
Rodina se postupně rozrostla o malou Terezku a nejmladšího Kristiánka. David sice trávil spoustu času prací, ale pro své děti si vždycky našel chvilku. I když to někdy bylo jen pár minut denně, dokázal se jim maximálně věnovat. Sedl si s nimi, zahrál jim na kytaru nebo je naučil novou melodii. Byly to krátké, ale vzácné okamžiky plné lásky a společné radosti z hudby.
Že je nemocný se dozvěděl náhodou
Osudový okamžik v Davidově životě přišel nečekaně v roce 2019. Při hře s jeho malým synkem, který mu nevinně skočil na břicho, pocítil tak silnou bolest, že musel zajít k doktorovi. A právě tato náhoda vedla k odhalení zdrcující zprávy – lékaři mu diagnostikovali rakovinu slinivky. Byla to krutá rána osudu, ale nebýt té nevinné dětské hry, možná by se na nemoc nepřišlo včas.
David bojoval do poslední chvíle s neuvěřitelnou silou a odhodláním. Nikdy nepřipustil myšlenku, že by mohl prohrát, vždycky věřil, že nemoc porazí. Osudný den, kdy Kateřina přišla na poslední návštěvu, však poznala, že je konec. V tu chvíli si s bolestí v srdci uvědomila krutou realitu – že bude muset vychovávat jejich tři děti bez něj.
Nikoho nehledá
V posledních chvílích spolu mluvili jen málo. David velmi těžce dýchal a každé slovo ho stálo hodně sil. Drželi se za ruce a hleděli si do očí. Pak se David zeptal Kateřiny, jestli to sama zvládne. Jen přikývla. Svůj smutek a slzy držela v sobě, dokud nevyšla z pokoje. Teprve za dveřmi nemocnice nechala všechny emoce volně proudit.
Kateřina dodnes neví, jestli její srdce bude připravené na nový vztah. V jejím životě sice je jeden blízký přítel, který jí stojí po boku od začátku těžkých chvil a je její velkou oporou. Ale sama říká, že aktivně nikoho nehledá. Věří, že pokud má přijít nová láska, stane se to přirozeně a ve správný čas. Má v sobě naději, že jednou potká někoho výjimečného a bude to jednoduše sedět.
Děti zdědily hudební nadání
Kateřina se snaží vést děti k tomu, aby si užívaly každý den a netrápily se minulostí ani budoucností. A vypadá to, že hudební nadání možná zdědil malý Kristián. Když si sedne ke klavíru a jen tak si pro radost hraje, jeho maminka s úsměvem pozoruje, že ty tóny dávají překvapivě dobrý smysl. Možná z něj vyroste další talentovaný muzikant.
Terezka, jejich prostřední dcerka, už teď sní o tom, že půjde v tátových šlépějích a stane se zpěvačkou. V srdci ji jen trochu mrzí, že ji táta nestihl naučit všechno, co uměl. Ale třeba stačí, když bude poslouchat jeho hudbu, kterou po sobě zanechal, a její vlastní talent se postupně projeví sám od sebe.
Zdroje:
