Článek
Příběh matky, která otevřeně přiznává, že si raději koupí cigarety než ovoce pro své děti, odhaluje temnou stránku současné společnosti. Její slova vyvolala vlnu pobouření a otevřela diskusi o zodpovědném rodičovství.
Na cigarety by mi nezbylo
„Jasně že vím, že děti potřebují vitamíny. Ale co mám dělat? Krabička cigaret stojí sto třicet a já bez nich nevydržím ani den. To bych se zbláznila,“ říká bez náznaku studu třicetiletá Monika, matka dvou malých dětí. Sedíme v její kuchyni, kde vzduch zhoustl cigaretovým kouřem, zatímco její děti si v pokoji kreslí. „Včera zase brečely v obchodě, že chtějí banány. Ale já jim je prostě nemůžu koupit. Za kilo dáte přes třicet korun, to je šílené. Na cigarety by mi už nezbylo,“ pokračuje Monika a zapaluje si další cigaretu. Na stole leží prázdný talíř, vedle něj účtenka z trafiky.
Její děti, šestiletá Anička a osmiletý Tomáš, chodí do školy často jen se suchým rohlíkem. „Učitelka mi už psala, že děti nemají svačiny. Co jako čeká? Že jim budu kupovat jogurty a ovoce? Vždyť jablka stojí přes čtyřicet korun za kilo. To je půlka krabičky cigaret!“ Ale v jejím případě nejde o nedostatek peněz – jde o priority. Denně prokouří částku, za kterou by mohla koupit dva kilogramy jablek nebo tři kila banánů.
Bez cigaret bych to nedala
„Minulý týden přišel Tomášek ze školy s pláčem. Děti se mu smály, že nemá svačinu jako ostatní. No a co? Já, když jsem byla malá, taky jsme neměli všechno. A vyrostla jsem,“ mávne rukou a típá nedopalek do přeplněného popelníku. Na námitku, že by mohla peníze za cigarety využít na nákup potravin pro děti, reaguje podrážděně. „Vy mi budete říkat, co mám dělat? Zkuste si to! Celý den poslouchat ty děcka, jak fňukají. Bez cigaret bych to nedala. A vůbec, ovoce je předražené, to je ten problém.“
V bytě jsou cítit cigarety na každém kroku. Záclony zažloutlé od kouře, na poličce vyrovnané prázdné krabičky od cigaret. „Ty sbírám, někdy jsou tam soutěže,“ vysvětluje Monika. Na dotaz, zda někdy přemýšlela o odvykání, jen protočí oči: „A co jako? Náplasti stojí ještě víc než cigarety. To si jako mám vybrat – buď jídlo pro děti, nebo odvykání? To radši zůstanu u cigaret.“
Aspoň nebudou děti rozmazlené
Když přijde řeč na zdraví její i dětí, Monika opět reaguje podrážděně. „Děti jsou zdravé, občas nějaká rýma, ale to má každý. A já? No jasně, kašlu, ale to je normální. Doktor říkal, že bych měla přestat, ale co on ví o životě svobodné matky?“ Večer, když děti usínají, Monika si dopřává svoji chvilku na balkoně. „Tohle je můj čas. Děti spí, a já mám klid a svoje cigarety. Jasně, mohla bych za ty peníze kupovat dětem lepší jídlo. Ale co já? Kdo myslí na mě? Nikdo. Tak mám alespoň ty cigarety.“ Tento příběh není ojedinělý.
Je smutným obrazem společnosti, kde některé matky staví svoje závislosti nad potřeby vlastních dětí. A zatímco ceny potravin dál rostou, děti jako Anička a Tomáš budou dál chodit do školy bez svačin, zatímco jejich matka prokouří stovky korun denně. „A víte co? Aspoň děti nebudou rozmazlené,“ uzavírá Monika naše setkání a zapaluje si další cigaretu. „Až vyrostou, pochopí, že život není jen o jablkách a banánech. Je to o prioritách. A já svoje priority znám.“
Zdroje: Autorský text a příběh Moniky
