Článek
S Alenou jsme sousedky jedenáct let. Mně je šestapadesát, ona je o něco mladší a po rozvodu žije sama. Půjčovaly jsme si štafle, zalévaly si během dovolených a u kávy probíraly věci, na které při pozdravu přes plot nebyl prostor. Když manžel odjížděl na dlouhé montáže, často mě vytáhla ven právě ona. Věděla, že mi doma chybí společnost.
Já zase poslouchala její zkušenosti se seznamováním. Někdy jsme se smály, jindy mi řekla něco, co ji doopravdy bolelo. Považovala jsem tu otevřenost za důkaz našeho přátelství. Když prosychající živý plot začal vyžadovat víc práce, než jsme chtěly zvládat, dohodly jsme se na odstranění. Zahradníka jsme zaplatily napůl a těšily se na světlejší záhony. Na našem vztahu jsme nic měnit nechtěly.
Přes zahradu bylo slyšet i její příběh
Při večeři s přáteli přišla řeč na seznamky. Vzpomněla jsem si na Aleninu schůzku s mužem, který celý oběd ukazoval fotografie bývalé ženy a pak Alenu požádal, aby ho vyfotila na profil. Vyprávěla jsem to i s jeho poznámkou o lichotivém úhlu. Hosté se smáli. Alena seděla u svého stolku s knihou a já si vůbec nepřipustila, že mě poslouchá.
Když návštěva odešla, zavolala na mě. Řekla, že tu příhodu vyprávěla pouze mně. „Vždyť ses tomu smála i ty,“ namítla jsem. Alena přikývla, ale dodala, že se mnou se smát chtěla. Nestála o to, aby její schůzky bavily lidi, které sotva zná. Výslovně mě požádala, abych její seznamování nechala mezi námi. Slíbila jsem jí to, přestože mi její reakce připadala přehnaná.
Naše přátele jsem považovala za slušné lidi. Nikdo se jí přece neposmíval do očí a já nevyprávěla všechno. Tím jsem se uklidňovala, místo abych přijala, co mi řekla. Zároveň mi nebylo příjemné přiznat si, jak ráda u stolu vyprávím něco, co ostatní ještě neslyšeli. Aleniny zážitky mi občas pomáhaly udržet pozornost celé návštěvy.
Když se přátelé při dalším posezení zeptali na muže s fotografiemi, mohla jsem říct, že to nebudeme probírat. Místo toho jsem poznamenala, že Alena už někoho má. Jen jí prý vadí, že se scházejí hlavně u něj a nikam spolu nechodí. Přidala jsem to jako vysvětlení, proč jí nemají hledat další známost. Sama sobě jsem tvrdila, že tentokrát přece nevyprávím nic směšného.
Host jí nabídl pomoc, o kterou nestála
Pavel při odchodu zahlédl Alenu u branky. Zastavil se a nabídl jí, že se přes známé zkusí dozvědět, jestli je její nový partner opravdu rozvedený. Alena řekla, že o nic takového nestojí. Pak se podívala na mě. „Co všechno jsi jim o mně řekla?“ Pavel se rozloučil a odešel. Zůstala jsem stát s prázdnou miskou od salátu a začala vysvětlovat, že jsme o ní nikdo nemluvili zle.
„Já nechci vybírat, které moje věci vám budou připadat dost nevinné,“ odpověděla. Připomněla mi svou prosbu. Tentokrát jsem nemohla předstírat, že jsem nevěděla, co jí vadí. Přesto jsem ještě řekla, že Pavel chtěl jen pomoct. Alena se zeptala, proč se tedy nejdřív nezeptal, jestli pomoc potřebuje. Napadlo mě zeptat se, zda má o partnerově rozvodu sama pochybnosti. Zarazila mě dřív, než jsem otázku dokončila. O něm už se mnou mluvit nechce.
To odmítnutí mě zabolelo. Byla jsem zvyklá vědět, co řeší, a najednou jsem si připadala odstrčená. Jenže ona mi nic nového neudělala. Pouze přestala pokračovat v rozhovoru, který jsem bez jejího svolení přenesla k dalším lidem. Misku jsem odnesla dovnitř a při úklidu si vybavovala, co přesně jsem u stolu řekla. Bylo toho víc, než jsem chtěla připustit.
Na kávu přišla, ale o sobě nemluvila
Alena zahradu používala dál. Zdravily jsme se a přijala i pozvání na krátkou kávu. Probíraly jsme porouchanou sekačku a zdražení vody. Ze zvyku jsem se zeptala, jak dopadlo její seznamování. „To si nechám pro sebe,“ řekla. Měla jsem na jazyku ujištění, že mně přece může věřit. Nevyslovila jsem ho. Chtěla jsem po ní návrat něčeho, co jsem sama pokazila, aniž bych zatím udělala cokoli pro nápravu.
Omluvila jsem se, že jsem prozradila nový vztah navzdory její výslovné žádosti. Bez vysvětlování, jak jsem to myslela. Zeptala jsem se, jestli mám zavolat Pavlovi. Souhlasila pouze s krátkým sdělením, že o žádné pátrání nestojí. Zavolala jsem mu a požádala ho také, aby informace dál nepředával. Ostatním hostům jsem řekla, že jsem Aleniny záležitosti neměla otevírat a dál je probírat nebudu. Co už slyšeli, jsem jim z hlavy vzít nemohla.
Tentokrát jsem nechala otázku bez odpovědi
Při dalším posezení se někdo zeptal, jestli Alena ještě chodí s tím mužem. „To nevím. A minule jsem vám o ní řekla víc, než jsem měla.“ Alena zrovna zalévala. Nezavolala jsem ji k nám, aby řeč odlehčila nebo všem ukázala, že se na mě už nezlobí. Začala jsem sklízet talíře a rozhovor pokračoval o dovolených.
Když mi vracela štafle, chvíli jsme se bavily o jabloni, kterou potřebovala prořezat. Zazvonil jí telefon. Podívala se na displej a usmála se. Nezeptala jsem se, kdo volá, a nechala ji hovor vzít. Naše důvěrné rozhovory mi chybějí a nevím, jestli se vrátí. Alena se mnou dál mluví, jen část svého života nechává stranou. Už po ní nechci, aby mi dalším svěřováním dokazovala, že je mezi námi zase dobře.
Zdroje: autorský text
